Co ještě píšu mimo NSP

Hellou!

Tak mě dnes při dolaďování jedné takové... blbinky... napadlo, že bych vás mohla taky seznámit s nějakými dalšími mými povídkami, které jsem zatím nikde nezveřejnila a četla je kromě mě asi jen Marika.

Většinou jsou to věčné nedodělávky, které nikdy neopustí bezpečí flešky, věci, na než jsem zapomněla, a taky "překvapivé nálezy" ("Jaj, tohle jsem psala taky?")

Jejich dokončování, pokud se úplně nezastavily, jde pomalu. Tak pomalu, že největším úspěchem je dopsání dvou vět za tři měsíce (dobře, to byl jen ilustrační příklad)

Tak se na to podíváme, ne?

---

Hunger Games po našem

Jak to vzniklo?

S Ilíou jsme jednou měly poměrně zajímavou debatu na FB (většina našich společných projektů vznikla takhle) o tom, jak by to asi vypadalo, kdybychom se ujaly vytváření některého alternativního ročníku HG (nějaké takové povídky určitě znáte).

O čem to má být?

Několik našich vlastních/cizích oblíbených postav bylo vylosováno, aby se v Aréně utkaly v souboji na život a na smrt. Nicméně, o své účasti se dozvídají prazvláštním způsobem...

Jak jsem na tom s dopsáním?

Neříkám, že to nedodělám. Jen tam občas nárazově připíšu jednu postavu za delší dobu a zase to nechám ležet.

Ukázka:

Cosi jako hnědý kulový blesk se vřítilo do Velké síně, zrovna když studenti snídali, a napálilo to přímo zezadu do hlavy jistého nebelvírského chudáka takovou silou, že padl obličejem do misky ovesné kaše. Všichni přítomní zmijozelští studenti, plus několik jedinců z ostatních kolejí, z toho měli druhé Vánoce.

"Harry? Harry!!" vyjekla Hermiona zděšeně. "Jsi v pořádku?!"

"Copak to není vidět?... au-u-u-u…" zamumlal Harry a trochu sebou trhnul. Ron si prohlížel onu hnědou věc, z níž se vyklubala sova.

"No páni…" řekl, "a já myslel, že zvyšovat sovám rychlost letu pomocí katapultu se přestalo dělat už tak ve středověku…" Rozhlédl se po několika udivených tvářích a dodal: "Podívejte, nebaví mě být pořád za blbýho."

"Přinesla ti nějakej dopis…" ukázal Neville na ubohého ptáka, jenž na tom byl možná lépe než Potter.

"Ukaž, prosimtě," vyškubla mu Hermiona obálku. "Harry,ty klidně lež, já ti to přečtu."

*

Jak fantom Opery potkal Maríu aneb Tohle je, sakra, jen pracovní název!

Jak to vzniklo?

Kdysi dávno, kdy jsem Fantomem trpěla naplno, mne jaksi prazvláštně osvítilo, že bych si pro soukromé účely mohla udělat verzi, kde to končí happyednem pro všechny. Já vím, au!

O čem to má být?

Naprostá chujovina o tom, jak Christine s Raoulem mohli rozvíjet svůj vztah v klidu, neboť fantom byl plně zaměstnán jinou ženou. Jo, a občas do toho jako deus ex machina zasáhla jeho sestra.

Jak jsem na tom s dopsáním?

Na ja, sem tam se mi povede omylem něco dopsat. Už jsem se dostala celkem daleko - až k té události s dopisy a že s krátkodobým zmizením mademoiselle Christine neměl fantom opravdu nic společného (že, Raoule?)

Ukázka:

Chvíli se na sebe dívali. První promluvil André: "No… to je…"

"Vím co chceš říct," dokončil za něj pochmurně Firmin. "Nejenže je to vyděrač. Ke všemu je ještě drzý jako opice. Kdo to, proboha, může být, ten D.O.?"

Znovu tam stáli oba beze slova. Pak však oba zároveň vykřikli: "No jistě! Duch Opery!"

"Ale JAKÁ je jeho identita?" přemýšlel Firmin.

"Pravda. Takovouto blbou přezdívku bych si nedal ani já!" řekl zaujatě André. Ty vím taky, pomyslel si sarkasticky Firmin. Nahlas ale řekl: "Kdo to má všechno na svědomí?"

"Nejspíš nějaký vtipálek."

"Jistě! Vždyť chce peníze…"

"A žádnou malou částku! Pořádný balík!"

"Kdybychom jen věděli, na čem jsme…"

Jejich plamennou rozmluvu přerušilo zahihňání. Oba se otočili a... uviděli vikomta do Chagnyho, spolu se "zatracenou ztracenou" Christinou Daaé, jak se společně něčemu smějí.

"Slečno Daaé," řekl Firmin, "měli jsme o vás strach! Kde jste byla? Ne, nic neříkejte a jděte se do své šatny. Hned!". Raoul se ji chystal následovat, Firmin ho však chytil za límec.

