Vědmino teritorium

Hellou! *smrk* Zrovna umírám při angíně mixované s rýmou, kdyby někdo nemohl pochopit to *smrk* vedle pozdravu. Jsem momentálně doma sama, protože Mutti a Vati jsou u někoho na narozeninách, babi je u kamarádek a spolubydlící zmizli na půdu. jak jsem psala posledně, počet členů tzv. "staré gardy" se poněkud smrskl a některé nahradila "nová krev" (to nová krev je doslovné, Marika totiž párkrát ude jen krůček od toho, aby někoho nevysála) Protože téměř zdechám, nechci to nijak protahovat. Beztak mě stojí dost síly napsat i tenhle krátký úvod... Stará garda: Vědmi : v podstatě organizátorka výletu. Když se něco špatného stane, má tendence říkat: "Já byla ale blbá, když jsem se sem chtěla vrátit…" Posedlá historií Německa před a během druhé světové. Vlastně ani ne historií, jako lidmi. Ráda s Marikou řeší, kdo s kým kdy a kde spal. Marika to sice řeší podobně, ale už ne tak zapáleně. Ostatní to ignorují, popřípadě to neřeší vůbec. - Marika Tepeš : krvelačná u

Zdravím Jsem si vědoma, že jsem tento článek slibovala už před prázdninami. Jenže... když si člověk prohlíží ty fotky znovu a znovu...  Nicméně, teď to musím dohnat, protože nechci nechávat další projekt otevřený. Ač se o Auschwitzu (není úplně přesné bavit se o tom jako o Osvětimi, protože Osvětim /Oswieczim/ je ta vesnička vedle) píše to, co se o něm píše, ty nejhorší zločiny se odehrávaly o tři kilometry dále, v koncentračním táboře Birkenau - ještě odpornější místo vybudované v bažině. Ve své podstatě tohle byla "továrna na smrt". Jako by to i počasí dobře vědělo, protože jakmile jsme tam dojeli, rázem přestalo svítit slunce a začal foukat tak odporně ledový vítr, snad abychom si lépe představili, jak se tam vězněným vedlo v zimě. 1.) Hlavní brána Pod tou věží dovnitř vjížděly nové a nové transporty s lidmi (primárně) z celé Evropy, kteří se nějakým způsobem znelíbili nacistickému režimu. Málokdo, kdo se tudy dostal dovnitř, se stejnou cestou po válce vracel ven. * 2.) Po

*tady mělo být sólo na bicí, pro navození atmosféry, ale bubeník se zdejchnul* JE TO TADY!!! Tolik a dlouho očekávaná Cesta do Anglie 2: Zpátky v Londýně !! Větší, lepší a praštěnější pokračování oblíbené série Cesta do Anglie! Minule jsme oživili šedivý život obyvatel Londýna o spoustu alkoholu, barevných obláčků z Jerrieho trávy a sexuálních narážek. To ale tentokrát nečekejte. BUDE TO O HODNĚ LEPŠÍ!! Nicméně, je potřeba též vážně ( či se aspoň významu slova vážný přiblížit ) pohovořit i o několika věcech, které je nutno očekávat... Proto čtěte dál! Bod jedna - úplně opustíme jakékoli konkrétní formy jointů. Ne konopí jako takového. Nicméně, nikdo si tentokrát jointa nezapálí. Stará banda poučena z minulých událostí a nová krev vystrašena hrůzyplnými historkami právě zmíněné staré bandy. Čímž se dostáváme k... Bod dvě - bohužel se budeme muset rozloučit s některými členy minulého zájezdu. Zaspoileruju a prozradím, že se jedná o Munkuse, Tuggera, Maca, Verenu, Mo, Etceteru, Viki, T

Hellou! Jsem tu s další částí "NSP!". Je to krátké, co jen bych dala za pořádný slovní průjem... ale ten mě bohužel chytá pouze v pátek... No potřebovala bych slovní průjem i proto, že je mi zima na ruky a já se psaním rozehřívám. Ačkoli... dneska jsem se rozehřála něčím jiným :D Zjišťuji totiž, že pokud se nezabrzdím, dokážu být pěkný úchyl :D Na psaném textu to moc nevypadá, ale kdybyste viděli ty představy... O_O :D Nicméně, pusťme se do toho :D Zde jsme skončili minule: Zalapala po dechu, několikrát mrkla a nakonec se ještě pro jistotu štípla do ucha, aby se ujistila, že se jí to jen nezdá. Jenže nezdálo. dein Reini Stálo to tam černé na bílém. Vědmi ještě chvíli zírala na papír a pak si tiše řekla: "OK, nebudu se z toho snažit vyvodit nějaký přehnaný závěry. Možná to bylo v té době dost obvyklý jméno, co já vím. Ne všechny hovadiny, na který přijdu, musí být nutně pravda!" Ačkoli se takhle podobně ujišťovala ještě nějakou chvíli, stejně jí to nedalo a začala se

Hellou dnes podruhé! Tohle je jen takový krátký, spíš informativní článek. Jak už jste si stačili všimnout, experimentuji se změnou vzhledu. Podle toho, jak se vám to bude líbit, to bude jen dočasné řešení. Zatím se snažím, aby se ty barvy tolik netřískaly. Doufám, že se mi podaří najít trochu jemnější přechod. Nicméně, za celou svou existenci změnila Blackiina-tvorba svůj kabátek poprvé. Budu se v tom muset trochu pocvičit.

