Malá ochutnávka

Hola :D 

Měla jsem strašně úchylnej víkend :D 

Vysvětlení - přijela Marika :D (jo, to jako vysvětlení bohatě stačí :D) No a protože naši prodávali punč (tak toho holky dost vypily), vloupaly jsme se natajno k taťkovu počítači a začaly jsme pařit jednu zajímavou hru pro dívky v pubertě :D (ticho, elfe pitomá! Ty jsi se zase pokoušel opít Erika a Andyho!! Nesmysl, Erik chlastá dobrovolně a na Andyho jsem nic nezkoušel!) Ehm... toho si nevšímejte. Elf. 

No, proč byl ten víkend úchylnej? Jednoduše - hlavním hrdinou hry byl celkem fešný chlap :D A měl na sobě kožený kalhoty. A my na něj celou dobu hraní koukaly zezadu :D 

Navíc máme takový zvyk - dělat, že je to, co zrovna hrajeme, skutečné :D Tak na to vznikla série úchylných fórků a já začala psát... 

*bubny prosím* 

... POVÍDKU!! :D :D 

Tak se pohodlně usaďte a čtěte :D 

HODNĚ živá hra :P

---

"Muhehe! Ještěže máme Uložto," prokřupla si Vědmi ztuhlé klouby na rukou. Konečně, KONEČNĚ se jí povedlo sehnat si plnou verzi hry Heretic 2, kterou hrála naposledy před několika lety a hráčský zážitek v ní pořád silně přetrvával. Byla to totiž moc bóži hra, snad ještě lepší než první díl.

Vědmi otevřela složku "gamesky", přesunula čerstvě staženou hru na svoji flešku, kterou pak vypojila, vypnula počítač a rychle zapadla do svého pokoje k notebooku. Chvíli zápasila s vadným připojením na internet. Než se strejda Google rozhodl načíst, stihla zapojit "Klacíka", jak říkala své flešce, a zahájila instalaci.

Strejda Google se rozhodl s Vědmi bavit až na okně do dvora, kde se rozhodně sedět nedalo. Měla co dělat, aby nepředvedla ukázkový držkopád na podlahu. Zběžně zkontrolovala málo navštěvovaný blog, poštu a připojila se na "KsichtKnihu", kde na ni čekala Marika Tepeš - parťák to z nejvěrnějších a škodič nemálo zdatný. 

Potřebovaly už nutně probrat neúprosně se blížící víkend a tedy přespávací akci, která se měla konat. Vědmi se navíc potřebovala zmínit o svém "nelegálním triumfu". Co si totiž pamatovala ze dřívějška, hra byla opravdu řádně hustá. Předmět debaty se mezitím slibně doinstaloval.

Najednou - kde se vzal, tu se vzal si to do pokoje přivrkal Kiki a hup! na okno. Vědmi tento nenadálý pohyb překvapil natolik, že málem spadla. Kikiho kousek měl za následek také to, že připojení k internetu začalo odmítat jakoukoliv formu komunikace. Vědmi tedy smutně po SMSce oznámila konec debaty, vytáhla flešku, vypnula noťásek a s papíry na češtinářskou olympiádu lapla na molitan před televizí.

Papíry si vzala jen tak, jako alibi pro koukání na Přátele. Na nic z toho se ale nedokázala soustředit. V hlavě se jí rozvíjely plány na dokonalé setkání s věrnou parťačkou. A navíc byla natěšená na hru. Slíbila si totiž, že si nezahraje, dokud se u ní Marika neobjeví. Ty dvě měly totiž zajímavý zvyk - jakmile něco začaly hrát, předstíraly, že se to všechno děje doopravdy. A to byla mnohem větší zábava než pařba o samotě.

"Musím to vydržet!" nabádala se Vědmi. "Až dorazí Marika, bude to fakt kruťárna!"

Kéž by tušila, že není daleko od pravdy…

***

Pokud budou aspoň tři komentáře (nepočítají se tři od jednoho člověka), tak až napíšu další část, budete se tím moct kochat i nadále :D

Pokud nebudou, budu sem zveřejňovat pouze pokračování "Prej světové metropole".

OK?