Vědmino teritorium

Hellou! No je to tak! Můj blog se dneškem dožil čtyř let své služby! Až tak dlouho už? Při minulých narozeninách jsem mluvila o tom, jak se povedlo, že jsem si blog vůbec založila. Takže to dneska vynechám. Opakování sice je matka moudrosti, to je pravda, ale už mi to přijde jako mlácení prázdné slámy. Kdo by si to chtěl přečíst, zde máte odkaz . Co se všechno stalo za tento rok? Slíbila jsem si, že dokončím NSP - a asi už se to nepovede, protože se mi zas povedlo dostat se do stádia, kdy jsem neschopná přenést svoje myšlenky do čitelné podoby... Slíbila jsem si, že dodělám CdA2 - to ani nestojí za komentář :D Začala jsem páchat společné projekty s Ilíou . Začala jsem kreslit sci-fi komix - kdybych tak věděla, kde je mu konec... Začala jsem dělat projekt "TARDIS na výletě" - akorát jsem málokdy někam jela, proto je rubrika projektu zatím taková chudá. Čelila jsem bezdůvodnému hejtování - to je tak, když někdo až moc řeší detaily. Určitě si na ni vzpomenete -_- Jela jsem

Hellou! Tak mě dnes při dolaďování jedné takové... blbinky... napadlo, že bych vás mohla taky seznámit s nějakými dalšími mými povídkami, které jsem zatím nikde nezveřejnila a četla je kromě mě asi jen Marika. Většinou jsou to věčné nedodělávky, které nikdy neopustí bezpečí flešky, věci, na než jsem zapomněla, a taky "překvapivé nálezy" ( "Jaj, tohle jsem psala taky?" ) Jejich dokončování, pokud se úplně nezastavily, jde pomalu. Tak pomalu, že největším úspěchem je dopsání dvou vět za tři měsíce ( dobře, to byl jen ilustrační příklad ) Tak se na to podíváme, ne? Hunger Games po našem Jak to vzniklo? S Ilíou jsme jednou měly poměrně zajímavou debatu na FB (většina našich společných projektů vznikla takhle) o tom, jak by to asi vypadalo, kdybychom se ujaly vytváření některého alternativního ročníku HG ( nějaké takové povídky určitě znáte ). O čem to má být? Několik našich vlastních/cizích oblíbených postav bylo vylosováno, aby se v Aréně utkaly v souboji na život a

Hellou! Budu hádat, že článek takového typu jste tu jistě snad ani nečekali, což? Poslední CdA2 přidaná někdy v srpnu, od té doby asi jen jedna zmínka... Ale proč ne? :D Vím, málokdo ji (myšleno CdA) okomentuje, ještě míň lidí, řekla bych, ji dočte do konce. Ale já už to prostě nutně musím dokončit! Mám v plánu i třetí díl, a s takovýmhle tempem... To je jen jeden z důvodů, proč je dnešní část trochu delší. V příštích třech dnech nemám v plánu vůbec jít na počítač, natož na blog. Ke všemu se blíží jeho (rozuměno blogu) narozeniny, v pořadí již čtvrté - a k té příležitosti chystám úplně něco jiného než jen pokračování dlooouhého projektu. Dneska nás čeká něco ve smyslu "What does the fox say?" s tím rozdílem, že zde se bude jednat o husu, dále pak Maričiny historické milostné "ňamky", sjetá Vědmi a to, že slovo "háčkování" je také velice zajímavá metafora :D (po nějaké chvíli) Marika: Se tu taháme jak smrad! A všichni za sebou jak husy! P: Kvak, kvak S: To

Hellou! Kdo četl článek o Králících pořádně, mohl se dočíst, že, ach ano, chodím...totiž, CHODILA JSEM do tanečních. Jistě, spousta lidí by vám řeklo, že "taneční kurz byly tři nejlepší měsíce jejich života, ach bože, to bylo krásný, určitě budou chodit do pokračovacích kurzů" a jiné podobné blbosti. Ne tolik já. Našla bych HALDU lepších způsobů, jak strávit ty pátky, které jsem si musela doslova ODTRPĚT v kurzu (ano, odtrpět - sice jsem měla super boty, co se mi dokonale přizpůsobily k tvaru ťapek, ale ony ty dvě a půl hodiny na nohou jdou prostě poznat) Ale tak, co už teď nadělám, že? Zdárně, ve zdraví a hlavně celá jsem došla dotančila až ke včerejšímu Věnečku! Bylo to takové... milé :D A hlavně - mám fotky! Čili nekecám! :D Máte odvahu? :D 1) Nástup Pánové nám měli dodat růži, my jim "dárek trvalejší hodnoty" (citace Paní Velryby, jak madam instruktorku nazvali ). Ale řekněte sami, přijde vám tohle fér? Růže zvadne a co pak s ní? Vyřešila to mamka , protože m