Vědmino teritorium

Holáá :D  jak jsem viděla, vypadá to, že aspoň tři lidi tahle "povídka" zajímá, tak vám přináším druhou část - dnes delší.  O tom, jak se holčiny/my/ dostaly do hry. Stejně jako posledně, pokud vás to zajímá aspoň ty tři lidi co posledně, budete si moci přečíst další část. Mimochodem, jestli vás taky nas... štval nový vzhled Blog.cz, můžete využít tohoto . Přihlásíte se a do vyhledávače zadáte adresu blogu, který máte oblíbený. Je to rychlejší než obíhání. Taky vidíte začátek článku. Jen abyste věděli, zda pokračuje například tato potrhlá povídka. Nebo cokoliv u kohokoliv jiného :D  Konec keců - zde to máte! :D "DINGDONG! DINGDONG! DINGDONG!" Přesně tohle byl ten hnusný a výsostně nechutný zvuk, který vytrhl Vědmi z jejího poklidného snění plného polonahých sexy chlapů. Víceméně automaticky začala hledat na svém nočním stolku panžábské laso, aby mohla oběsit budík. Byla příliš rozespalá, než aby jí docházelo, že je to blbost. A pak si vzpomněla, co je vlastně za den

Hola :D  Měla jsem strašně úchylnej víkend :D  Vysvětlení - přijela Marika :D ( jo, to jako vysvětlení bohatě stačí :D ) No a protože naši prodávali punč ( tak toho holky dost vypily ), vloupaly jsme se natajno k taťkovu počítači a začaly jsme pařit jednu zajímavou hru pro dívky v pubertě :D (ticho, elfe pitomá! Ty jsi se zase pokoušel opít Erika a Andyho!! Nesmysl, Erik chlastá dobrovolně a na Andyho jsem nic nezkoušel! ) Ehm... toho si nevšímejte. Elf.  No, proč byl ten víkend úchylnej? Jednoduše - hlavním hrdinou hry byl celkem fešný chlap :D A měl na sobě kožený kalhoty. A my na něj celou dobu hraní koukaly zezadu :D  Navíc máme takový zvyk - dělat, že je to, co zrovna hrajeme, skutečné :D Tak na to vznikla série úchylných fórků a já začala psát...  *bubny prosím*  ... POVÍDKU!! :D :D  Tak se pohodlně usaďte a čtěte :D  HODNĚ živá hra :P "Muhehe! Ještěže máme Uložto," prokřupla si Vědmi ztuhlé klouby na rukou. Konečně, KONEČNĚ se jí povedlo sehnat si plnou verzi hry Here

Hola, amigos.  Dneska jsem měla trochu náročnější den, ale o tom se rozepisovat nebudu.  Co ale rozhodně napsat chci je, že jsem se pustila do přepracovávání příběhu, který jsem vymyslela před třemi lety, tedy v době, když jsem nastoupila na gymp. ( jé, věta dlouhá jak od Hrabala :D ) Koho to zajímá, nechť rozklikne CČ.  POZOR!! Kdo mi to ukradne, tomu hlava upadne! (Nebo bude od těla surově oddělena holýma rukama autorky nápadu!) (Nebo ukousnuta!) Jde o přepracovávání zatím formou nové kresby ( což ale neznamená, že by to byl komix ). Protože jsem dneska líná jako veš ( a kdy ne? ), nechce se mi osvětlovat detaily příběhu ( ona taková Marika T. ví, o co jde :D ). Co snad mohu beztrestně říct je, že se to odehrává v někdy v letech 1519-1521 v Mexiku. Neobkecávejme to zbytečně a pusťme se do ukázek. 1.) Kněz (zatím bez jména) Co mohu říct k němu je skutečnost, že i přes to, že je hlavním knězem, nesnáší pohled na krev. A to je při jeho práci docela problém, přihlédneme-li k tomu, že mu

Hih, úplně slyším Mariku T., jak mě přemlouvá, že to není blbost a že to sem můžu dát :D Pamatujete si na článek o mé parodii na Hellboye? (pokud ne, připomenu - zde ) Tam jsem se prvně zmínila o jeho nevlastní matce (dočtete se v zmíněném článku). A vlastně tak trochu z hecu jsem sepsala tuto povídku :D "Mamí?" "Mamí," šeptá mi do ucha dětský hlas. "Mamí, vstávej!"  I když je docela pozdě, a můj malý chlapeček by měl už spát, stejně stojí u mé postele a snaží se mě probudit. Přestože bych se ráda alespoň chvilku vyspala, musím mu vyhovět, jsem přece jednou jeho máma, ne? Neotvírám oči. Pouze mu dávám tichým zamumláním vědět, že ho poslouchám.  "Co potřebuješ?" Probudit mě kdokoliv jiný, asi ho zabiju. Ale jeho ne. Není to doopravdy můj syn. Američtí vojáci ho našli roku 1944 kdesi ve Skotsku. Nechala jsem si ho jako vlastního. Bylo to několik měsíců poté, co mi doktor řekl, že vlastní děti nikdy mít nebudu. Dalo by se nejspíš říct, že kvůli tomu