Helou! Já vím, slibovala jsem a) konec fotoreportáže o Osvětimi b) fotobonzaci z prázdnin c) pokračování "NSP!" Ale jako takovou čekací vsuvku jsem si připravila takový dotazník, na který jsem narazila tady . No schválně - přečetla už vaše knihomolka Vědmi knihu od každého písmena abecedy? ( máš přes 400 knih jen ve své knihovničce, ani nevím, kolik jich máte v celým domě. Proč ne? ) A - Andělé a démoni B - Boj o ostrov C - D - Dívčí orchestr E - F - Fantom Opery G - H - Hellboy: Melouchy Ch - Chrt na vřesovišti I - Inkoustová krev J - Jiskra života K - Krabice živých L - Lauro, ty jsi ale číslo M - Mistr a Markétka N - Noc a mlha O - Ostře sledované vlaky P - Paní Láryfáry Q - R - Robinsoni z And S - Spalovač mrtvol T - Továrna na smrt U - V - Vraždící Anubis W -  X - Y - Z - Zmlkni, mozku! *** U celého mého snažení vychází toto - ne, nepřečetla jsem abecedu. Nebo si nevzpomenu na knihu na příslušné písmeno, protože ji nemám doma a vypůjčovala jsem si ji z knihovny. Ale jedn

Zdravím! Na začátek chci říct, že připravuji s Marikou takový speciál, kdy ona sestavuje otázky pro Irmu, Isaaca, Alexe, Webera a mě. Mohla by to být parádní blbina. A taky chci příští víkend konečně zveřejnit informace týkající se CdA 2!! Dnes vám přináším pouze již jednou slibované Irminy kecy. Je to tak všemožné - hlášky jen tak, vystřižené z "V krytu" nebo prostě nikam se nehodící. Proto dopijte vše, co máte po ruce, aby se zamezilo poprskání obrazovky. Blbě se to čistí. Zejména čaj... (malé potíže s hajlováním - formalita, kterou musí dělat, i když nacistka nikdy nebyla) I:"Jak to je? Levá? Ne! Pravá! NE! Levá! Tak jak to má bejt?!?" * (s vyvrtnutým kotníkem na ošetřovně) I: "Jau! Dávej trochu pozor. Všímej, koho obvazuješ!" doktor: "Dobrá, tak tedy opatrně..." *po chvíli* "Bolí tohle?" *lehce se dotkne obvázaného palce* I: *vytřeštěné oči* (příští záběr na spící stráž na strážní věži. Najednou se ozve strašné zařvání, přičemž strá

Zdravím Připadám si dneska strašně. Včera mi spravovala doktorka rovnátka a večer to začalo děsně stahovat. Mám z toho hlavu jak střep. Nebo jako Wolfi po návštěvě Moravy (viz. Menší výlet ) Nicméně, nebrání mi to přidat další část "NSP!", kterou mám naštěstí napsanou v záloze. Neumím si představit, že v tomhle stavu pracuju na něčem, co má mít smysl. A to zítra píšeme písemku z matiky... KONEČNĚ(!!) to začíná chytat nějaký děj! :D A dozvíme se taky, co se stalo v noci. Posledně jsme skončili u - O pár minut později se konečně uložily k zaslouženému spánku. Marika ještě vtipně poznamenala: "A nevraz mi zase loket do oka!", ale Vědmi už ji ignorovala, protože odpadla těsně poté, co se zahrabala do peřin. Někdy okolo půlnoci se notoricky známe: "AY!", doprovozené tupým žuchnutím, ozvalo potřetí. Vědmi tedy uznala, že vracet se na postel nemá cenu, a se zakňučením: "Vzdávám to…" si z postele stáhla aspoň peřinu, aby neležela na zemi jen tak. Studené

Zdarec! Jak jsem několikrát před tímto článkem prohlásila, letošní tábor mě trochu zklamal. Asi v půlce jsem se ale seznámila pořádně s hrstkou suprčupr lidí, takže se to přežít dalo. Taky se mi trochu dařilo psát, čímž jsem neuvěřitelně s*ala bandu deb*lů a pipin, kteří to asi neuměli nebo co, protože si ze mě pořád dělali p*del ( omlouváme se, jinak to vyjadřit nešlo. Kdybyste ji viděli, jak na to vzpomíná, nechtěli byste se jí dostat do rukou ). Taky jsem celkem dost kreslila, což je taky asi štvalo, ale nedávali mi můj talent tolik sežrat. Z celkového snažení vyšly asi tři povedené obrázky, pokud nepočítám vyřízené objednávky. Je načase vás s nimi seznámit: 1.) Na střeše Opery Vlastně to není až tak kompletně táborová práce. Je to spíš dodělávka. Ale dodělaná na táboře a to se počítá. Začala jsem to kdysi ve výtvarce jako práci na téma "Barvy noci", ale nechtělo se mi to dodělávat. Popravdě, JE to sice v noci, ale protože tolik černých pastelek nemám a Photoshop nefunguje

