Vědmino teritorium

Krásný večer přeji :) Na přepisu "NSP!" se už pracuje, takže bych vám chtěla zpříjemnit čekání, předkládám vám to krátké... ehm... o Kitty a Goebbelsovi. Dobrá, možná ne celé, ale napětí musí být :) Psala jsem to po večerech ve Třech dvorech, když vedle řvala televize (babička i teta trochu špatně slyší) a myslím, že jsem byla trochu ovlivněna asi dvaceti minutami OVRZu (Ordinace v Růžové zahradě), na kterou jsem byla jednou donucena koukat. Chci tím říct, že to začne být vtipnější až ke konci, to je ale přeci jen můj názor. A ještě jedna věc - bylo hrozně těžký psát ty jejich zamilované řečičky a nehihňat se u těch představ. Vzpomínka na staré časy Postavy - Kitty, Goebbels, barman Žánr - toť záhada... Autor - Vědmi sólo Děj ve stručnosti - když se sejdou dva bývalí milenci, nedělá to dobrotu (Phantasma, 1942) (Kitty postává na mole, opřená o zábradlí hledí do moře) (najednou se za ní objeví Goebbels) Goebbels: "Chyběl jsem ti?" Kitty: (zmatená) "C-cože?"

Přicházím s další částí "NSP!", před chvílí dopsanou. Nevím, zdá se mi trochu krátká, ale už se to konečně trochu hnulo. Je docela těžké psát vážně a myslet na to, co tam bude dál. No, asi budete překvapeni... Ale já nebudu nic prozrazovat. Jestli chcete vědět, co ještě přijde, čtěte dál. Minule se skončilo u - "Holky…? Pojďte… se na něco podívat…" Znělo to přeci jen natolik nejistě, aby to upoutalo pozornost obou. Rozběhly se k místu, kde se podle jejich mínění nacházela Marika, a nebýt toho, že se Luna přizabila o jednu starou hračku, dostaly se ke kamarádce v téměř rekordním čase. "Prosíím," protáhla otráveně Vědmi, "řekni mi, že jsi nenašla ZASE nějakou mrtvolu?! Už to není ani děsivý, ani vtipný. A když pak jeden ještě zjistí, že valná většina okolo tebe se vyskytujících mrtvol má prokousnutej krk…" "Ne, žádnou mrtvolu jsem nenašla," odsekla mírně uraženě Marika. "A pro tvou informaci, taky jsem si uvědomila, že není legrace v

Hellou :) Jsem zpátky v našem městečku oblíbeném ( tak to leda kulový... )... Vůbec se mi nechtělo zpátky :D Nicméně, kluci si citelně oddechli, když konečně nemuseli nadále nosit moje oblečení :D Ještě na cestě zpátky jsem Hessiemu domlouvala, ať zkusí jednou být "ten nad věcí" a omluví se Wolfimu. K tomu ale nedošlo, Wolfi se omluvil sám. Podezírám ho ale, že si do koupelny tahal milence i nadále... Pokračuji v bonzování: 21. 8. - ráno jsme zase jeli s Enďasem k Písečáku. Tentokrát mi to nedalo a vlezla jsem tam taky, i když jen po kolena. Voda byla překvapivě teplá, bylo vidět asi na metr hluboko a večer z toho vyrážka taky nebyla :D Erik do vody nechtěl ( ach-jak-překvapivé...  Nech si to, špičouchu! ), tak se procházel po břehu a...našel pánvičku :D Odpoledne pak strejda rozmontoval bránu a já trochu asistovala při vykopávání jednoho nosného sloupku ( divím se, že ti to nespadlo na nohu... nebo na hlavu ). 22.8. - po obědě ( výborné hlívové polívce ) jsme se sestřenkou

K dokončení Irmina životopisu se stále nemám. Na druhou stranu, na táboře jsem sepsala životopis jejího nejlepšího kamaráda. Možná budu trochu morbidní, když řeknu, že to nebylo psaní na dlouho. Nic dalšího k úvodu mě již nenapadá, tak tedy: Životopis Isaaca Rosensteina (sestaven Vědmi V.G. Ir'loth) 18. 12. 1914 - narozen v Berlíně 1918 - končí 1. světová válka, Isaac se setkává s Irmou Fawllerovou (později jeho nejlepší přítelkyně) 1921 - nastupuje na základní školu 1929 - byl přítomen u Irminy rvačky s přiopilým Weberem. Pomohl jí dostat se domů a celou záležitost zakamuflovat. 20. 4. 1930 - Rosensteinovi se stěhují z Berlína do Hamburku, Isaac zde kvůli dokončení základního vzdělání nastupuje na jednu z místních škol 1. 9. 1930 - díky skvělému prospěchu se Isaac dostává na velmi dobrou zdrávku 1933 - Hitler se stává německým kancléřem; Isaac si je jist, že NSDAP bude mít na budoucnost Německa katastrofální vliv 1934 - Isaac úspěšně odmaturoval, podává si přihlášku na vysokou šk

Bodré podoledne! ( sorry za ni, blbne z " 'ALLO 'ALLO". Skvělej seriál... ) Momentálně se nacházím v kraji Středočeském, to jest daleko od domova. Konkrétněji u Kolína, ve vesničce Tři dvory, kam jezdím každý rok za tetou. A letos jsem udělala tu chybu, že jsem s sebou vzala nejen Nuadu, ale i Andyho s Erikem a navrch i Hessieho, který se zabydlel i s Wolfim u mě v koupelně a dělají tam ve sprše prasárny. Jenže Hessie se s Wolfim, zatímco já byla na táboře, celkem pohádal a prosil mě na kolenou, ať ho vezmu s sebou. A aby to nebylo nejjednodušší, mi tři spolubydlící si doma kolektivně zapomněli kufry, takže jim musím oblečení půjčovat. Je docela sranda vidět Erika, jak jde vysypat koš v mých bílých kraťasech a mém krajkovém tílku :D Možná to nakreslím... Nyní se vám svěřím, co zde stíháme provést: 13.8. - příjezd. Seděla jsem mezi šoférem a mou babičkou, kluci byli namačknuti v nákladním prostoru ( jeli jsme dodávkou... totiž ONI jeli dodávkou. Já se portnul až na mís

V sobotu jsem se konečně vrátila z tábora, na kterém se mi sice nelíbilo, ale kamarádka mě přes ksichtknihu ukecala, abych jela příště zase. Takže tedy pojedu. Ale tohle je jen uvolněný kec na začátek. Faktem je, že jsem mákla a dopsala další kousek k oné povídce podle snu. Je to zajímavá prácička, asi tak začnu psát častěji. Dnešní část se zaměřila spíš na popisy. Ty mi sice absolutně nejdou, ale poprat se s tím člověk občas musí. Doufám, že nezajdete nudou, než dopíšu ještě něco. Zde jsme skončili minule - Ozval se chřestivý kovový zvuk. To jak Vědmi krátce zatřásla kruhem s klíči, aby si zjednala ticho. Nutno podotknout, že to zafungovalo. Překvapivě. "Pro mě za mě ať si Luna spí třeba na zahradě," pronesla trochu netrpělivě. "Ale už bychom se taky mohly hnout z místa a začít hledat." Začaly systematicky - pokoj po pokoji. Vešly do prostorné jídelny s dlouhým stolem, kolem něhož stála spousta židlí, s krbem, křišťálovým lustrem a naprosto úžasným výhledem na poně