Vědmino teritorium

Hellou! Tak já se tu jednou dvakrát do měsíce mihnu a zase zmizím, ok? :D Ne, teď vážně - mám (a doufám, že za sebou) těžce neproduktivní období. Kreslila jsem málo, v podstatě jsem hlavně vymýšlela věci, které zatím píšu pro sebe. Ale myslím si, že teď už by se to mohlo vyrovnat. O tom svědčí zvlášť dnešek. Místo toho, abych si v ZSV zaráběla zápis, povedlo se mi napsat krátkou povídku o mém (velmi oblíbeném) fantomu Opery :D Je to taková rychlovka a myslím, že může pobavit. Tady je: Erik, fantom pařížské Opery, seděl na schodech a snažil se sestavit dopis domů. Co se nastěhoval k Vědmi, aby měl "klid na práci" (haha, jaká ironie!), pořádně se neviděl se ženou a adoptovanou dcerou, a proto považoval za nutné dát jim o sobě nějak vědět. A tady, na chatě Vědminých prarodičů, našel si konečně dostatek času a ticha k tomu, aby dokázal něco nap- "Táhni do háje, ty ptáku podělaná!" Co to říkal o tom tichu? Ano, že tu BYLO, dokud jeho drahá slečna domácí nezačala dávat op

Hellou! Dnes měla u nás vernisáž výstava "Tvořivé ruce" (či-co-to-sakra-bylo), kam jsem laskavě zapůjčila několik svých "šperků" z rokajlu, a táta přispěl svými homemade kytarami. Táhli jsme s sebou foťák, a když jsme přišli domů, na pár minut jsem si jej sobecky přivlastnila a vyrazila na zahradu. Jop, v botách, co jsem měla na sobě - prožily se mnou taneční - to bylo docela... hm... zajímavé :D Nejlepším modelem se mi stal náš pan Kocour. Vždycky se uměl otočit tak, aby to vypadalo (když už ne dokonale) "faň". Panem Kocourem (drápy zaseklé v klíně mi dávají najevo, že prozrazovat jeho skutečné jméno by bylo velmi nebezpečné, neb je poněkud... zženštilé) tedy také začneme. Mezi námi, je vděčnější objekt focení než Kiki, nově zván Syn Satanův. Ale pšt o tom :D * * * Najděte kočku :D * * Kardinálové se rozhodují již třetí den, bohužel volba papeže není jednoduchá. Opět nezvolili... aneb Nejmenovaní sousedi zleva, kteří pálí plast. * * Normální narcisy nám u