Ahoj :D V pátek večer mě chytil tak trochu slovní průjem a potřebovala jsem to nutně vypsat. Proto mám teď předpřipravený materiál na nejméně dvě pokračování. Konečně to navíc začalo dostávat děj!! :D I když dnešní část je tak trochu nudná. Už zase popisy (které, jak už bylo řečeno, mi vůbec nejdou) Chm, doufám, že vás to neodradí od čtení... Minule jsme skončili zde - Ještě chvíli pohlížely mlčky dovnitř truhly, a když o něco později pak Vědmi prohlásila: "To by pro dnešek mohlo stačit…", slezly z půdy a jaly se hledat nějakou ložnici. Nedalo se nic dělat - když Vědmi zavelela, nebylo pro názory a návrhy opačného charakteru místo. Navíc neměly na nějaké další průzkumy stejně náladu. Cesta vlakem byla unavující a dům příliš rozlehlý, než aby se dal prozkoumat za jediný den. Nejlepším nápadem nakonec bylo prostě jít spát. Marika sice ještě něco namítala, jako že má dostatek energie na to, aby důkladně prohledala knihovnu, ale její netopýr, který jí už nějakou dobu kousáním do

Zdravím, mí milí čtenáři Nedávno ( OK, asi v první polovině července, ehm... ) se mi zdál takový... velmi zajímavý sen. Po probuzení jsem chvíli zírala do stropu a snažila si to v hlavě porovnat. Došla jsem k závěru, že to nebyla až taková děsná blbost jako obvykle a že by nebylo k zahození z toho udělat nějakou aspoň trochu dobrou povídku. Teď - o čem ten sen byl? * Byla jsem Wolfiho nemanželská dcera. Žila jsem teda prve s matkou, ale ta spáchala sebevraždu, když mi byl asi rok. V dopisu na rozloučenou psala, že chce, aby mě vychovával otec. Z toho snu si pamatuji i pár nepodstatných detailů - měla jsem výtvarný talent ( po tátovi :D ) Hlavně si pamatuji, že na konci války jsem se pohádala s Braunovou, když se přede mnou prokecla, že si ji chce Wolfi vzít a jak si asi budu zvykat na to, že jí budu říkat "Mami". Tak jsem ji trochu hystericky seřvala, že jsem měla a budu mít jen jednu matku, která se zabila a narozdíl od ní (od Braunové) jí ten pokus o sebevraždu vyšel. Pak

Povedlo se mi nakreslit pár nových obrázků a hned jsem je všechny zeskenovala. A docela dost jich bylo s Irmou. I když, některé se povedly více než jiné. Jenže to už nechám na posouzení čtenáři, že :) Nechci vás příliš zdržovat, proto začnu: 1.) "Co by bylo, kdyby..." Třídní sraz 1944. Všichni spolužáci ze střední měli touto dobou už dávno každý svého partnera a 3 - 4 děti. Irma jediná ne a když se jí někdo zeptal, jak je tohle možné, vždyť pořád patří k nejkrásnějším holkám ze třídy, odpověděla tohle. * 2.) Ve fialovém Dalo by se to datovat někdy do roku 1932... možná. Poslouchající Goebbelsovy řečičky. Tohle je asi pět minut před tím, než jí došlo, že ji balí a než ho jemně odmítla ("Promiňte, ale NE.") * 3.) Večerní Asi 1938, zkouška šatů. Nakonec je vzala. Matce se líbily, otec jako ostatně vždy zkritizoval ("Vypadáš v nich jako děvka prodejná žena.") Ten profil se mi zase moc nepovedl, pravděpodobně to kazí ten zub. * 4.) Irma v plavkách 1944, jedna

Ahojte. Několik dní jsem sem nic nepřidávala ( čehož si zajisté nikdo nevšiml, protože sem chodí dost málo lidí ), protože nám zdechl disk. Nevím, co se přesně stalo, ale možnou verzí je, že ho sežral antivir. OK, to je asi trochu blbost, ale já se s tím spokojím. Hlavně proto, že jsem tam neměla nic důležitého. Jen těch několik slibně rozehraných příběhů v The Sims. Bude to na dlouho, všechno dělat odznova... Ale zpět k tématu - přicházím s druhou částí "Vzpomínek". Teď už se to trochu rozjede a řekla bych, že vy, kdo jste četli minulou část, budete i překvapeni :D Pozor - dnes i s obrázkem!! Kitty: "Počkej, teď tě trochu nechápu. Jak to myslíš?" Goebbels: "Minulý měsíc na něj v Čechostánu spáchali atentát." Kitty: "Bože! A jak... co... přežil to?" Goebbels: "Eh, jistě. Ale já osobně bych mu moc šancí nedával. Slyšel jsem, že to bylo docela zlé. A navíc je to hajzl." Kitty: "Přestaňme ho řešit a vraťme se zpět k nám dvěma" Go