Vědmino teritorium

 Boom, babey!  Je to tam! Můžu se poklepat po zádech a odškrtnout si první dekádu existence blogu! ... nebo vlastně ne. K tomu už nikdy nedojde. A už rozhodně ne s původním blogem. Nova mi může... víte co . Tak, to jsem si odplivla, a můžeme jít dál. Úplně nejdřív jsem pro tohle VELKÉ výročí měla VELKÉ plány (já tě vidím, narozeninový článku z minulého roku ) ("... přesně ten důvod, proč si na příště nechám něco lepšího a většího...") , k jejich uskutečnění nicméně nakonec nedošlo z více důvodů. Jednak z toho výše zmíněného, kromě toho nakonec chyběla nálada i nápady. A tak jsem se rozhodla pojmout to trochu jinak. Tohle je první výročí na nové adrese, a tak to vezmeme zlehka. Původní Teritorium jsem tedy založila deset let zpátky přesně (teda... ne úplně přesně, pár hodin sem, pár hodin tam...). Těžko si už dneska vzpomenu, co k tomu tehdy vedlo. Každopádně, celé to tu začalo velmi památnými slovy: "Tak teda vítejte na mým blogu... Vím, není to zrovna originální, ale

 Každá tradice někdy musela začít, ne? Tak tahle začala loni. Rok se s rokem sešel (teda, víceméně) (ale těch pár dní vzal čert) a nastal opět čas na vyzvednutí toho nejlepšího, co na mě číhalo pod borovicí letos (byť mě potěšilo úplně všechno, samozřejmě...): Speciální sada samolepek, edice LAPIS BITCHES A odstartujeme dárešškem od Aki, spolužačky/kamarádky/členky výše zmíněné grupy Lapis Bitches. Všechny, naprosto všechny tyto samolepky jsou úzce spjaté s našimi zážitky: Hella + Wanna see my favorite book? - cesta na Island holub Guido - zájezd do Říma ZADEK + Mám to v mandorle - studium  A mně zas, jak se znám, bude líto je použít :D * JÍDLO S PŘÍBĚHEM! Tentokrát od jiné spolužačky/kamarádky/členky Lapis Bitches, Barči. I tyhlety věcičky se vážou k našemu islandskému dobrodružství. Když to trochu přeženu, na tady těch tyčinkách jsme v podstatě přežívaly :D  (... ty ovocné rolky - které mimochodem můžu jedině doporučit - tam byly ještě jedny) (byly) (jahodové) * Nikitčin speciál Spol

  Vůbec se mi nelíbí, že to takhle rychle utíká. Vánoce doslova za rohem... nebyl včera listopad? No, co teď už. Normální kalendář sice nejspíš lže, ovšem bonbóny na tom adventním v chodbě tvrdí něco jiného. Bonbónům důvěřuju. Ale tohle ani není to, o čem jsem tady chtěla mluvit. Pojďte, vrátíme se na moment za malým blonďatým banditou, který vlastně není tak docela bandita. Jinými slovy - adaptace na život pod bariérou začíná! Chapter Zwei – Těžký život banditův   (Vědmi se konečně náležitě zamaskovala do nyní již čistého a… no dobře, voňavého zrovna ne, ale aspoň to už nesmrdí… banditského „stejnokroje“; vykračuje si po táboře, jako by jí patřil) Vědmi: (myslí si) Tohle je snad ten nejvíc hardcore LARP na světě, hehehe. A já- Wolf: Hej, kámo, to jsem rád, že jsem na tebe narazil! Podívej, Lares po mně chtěl, ať zaběhnu za Ratfordem a Draxem, že jim mám vyřídit, že je chce vidět. Jéénže… Vědmi: Povídej. Mně bylo hned jasný, že se mi nesvěřuješ jen z ukecanosti. Wolf: J

 "Hele, a jak moc edgy to chceš?"  Mé třináctileté já: "ANO!" Tohle je pravděpodobně něco, co muselo proběhnout během tvůrčího procesu předcházejícího vzniku následující kresby. Jinými slovy: ano, Vědmi v.2011 si skutečně myslela, že tenhle design je dobrý nápad (ouvej) S touhle kresbou jste se mohli setkat už kdysi v tomhle článku . Ano, jsem si vědoma toho, že se tu opět zatrapčím až do pekla, ale to už jsou holt rizika zakládání blogu v období těžké puberty. No nic, ehm. Dobře, dobře, ono to zas TAK špatně není, ba naopak bych si troufla říct, že na tu dobu a míru schopností je to nakreslené celkem slušně. A vlastně to není ani zas TAK hrůza, co se celkového designu týče. Jen je to... no, uznejme... trošku trapný.  K předělání mě tentokrát nevedla jako v jiných případech pohnutka to spravit, nýbrž jen a pouze vlastní zvědavost (a tak trochu mě do toho ukecal jeden člověk na tumblru) (ale jen trošičku) Jak to dopadlo? Pár věcí jsem lehce spravila, ne že ne. Hlavně

 Po zhruba dvou měsících je tu pokačování " Proměn "! Jak jsem slibovala minule, v dnešním díle hodíme očkem po Narangerel (která celkem donedávna existovala pod jménem Zafrinna) (auvajs) Ještě krátké prohlášení na začátek: jsem si naprosto vědoma, že se tímhle zatrapčím až do pekel . A nyní mě omluvte, jdu si nachystat něco, v čem si následně budu moct vyprat oči. Tak. Máme rok 2010, pravděpodobně jeho druhou polovinu, to už si nepamatuju přesně... a zhruba třináctiletá Vědminka si kreslí. A vymýšlí blbosti nové postavy. Zrovna tohle má být bojovnice. A jelikož třináctiletá Vědminka nemá moc referenčních obrázků pro nějaký efektní costume design... *vložte zvuk plesknutí dlaně o čelo* K velké změně designu v průběhu let docházelo málo, vlastně skoro vůbec. Jediná proměna, kterou můžeme pozorovat, je snad jen vpřípadě stylu kreslení (který se mění sice bolestivě pomalu, ale mění). Zde tedy 2011... ... druhá polovina roku 2011 nebo první polovina 2012, tohle jde těžko zadato

 aka Vědmino teritorium IRL. Jak asi ti, kdo na tenhle blog už párkrát omylem zabloudili, ví - nemám psa. A protože chodit na procházky jen tak sama se sebou prostě není sranda, půjčuju si Nikitčinu psu. A... no dobře, Nikitku taky. A tak jsem během posledních cca dvou měsíců nasbírala snad dostatek obrazového materiálu pro představu, o čem je vlastně tady ta naše díra po granátu. Nedá se tu dělat nic moc, ale aspoň tu je kam vypadnout :D * * * * * * * *