Vzpomínka na staré časy 1

Krásný večer přeji :)

Na přepisu "NSP!" se už pracuje, takže bych vám chtěla zpříjemnit čekání, předkládám vám to krátké... ehm... o Kitty a Goebbelsovi. Dobrá, možná ne celé, ale napětí musí být :)

Psala jsem to po večerech ve Třech dvorech, když vedle řvala televize (babička i teta trochu špatně slyší) a myslím, že jsem byla trochu ovlivněna asi dvaceti minutami OVRZu (Ordinace v Růžové zahradě), na kterou jsem byla jednou donucena koukat.

Chci tím říct, že to začne být vtipnější až ke konci, to je ale přeci jen můj názor.

A ještě jedna věc - bylo hrozně těžký psát ty jejich zamilované řečičky a nehihňat se u těch představ.

Vzpomínka na staré časy
Postavy - Kitty, Goebbels, barman
Žánr - toť záhada...
Autor - Vědmi sólo
Děj ve stručnosti - když se sejdou dva bývalí milenci, nedělá to dobrotu

---

(Phantasma, 1942)

(Kitty postává na mole, opřená o zábradlí hledí do moře) (najednou se za ní objeví Goebbels)

Goebbels: "Chyběl jsem ti?"

Kitty: (zmatená) "C-cože?"

Goebbels: "To pozvání. Poznal jsem to. Tvůj styl bych poznal kdykoli."

Kitty: "Promiň, trochu tě nechápu..."

Goebbels: "Máš prostě takový zajímavý styl vyjadřování, podobný tomu, který se používal v minulém století. A hodně kličkuješ a snažíš se původní úmysl zamaskovat. Poznám to. Lhaní patří k mé práci."

Kitty: "To jsi řekl hezky. Nedivím se, že jsi mě tehdy tak snadno svedl."

Goebbels: "Pravda, byly to krásné časy."

Kitty: "Nechtěl bys trochu zavzpomínat na to, jaké to bylo?"

Goebbels: "Nevím, jestli stojí za to otvírat staré rány..."

Kitty: "Dobrá, tak klidně zase jdi. Já asi za chvíli taky půjdu. Práce volá. Můžeme přece dělat, že nikdy nic nebylo, že?"

Goebbels: "Ne, tak jsem to nemyslel! Rád bych se vrátil do té doby, kdy jsme byli spolu. Když už ne jinak, tak aspoň vzpomínkami.(opře se o zábradlí vedle Kitty)"

(malou chvilku je ticho)

Kitty: (lehce se usměje) "Vzpomínáš, jak jsme se potkali?"

Goebbels: "Jak bych mohl zapomenout? Bylo to v čtyřiatřicátém a ty jsi zpívala Vůdci k narozeninám."

Kitty: "A víš co?"

Goebbels: "Jistě. Tu árii z Hanibala - Mysli na mě. Musím říct, že jsem ještě nikdy neviděl Adolfa tak dojatého. Ale nebyl sám. Já tebou byl plně fascinován."

Kitty: "Bylo to vidět. Říkala jsem si - proč na mě ten prcek tak zírá? Ah... promiň"

Goebbels: (mávne rukou) "To nic, jsem zvyklý."

(ticho)

Goebbels: "Měla jsi tehdy dlouhé vlasy a v nich takové diamantové hvězdičky. Jako císařovna Sissi. A na sobě jsi měla bílé šaty. Vypadala jsi v nich jako z jiného světa."

Kitty: (začne se smát) "Ty myslíš ten starý hadr? Já Maríu ukecávala, ať mi to nevnucuje, ale ona..."

Goebbels: "Starý hadr? Není pravda. Staré hadry vypadají jinak."

Kitty: "Ale ano, je to starý hadr. María se v nich vdávala a nebylo to nijak nedávno."

Goebbels: "Říkej si co chceš, působila jsi dojmem víly. Stalo se mi tehdy to, co kdysi - nedokázal jsem najít odvahu, abych tě oslovil."

Kitty: "To bylo nejspíš dobře. Byla jsem tehdy Heydrichova milenka. Nevím, co by ti udělal, kdyby se dozvěděl, že jsi na mě něco zkoušel."

Goebbels: "Jak je tedy možné, že..."

Kitty: "Rozešla jsem se s ním. (pobavený tón) Byl to tehdy docela žárlivec. Nějak nemohl pochopit, že by našemu vztahu prospěla i trocha volnosti. Jak se vůbec dnes má? Roky jsme se neviděli..."

Goebbels: "Ehm... bylo mu i líp."

***

Pokračování příště :)

Neodpustím si to, protože by mě to fakt zajímalo - Proč myslíte, že to "nedopadne dobře"?