Ano, jsem vztekem rozžhavená domodra! Kdyby to šlo ještě víc, byla bych naštvaná tak! K věci - podívejte na tohle: http://klerincinadila.blog.cz/ A teď porovnejte s tímhle: MOJE KRESBY - Morgath (zde jde hlavně o jméno, ale myslím, že maska byla kopírována taky) MOJE Šmajda A porovnejte s tímto - http://klerincinadila.blog.cz/1212/bunny-doktorkou-poprve , http://klerincinadila.blog.cz/1212/bunny-doktorkou-podruhe ... a ostatním. Nepřijde vám to povědomé? S tou blogerkou se znám z Folmíků . Tehdy se mě na chatu ptala, jak jsem se naučila takhle kreslit, jak to vymýšlím a jak by mohla taky dělat takové obrázky. Řekla jsem jí, že musí zapojit fantazii. Ona na to, jestli se může inspirovat u mě. Jistě, na to jsem jí odpověděla, že inspirovat ano, obkreslovat ne. Taky mi mohlo dojít, že tady se mezi těmito dvěma termíny asi nerozlišuje. Ano, asi jsem si to tímhle zavinila sama, ale kdybyste byli tak hodní, pomohli byste mi ji přesvědčit, že tohle je prostě FUJ ? S poděkováním předem vaše vá

aneb jinak část 22 No jo, je to tady, Cesta do Anglie končí :D Ale nebojte se, pracujeme na dalším dílu (ale jen ve fázi obsazení, ono se to zrealizuje až...  odpověď na konci článku ) Dnes tedy máme část o filmech, srandovních názvech vesnic, přiznáních a sprostých pohádkách. (zase o něco později) Vědmi: Hele, já mám pár filmů! Nechcete se podívat? Misto: A co tam máš? Vědmi: (čte tituly) Harryho Pottera a vězně z Azkabanu, muzikál CATS, Hellboye 2... N: To si děláš pr... Vědmi: (čte dál) Tajemný hrad v Karpatech, Fantoma Opery - verze z roku 2004, 300: Bitva u Thermopyl... Jerrie: Jo, dej tam "třístovku"! Marika: Mně je to jedno, stejně se tu prd děje... Vědmi: (zašeptá jí do ucha) Je tam spousta polonahejch chlapů! Marika: (úchylný úsměv) Jo! To pustíme! (uprostřed filmu) Mo: Proč má na sobě ten pán tolik železa? (za chvilku) Marika: Muhehehe... L: (úplně vzrušeně) Seví! Seví! Koukni! S: (vzbudí se) Coe? L: (ukazuje na obrazovku) Koukni na něj! S: (mávne rukou) Nuda... (zn

A to doslova. To takhle jednou táta spravoval starou kytaru a Kryšpínek se rozhodl, že mu trochu pomůže. A když nebyl foťák daleko, tak proč to nevyfotit, že? 1.) Co to tady máš? * 2.) Tak kytaru, jo? * 3.) Jen omrknu délku... v pořádku * 4.) Jak se to má držet...? * 5.) HA! Takhle! * 6.) Pojď mi to pomoct zvednout, dokud se ten velkej ( = taťka ) nekouká! * 7.) Nechal mě ve štychu... * p.s. - ještě tátovi lehal na plánky, ale ty fotky jsem nemohla najít :D :D

To jsem takhle v angličtině ventilovala na papír svoje nápady a když jsem se na to doma koukla, přidala jsem k tomu pár slov a hodila to do nějakého formátu - hle, byla z toho povídka. J to taková blbinka, takový NESMYSL (ono mi to smysl ani dávat původně nemělo, i když...). Vlastně je to spíš blbost, než nesmysl, ale... co to tu kecám. Je tam od každýho trochu. Je tam taky pěkný popis toho, co se děje v naší třídě... :D Když toho školního roku na Avencastu začínaly kurzy nekromancie, bylo nechutně parné září. Po skončení sedmé hodiny se studenti "prvák - třeťák" zběsilým zdrháním rozutekli na školních pozemcích za cílem užít si teplíčka a sluníčka, kterého neměli z léta dost. Tedy, ne všichni. Asi 6 druháků a 10 třeťáků, včetně Vědmy, zůstalo v učebně nekromancie. Od začátku hodiny uplynulo už 10 minut a učitelka nikde. Vědma nemohla pochopit, jak to ostatní dělají, že pořád zachovávají tzv. "Stav Kýpkálm*" . V její bývalé škole, či přesněji třídě, by touto dobou u