Vědmino teritorium

 Aneb Sbohem, poslední zbytky příčetnosti.  Jelikož evidentně nesnáším mít cit v prstech, pustila jsem se ke konci loňského roku do dvou nových velkých projektů. Ó jé, to zas stálo za to ...  V minulém díle jsem na konci jen tak v rychlosti zmínila, na co se chystám příště. To "příště" konečně přišlo - a přineslo s sebou " Mexico ": Vzato kolem a kolem, ono to složitě jenom vypadá. Je to jeden z nejjednodušších stehů, obyčejná síťka, kde je hlavní dávat pozor jen na to, kolik se přidává od které barvy.  Jasně, pořád mi to zabralo dohromady tak týden (a půl... dost možná) a nepočítaně opakovaných poslechů nahrávek pětadvacátých výročí Fantoma Opery a Les Miserables. Řekla jsem, že je to jednoduchý. Ne rychlý. "Trpělivost a příčetnost se přeceňujou," řekla jsem si. "Střihnu na to čtyři metry niti." A druhý projekt, o který dneska půjde, je tentokrát bez návodu. Znovu tu byla použita technika peyote trojúhelníku , v tomto případě ale podle vlastníh