"Nikam! Vy tady zůstanete a pěkně nám vysvětlíte, kde jste proboha byli!"

Chycený se chtěl dát do vysvětlování, když tu prořízlo vzduch vyjeknutí: "Kde je?!" Všichni tři pohlédli na průvodce tohoto zvukového jevu. Byla jím signora Carlotta, jako vždy doprovázena svým "partnerem" Piangim - předním zpěvákem Opery Populaire, a osobními asistentkami.

"Vítejte zpátky!" řekl až příliš zaujatě André.

"To přehnané podlézání si můžete strčit víte kam!" odsekla Carlotta podrážděně. "Byla bych o hodně radši, kdybyste mi okamžitě řekl, kde je náš skvělý sponzor!"

"To…asi bude řeč o mně," ozval se nesměle Raoul, ale ihned se schoval za Andrého, protože to vypadalo, že Carlotta je schopná mu oči vyškrábat.

*

Avencast pod útokem

Jak to vzniklo?

Jednoduše. Tak jako HODNĚ živá hra má tohle svůj původ v jisté fantasy hře (Avencast: Zrození mága... nebo tak). Nějak jsem došla k tomu, že by mohlo být zajímavé si dosadit na místo hlavního hrdiny hned tři charakterově naprosto odlišné postavy a BUM! Začala jsem psát. Zajímavost: tímto dílem začíná historie "Vědmi-Marika-Luna" povídek

O čem to má být?

Na nejprestižnější kouzlomrskovské akademii v jisté dimenzi je vznesen nápad, že by se mohli vybrat náhodně tři studenti z cizí dimenze, kteří celí život žili v absolutně nemagickém prostředí, ale mají jistý potenciál - zkrátka experimet nudících se čarodějů. Jelikož náhoda je blbec, jako pokusné objekty jsou vybrány naše známe tři slečny. A jízda začíná.

Jak jsem na tom s dopsáním?

Tahle rozsáhlá "povídka" (téměř epopej) (ne, to ne) se začala psát už před třemi lety. Od té doby ale přůběžně dochází k zalepování logických děr ve starších částech paralelně s dopisováním částí nových. Nutno ovšem podotknout - rozsah to má zatím deset stran a máme před Vánoci :D

Ukázka:

Na nějaké courání po akademii neměly náladu ani jedna. Luna byla stále polomrtvá strachy, i když to před ostatními skrývala. Marika nedokázala myslet na nic, kromě pohledného obličeje archivářova. A Vědma se sice chystala vyplížit a slídit kolem Andarienova kabinetu, ale její týmový duch (a svazovací kouzlo, seslané Marikou) jí to nedovoloval.

"Ffffte ty největffí mvchy, tfo vnám!" mumlala Vědma zlostně přes roubík.

Protože ale přese všechno byla Marika v kouzlení začátečník, přestalo svazovací kouzlo po půlhodině působit. Vědma poté chytře počkala, až se Luna zase bude bát sama na záchod, a jakmile se za nimi zavřely dveře, vyňala si roubík z pusy a poslouchala, dokud jejich kroky už nebyly slyšet. Pak vyběhla na chodbu.

Pravda, trvalo docela dlouho, než se dostala z kolejí do "normální" (ach, jak nadnesený pojem) části školy. S ďábelským pohihňáváním se rychle plížila přes prázdnou chodbu, zahnula za roh…

… kde zažila tvrdou čelní srážku s Marikou.

"Ty zrádkyňo!" vykřikla Marika. "Jsem věděla, že ti to nedá a půjdeš šmírovat! Chudák Andy!"

"Mariko!" ozvala se šokovaná Luna, "Ty říkáš učiteli jménem? To přece nemůžem!"

"Luno, pro Satana tě prosím," zavrčela Marika, "UŽ NEMLUV!"

"A i kdybych šla za Andym, co s tím chcete dělat?" zeptala se podrážděně Vědma. "Co když za ním jdu jen proto, že nerozumím tomu úkolu do alchymie, co jsme dostali?!"

"Nekecej," setřela ji Marika. "Jsi v alchymii jedna z nejlepších. No kdyby tohle tvrdila Luna, věřila bych tomu…"

"Jak to vidím, tebe nepřekecám," odfrkla si Vědma a pokračovala: "Jak to vypadá, dneska už tam asi nedojdu. Jdeme dom?" Jít dom znamenalo v jejich slangu Jít na pokoj.

"Ne, ještě ne," řekla znovu Marika. "Potřebovala bych si dojít do čítárny pro Nekronomikon. A když už jsme tady, proč to nevzít teď?"

***

To by bylo to nejzajímavější, co vám mohu ukázat. Která se vám (podle vypuštěných informací a ukázek) zdá asi nejlepší?

Uvítali byste zde v budoucnu některou z nich?

Chcete další seznamovací článek?

Čekám na vaše odpovědi :)