Virtuální procházka parkem

Dneškem jsem skončila první letošní kolo provádění na zámku v Čechách pod Kosířem (už třetím rokem). Druhé začínám až v srpnu, takže pokud se tady někdy někdo omylem zastaví a tohle čte, může to brát jako pozvánku. Rozhodně nic nenaznačuju a nepodstrkávám, ale jsem tam přes všední dny, tak kdyby... Inu, dost reklamy.

Anebo ne?

Nápad na tuhletu srandu jsem dostala už skoro před měsícem, když jsem svým "kamarádům" z tumblru chtěla trochu přiblížit část svých oblíbených míst v Čechostánu. A volba padla na zámecký park v ČpK, protože - no tak, co si budeme povídat, stačí tam zajít jednou & to místo vás okouzlí. Už teď mám absťák z toho, že celý měsíc se tam po ránu nebudu procházet, čekajíc na to, až otevřou, jelikož jezdím tím absurdně brzkým busem. A tak bych vás chtěla pozvat na menší (propagační, ehm) virtuální procházku. Třeba vás tím navnadím i ke skutečné návštěvě...?

Představte si následující - je pěkný, slunečný den, slyšíte bzučet včely, stromy šumí a žáby se s tím svým vrzavým "orchestrem" taky můžou přetrhnout... Pojďme.

Ke vstupu do parku vybírám západní bránu, tu původní a zároveň docela nově zrekonstruovanou. Neříkám, že cesta od kostela, to jest brána severní, je špatná. Ale po průchodu tady touto se nám hned otevírá pohled na menší ze dvou rybníků a zároveň si můžeme naplno užít žabí acapellu. Po chvíli se nám otevírá taky pohled na samotný zámek.

---

*

Zatímco pokračujeme, procházíme mezi dvěma kopečky. Nenechte se ale zmást, ani jeden z nich není zcela přírodní. Oba dva jsou z velké části vytvořeny lidskou rukou, ten vpravo pochází ještě z barokního období francouzské geometrické zahrady a nachází se pod ním externí sklepy. Kopec vlevo, vyšší, delší a přirozeněji vypadající, je mladší. Pochází někdy ze začátku devatenáctého století. Vznikl při hloubení tzv. Velkého rybníka, kde zámecké panstvo, rod Silva Tarouca, chovalo ryby a mělo i kotviště pro pár loděk.

Ten rybník se loni vylil z břehů během jediné průtrže za celý červen, takže tahle část parku byla obehnaná páskou a veřejnosti byl zapovězený vstup. Mimochodem, zábavný fakt - Josef Mánes, který do Čech pod Kosířem často jezdil, se tady naučil plavat. Dokládají to jeho dopisy přátelům.

*

A věděli jste, že tu je dračí jeskyně? No ano, přímo tady! Říkali jste si, kam na konci osmé série GoT (té, o které se mezi slušnou společností nemluví, takže se omlouvám) odletěl Drogon? Tenhle cápek tvrdí, že jeho bratranec ho potkal.

*

Dobrá, dobrá, to by už stačilo, řekla bych, že mu všichni ROZHODNĚ věříme. Takže popojedem. Zahneme doleva okolo kopce a po další zatáčce lehce vpravo se před námi otevírá Dubová alej. V pozdním baroku se jí říkalo Růžová alej, protože - jak jste asi uhodli - byla lemovaná spoustou růžových keřů. Zachovalo se z ní jen torzo, asi půl kilometru, ale vedla dřív až na Kosíř, nejbližší "horu" Hané. Slyšeli jste o něm někdy? Je tam pěkná rozhledna.

*

Když už je tu řeč o rozhlednách - a v konečném výsledku věžích obecně -, použijme tuhle zkratku, která nás dovede skrz jasmínové keře a obrovské staré stromy přímo pod jinou, daleko menší romantickou věž.

Pojí se k ní dokonce umělá pohádka o hradu Hanselburgu. Napsal a ilustroval ji sám Mánes (ve spolupráci s Bedřichem Silva Taroucou, bratrem hraběte, knězem a podporovatelem nár. obrození na Moravě). Ti dva ji záměrně vytvořili nekompletní, ve značně fragmentárním stavu - zkrátka "neškodnější" varianta Rukopisů. Členové hraběcí rodiny v ní přebírají role rytířů a princezen... inu, romantismus, co byste chtěli...

*

Inu, je načase vydat se zpět k aleji. Po několika okamžicích dorážíme k malému zděnému altánu. Tvrdí se, že ho Mánes během svých návštěv zde využíval jako svůj ateliér. Kde je pravda, to těžko říct, ale zní to hezky.

*

Od altánu zahneme doleva, a hleďme! Cesta se rozdvojuje. Teď sse tedy vydáme pro změnu doprava, a tahle cesta nás přivede k zámeckému skleníku čili oranžérii.

V současnosti je prázdná, ale to rozhodně neznamená, že by byla nevyužívaná. Konávají se tu plesy, svatby, na podzim se tu bude hrát divadlo (kteréžto hry jsem součástí)... a já si i vzpomínám, že před třemi lety zde byla "Levandulová kavárna"

*

Procházku zakončíme zde, u reprezentativního schodiště, které zámek propojuje s parkem a vede do asi nejkrásnější místnosti interiéru. Tam se ale už dnes nestavíme. Další zábavný fakt - pod tím schodištěm přes léto hnízdí netopýři... a pro změnu NA něm zase jistá průvodkyně s knížkou a zmrzlinou čekává občas na bus domů.

Tak se tady rozloučíme... a doufám, že jsem vás aspoň trochu navnadila 😄