Vědmino teritorium

Hellou! Myslím si, že po těch dlouhých měsících zimy, hnusna a mokra by se nám mohlo začít pomaličku oteplovat. Tak proč tomu nezkusit trochu pomoct malým voodoo? :D Absurdita absurdit se vrací! Už jen málo chybí do jejího úplného konce, který odhalí nejednu překvapivou věc ( a ne, barva ničích trenýrek v tom roli nehraje ). Neberu na sebe odpovědnost za podlomení vašeho psychického zdraví a přičetnosti, k čemuž jistě dojde po přečtení tohoto "veleďýla". Ale varovat vás můžu :D Máte odvahu číst dál? (za malý moment na stole přistane tácek se čtyřmi frťany plnými tekutiny a lahví) (láhev je zrádně otočena etiketou k baru) (Wolfi ani Hessie se nějak nemají k tomu, aby se napili) V: To musíte takhle! (chytne svého frťana, chystá se to do sebe kopnout) M: (k ničemu se rovněž nemá) Ty, Vědmi, co to zase... V: Ty si snad se mnou nedáš? C'mon, koukni se na flašku! (nenápadně ukáže na etiketu hlásající "Minerálka, woe") Vždyť tu MERUŇKOVICU máš tak ráda... M: A jóó! (ju

Hellou. Před víc než měsícem jsme šly s mamkou na procházku, tak se mi povedlo nalovit další fotky do hřbitovní rubriky. Tohle místo se nachází relativně nedaleko od naší "díry po granátu". Když se po Mnichovu v osmatřicátém republika "okleštila" o Sudety, u nás například hranice vedla taky přímo skrz město. Za železničním mostem už vlastně prakticky bylo Německo. Vesnice, u níž se tento hřbitov nachází, už byla rovněž součástí Reichu. Dnes už se na něm dávno nepohřbívá. Je v havarijním stavu - náhrobky rozbité, kaple se rozpadá, plno keřů a kopřiv a donedávna "džungle jako v Kambodži" (jak řekl jeden z místních, který to tam byl prořezat). Znamená to logicky tím tajemnější atmosféru, zvlášť když jste tam sami. * * * * * * * * * * * * * *

Hellou! Začíná se nám z toho začíná stávat nějaká pošahaná tradice - blíží se maturiťák a já jsem nemocná. Ne teda, že by mi to nějak extra vadilo, náš ročník tam musí otročit, aby všechno běželo hladce a bez problémů, já třeba jsem jedna ze skupiny lidí, co mají prodávat losy a pak musím ještě na úklid sálu od půlnoci do jedné (ačkoli někteří lidé budou jen asistovat při stužkování a nadávají, jak toho mají moc a že se my ostatní MUSÍME zapsat na dvě až tři služby naráz. To tak!) Musím to do soboty vyležet, no zatím jsem neměla vůbec kdy. Třeba včera jsem byla s Ilíou vyslána do PV na okresní kolo olympiády z češtiny. Skončily jsme na prvním (ich) a druhém místě a pokračujeme hladce do krajského! A já tomu pořád ne a ne uvěřit! :D A dnes jsme se třídou byli na divadelním zpracování Úplného zatmění, příběhu o vztahu "prokletých básníků" Verlainea a Rimbauda. Existuje i filmová verze. Máte s ní někdo zkušenosti? Je dobrá? Protože, co si budeme povídat, to divadlo dobrý BYLO. A

Hellou! U poslední části NSP ještě ani nezaschl inkoust nevystydla klávesnice a já přicházím s dalším, tentokrát obrázkově laděným článkem. Říkala jsem si, že zkusím být o něco málo aktivnější než poslední dobou, no minimálně cca tři články za měsíc by se tu objevit mohly. No, kdo ví, třeba to není jen planý slib :D Pořídila jsem si nový kreslící sešit ( absolutně totiž není znám osud toho starého ) a už jsem ho stihla "zasvětit". Sice se nejedná o množství kreseb "větší než malé", ale doufám, že to se brzo změní. Příčinou je hlavně to, že se zase pomalu dostávám po víceméně neproduktivním období zase do tempa. Varování - jde o mišmaš bez jednotného tématu. Velká prasárna Jde o takový... fanart ke Gothic(ovi). Zjistila jsem díky němu zajímavou věc - neumím nakreslit výraz někoho, kdo se kouká "vpřed ke světlým zítřkům". Vyleze mi z toho nakonec buď úchyl nebo fanatik... což... je v tomto případě vlastně oboje dohromady... :D * Špatnej vesmír Tohle tak úpl

Hellou. A už je to tady. Poslední kousek povídky, která se zde s větší či menší pravidelností objevovala dva a půl roku. Je to můj osobní rekord, jelikož se jedná o první delší dílo, které jsem dopsala celé - dohromady má cca 25 stran (vy dvě, kdož jste dostaly první dva výtisky, mě opravte, pokud kecám). Jak jsem u toho tehdy nadávala... :D Na druhou stranu mě ale i docela bavilo ji vytvářet a doufám, že stejně tak bavilo vás ji číst. Chápu, že některé části byly velmi slabé, některé celkem i nedomyšlené... Snažila jsem se však "zalátat" všechny logické díry a doufám, že jsem nic nepřehlédla. Ještě pořád zbývá spravit některé části přidané zde, ale to už se jedná o hodně vedlejší věc. Tak jdeme na to. Minule jsme skončili zde: "Jo, tak toho se bojím taky," zareagovala Vědmi. "Šmarjápannokurnikšopapes, ta holka je sakra mrtvá váha…" "Cože? Tys ho ztratila?!" vyjekla Marika na celé kupé, obsazené jen jimi třemi. Nebylo to vůbec těžké, dovolit si l