Pan Kocour a další výjevy

Hellou!

Dnes měla u nás vernisáž výstava "Tvořivé ruce" (či-co-to-sakra-bylo), kam jsem laskavě zapůjčila několik svých "šperků" z rokajlu, a táta přispěl svými homemade kytarami. Táhli jsme s sebou foťák, a když jsme přišli domů, na pár minut jsem si jej sobecky přivlastnila a vyrazila na zahradu. Jop, v botách, co jsem měla na sobě - prožily se mnou taneční - to bylo docela... hm... zajímavé :D

Nejlepším modelem se mi stal náš pan Kocour. Vždycky se uměl otočit tak, aby to vypadalo (když už ne dokonale) "faň". Panem Kocourem (drápy zaseklé v klíně mi dávají najevo, že prozrazovat jeho skutečné jméno by bylo velmi nebezpečné, neb je poněkud... zženštilé) tedy také začneme. Mezi námi, je vděčnější objekt focení než Kiki, nově zván Syn Satanův. Ale pšt o tom :D

---

*

*

*

Najděte kočku :D

*

*

Kardinálové se rozhodují již třetí den, bohužel volba papeže není jednoduchá. Opět nezvolili...

aneb Nejmenovaní sousedi zleva, kteří pálí plast.

*

*

Normální narcisy nám už několik let nekvetou. Je to pro mne záhada... ale co, já stejně radši tyhle :)

*

Slunce na zemi. Zbožňuji pampelišky. A sedmikrásky :3

*

Ten netopýr je velice vážně míněné "zaklínadlo" mající za úkol udržet doma štěstí. Na tu garáž ho kreslím už jedenáct let, tedy od doby, kdy se mi kdysi v první třídě zdálo, že kdo chytí bílého netopýra, bude šťastný (faň, zní to vzhledem k předchozí větě divně, ale věřte mi, lepší slovo jsem nenašla).

*

A nakonec ještě dvakrát náš drahý pan Kocour :D

&