Vědmino teritorium

V neděli jsme potřebovali zajet do Prostějova něco si zařídit na benzínce, která se čirou náhodou nachází přímo naproti židovskému hřbitovu. Věděla jsem, že ta věc, kvůli které jsme dojeli, nebude vyřízená zrovna hned, a tak jsem si tam na chvíli odskočila. Před WW2 byla v Prostějově silná židovská komunita, svého času prý druhá nejpočetnější na Moravě. Myslím, že někomu by mohlo něco říkat i jméno Edmund Husserl - prostějovský rodák, filozof a zakladatel moderní fenomenologie . Na hřbitově se dnes už nejspíš nepohřbívá, ačkoli nejčerstvější datum, které jsem našla, byl rok 2011. Soudíme-li však podle stavu, v němž se místo dnes nachází, řekla bych, že předpona "ne-" je na místě. Ale pojďme dál: * * Hřbitovní zeď poskytuje dostatek materiálu ke hře Najdi náhrobek. * Tenhle památník obětem válek se nachází přibližně ve středu hřbitova... * ... a zde je detail onoho nápisu: * * Nedávno bylo tam vzadu vykáceno takové docela děsivé houští. Ono vůbec v momentě, kdy zajdete za obřa

aneb Pracovat s dětmi můžu, ale ne furt. Dnes se kousek od nás, na místě zvaném "Borová", konal čtyřiadvacátý ročník Pohádkového lesa a já byla už podruhé požádána, jestli bych se nechtěla zúčastnit na místě pohádkové postavy. A jak to dopadlo? Už vloni jsem tam trdlovala v převleku za jistou velmi známou českou blondýnu - vílu Amálku. Není moc těžké domyslet si proč, moje vlasy jsou jakýmsi předurčením - viz jejich délka, barva, lesk a tak podobně. Takže jsem na sebe letos znovu natáhla bílé šaty, nasadila modrý věneček a mohla vesele jít bavit absolutně nečekaný počet dětí. Ale popořadě. Celá akce začínala v osm, ale my, "pohádkové bytosti", jsme se kvůli organizaci měli dostavit už na sedm. Což pro mě znamenalo vstávat ještě dřív, než jsem zvyklá jindy - tedy v šest (nestěžuj si, když jsi kvůli Auschwitzu vstávala o půl třetí, vůbec ti to nevadilo) .  Ech, no jo. Zkrátka a dobře, důležítá věc je, že jakmile se mi podařilo nějak vystrkat tátu/rodinného řidiče z pe