Vědmino teritorium

Páni, já jsem ale aktuální... hah. Téměř před měsícem došlo i na mou třídu, jež zažila svůj překrásný, velkolepý, nejúžasnější... zkrátka maturitní ples. Dobrá, nepřehánějme to s těmi superlativy, zase taková nádhera to nebyla, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Šlo o takovou příjemnou akcičku, která mě však v konečném výsledku stála spoustu nervů, jen co je pravda. U nás se tyhlety věci berou dost vážně - škola na to nechává poměrně vysokou částku, učitelé dost aktivně pomáhají s přípravami (ačkoli valnou většinu si obstarávají maturanti sami), dostáváme na závěrečnou fázi chystání dokonce dva dny volno, abychom si ten kulturák pěkně nazdobili (věcmi, které jsme povyráběli vlastní silou o volných hodinách) a dopilovali detaily předtančení... Kolikrát já už si při chystání výzdoby říkala, že jim všechny ty jejich kýčovitý výmysly omlátím o hlavu, jak mě to už štvalo. A nakonec ani ten kýč nevypadal pohromadě tak strašně. Co se předtančení týče, to na mě působilo taky jako červen