Vědmino teritorium

Konečně se mi povedlo poshánět po domě všechny moje kresby z výtvarky za celý rok ( kromě jednoho - pracovně nazvaný "Carlotta", formát A3 ). Byl pro mě šok, že jsme měli výtvarku jen hodinu týdně (když jsem si navykla na tříletý režim dvouhodivnovky). Navíc jsem se pak ještě dověděla, že příští rok je s výtvarkou jako takovou konec a budeme mít jen teorii, které vznešeně říkají "Historie umění" ( OK, říká jí tak jen učitelka ). Ale abych se dostala k samotné podstatě článku -> tedy k obrázkům. Je jich míň než loni. Dost jsem totiž chyběla a navíc - ta jedna hodina týdně. Malá vysvětlivka -> černě  je učitelkou uznaný název, červenou pak název "pracovní" 1.) Volné téma aneb Maska Překreslovala jsem ten obrázek z obalu DVD, abych přesně chytil aty stíny, se kterými kamarádka opravdu nejsem. Ale ať jsem se snažila jak jsem chtěla, ta růže se prostě růži nepodobá ani po několikátém překreslení. Proto se mi s tím pak nechtělo nic dělat :D * 2.) Stínova...

Děkuji za projevený zájem. Jak jsem viděla, "NSP" vás docela zaujala. Nepokládám tuhle část za zrovna zajímavou, ale to taky nemůže být každá, že... A to jsem u toho poslouchala do zblbnutí Nightwish! No jo, myslela jsem si, že z toho bude víc... Nicméně, začátky často bývají nudné. Mám rozvrhnuto, jak to přibližně bude dál a mohlo by to začít být lepší. Budu teď trochu vyzrazovač a prokecnu se, že z toho nemůžu vynechat nějakou narážku na nacisty. Ale to si budete muset počkat. Tuhle část bych chtěla věnovat Maričině sestře Luně, která to sice nečte, ale co už :D To, z čeho ji tam obviňuje Marika, je pravda -_-' Ač se to zdálo nemožné, nakonec se holky dostaly na druhou stranu malého lesíka a stanuly před cílem své cesty. To, co viděly, ani jedna z nich nečekala. "No wow…" vydechla Marika. "Jsi neřekla, že ta tvoje prateta byla AŽ TAK bohatá!" Jistě, Maričina reakce byla oprávněná. Pohled na nádhernou vilu s rozlehlou zahradou se jim nenaskytl každý d...

Protože jste jednou projevili o novou povídku zájem, řekla jsem si, že vám sem předhodím kousek k posouzení. Jednou se mi u Mariky zdál takový trochu ( čtěte: hodně ) ujetý ( nebo spíš sjetý ) sen. Nedalo mi to a začala jsem jí ho vyprávět. A ona mě vyhecovala, ať z toho udělám povídku. Proč jen jsem se nechala ukecat? PROČ? Chci tím říct, že jsem rozdělala další dlouhou věc, kterou asi hned tak nedokončím. Nicméně, mohla bych se o to pokusit. Podle vašeho zájmu. Je to blbost, ptákovina, totální nesmysl a kdo ví, co ještě. Ale to je jen můj názor. Váš vám neberu a netrhám za to hlavy. Very well, let's begin... "Nesnáším svý příbuzný!" Marika se dívala z okna jedoucího vlaku na zelené skvrny, jež by se daly při troše zkoumání označit za stromy, a snažila se rozpoznat krajinu za nimi. Když to nešlo, vzdala to a otočila se ke svým dvěma kamarádkám, s jimiž sdílela kupé. "Okej," řekla. "Já v hádání nejsem dobrá a o Luně nemůže být vůbec řeč. Takže bys nám, Vědm...

Tak vás tu všechny zdravíme. Jak jsem minule slibovala, mám něco obrázků do zásoby, tak se snažím být trochu aktivní. V neděli jsem, jako správný fanda, nemohla propásnout druhý díl svého nejoblíbenějšího filmu vůbec - Hellboy II ( jop, ten film SE MNOU! Pán je trošičku sobeček, co?) A díky tomuto filmu jsem si vzpomněl ana dvě starší ( no dobře, z ledna ) kresby, které jsem pořád zapomínala oskenovat. A nechci vás o ně připravit, takže... ...tady je máte: 1.) Můj první povedený Abe Okej, čistě teoreticky je to takové polochibi, ale i to by se mělo počítat... Musím si pochválit, že se mi povedl jeho dýchací přístroj ( a pak kdo je tu "trošičku sobeček" ...) * 2.) "Šikana" aneb "Rozlité kafe" Přiznávám hned a bez mučení, že jsem byla trochu líná to vybarvit. Dobře, HODNĚ líná... Šlo mi hlavně o ten vtip, mno... :D Ale až nebudu roupama vědět, co dělat, asi to vybarvím a nahodím to sem. *** A btw - začala jsem psát novou povídku. Budete ji sem chtít? Ptám ...