Vědmino teritorium

Na začátku března jsme měli jarní prázdniny. A kdopak si ten týden vybral k tomu, aby ulehl s chorobou strašlivou, čili angínou? Správně, já. Neměla jsem toho zrovna moc na práci, tedy kromě učení se průvodcovských textů kvůli pohovoru, který nakonec stejně zabral zhruba čtvrt hodiny a nic z toho, co jsem si narvala do hlavy, po mně nikdo nechtěl. A tak za ten týden vzniklo rekordní množství obrázků. A to hlavně těchto chibíků. A proč "Útok cukrem #2"? Můžeme předpokládat, že je to pokračování od tady toho :D Andy Náš známý půlelfí alchymista. * Dracula - na žádost Pojala jsem ho lehce romanticky - myslím teď romantismus, nikoli romantiku :D Znáte to, vnitřně rozervaný hrdina, který si ve volném čase chodí pobrečet o půlnoci k jezeru :D * Hanzi Držka držkatá, neúspěšný válečný pilot a Ilíina oblíbená postava v jednom. * Irma Ta, jež mě svého času chodila šikanovat ve snech, když jsem jí něco v příběhu provedla. * Kráčel - na Maričinu žádost Hippie elf s podivnou úchylkou n

A jéje, já už zase nějak zaspala... Měla bych se zase trochu opřít do vedení blogu. Procházela jsem pod vlnou nostalgie staré články a téměř mě zaskočilo, jak to tu krásně běhalo například v roce 2012 (pozn. - dohromady tehdy vyšlo 109 článků a rozhodně to nebyly pitomosti o rozsahu jedné věty). Ach jo... *přehrávaný melancholický pohled do dáli* Ale konec těchto keců! Už dlouho jsem tady nezveřejnila žádnou povídku, že? :D Celkem nedávno jsem znovu četla Zaklínače a nebyla bych to já, kdybych se u toho opět totálně nevytočila. Ne nadarmo vtipkuju, že celá sága pro mě oficiálně končí čtvrtým dílem na straně 159, jelikož odtamtud jde už všechno jedině do kopru. Nicméně, zrovna jsem se tou dobou rozepisovala z jakéhosi... zimního spánku. A jelikož je má mysl, konkrétně centrum vymýšlení blbých nápadů, místo neprobádané a rozhodně velice zvláštní, podařilo se mi vyplodit následující fanfikci. Je to marysueovatost nejhrubšího zrna a úplně ignoruje charaktery postav pana Sapkowského, ale po