Vědmino teritorium

Opět jsem propadla částečné reorganizaci vlastních stránek ( že by si reorganizovala pokoj, to nehrozí... Pst!) a vznikla z toho nová rubrika. Posbírala jsem po blogu všechny ty dialogické a všelijak jinak různě šílené články a nasypala to do jednoho pytle, což jsem měla udělat už dávno. Minimálně na Wattpadu * jsem to tak udělala. Zalíbilo se mi říkat si Literární pirát už před nějakou dobou, není to zrovna novinka. A sama si za to rozhodně nemůžu, podporujeme se v tom navzájem s Marikou - zvlášť když chatujeme a vpisujeme do svých zpráv repliky našich fiktivních "spolubydlících". Literárního piráta můžu nejlépe přiblížit pomocí popisu, jehož jsem užila již na řečeném Wattpadu: " Nikdo neví, ze kterého okruhu pekla se zde objevila. Navenek běžná mladá dívka, možná jen se zvláštní úchylkou na knihy, filmy a seriály. Jakmile si však oblíbí nové dílo, stává se z ní děsivý uzurpátor, mezidimenzionální poutník s poněkud pirátskými sklony. A co je její kořistí? Přitažliví f

Zvláštní probuzení z kreslicího "zimního spánku", pravda... O víkendu jsem si vzpomněla, že mám někde na stole grafický tablet a na flashce GIMP, a tak jsem se nakopla, že bych se s tím mohla taky konečně naučit zacházet. Teda jo, už kdysi jsem s tím chvíli dělala, ale s každým zvlášť - třeba v GIMPu jsem jen chvíli ve druháku na střední upravovala fotky. Ale za zkoušku nic nedám, řekla jsem si, a tak jsem k tomu sedla. Tohle není prvotina, i když bych ji za to mohla vydávat. Předchází tomu několik neuložených obrázků, na kterých jsem se seznamovala s médiem + jeden random chudák chibík. Pak mě napadlo, že s králíky jde všechno líp... a už to nebudu zdržovat, dopadlo to takhle: Kdy jsem se v průběhu kreslení rozhodla pro scene, to fakt nevím, protože je to pro mě tak trochu velká neznámá. Po prohlédnutí několika referenčních fotek mám nicméně pořád dojem, že tenhle styl rozhodně musel vzniknout tehdy, když se mýval spustil s Hello Kitty a na výsledného kříženečka se pozvracel

V podstatě by se tenhle článek mohl jmenovat taky "Už zase", což by skutečně vystihovalo podstatu věci v plném rozsahu - UŽ ZASE jsem byla ve Vídni. UŽ ZASE na těch stejných místech. A UŽ ZASE to byla akce svým způsobem spojená se školou, jenže tentokrát ne zrovna oficiálně. S partou spolužáků kolegů (když už ta vysoká) jsme si takhle jednou naplánovali, že by nebylo od věci během jednoho z květnových státních svátků někam vypadnout. Jak jsme došli na Vídeň, to netuším, ale každopádně se ne-dvakrát-plynule přešlo k zařizování lístků, k plánování... což vše vyvrcholilo tím, že jsme osmého května ráno naskočili do vlaku nach Wien. A já jako obvykle s sebou pašovala svůj známý doprovod. * A i když to vypadalo všelijak, nakonec jsme dojeli. Jestli to nebude tím, jak nám v Olmützi na nádru požehnal takový podezřelý, krajně podivný týpek s dekou přes hlavu... * A tady už máme něco zajímavějšího: jedna ze dvou secesních stanic od architekta Otto Wagnera na Karlsplatz, od kterých