Vědmino teritorium

Přišel čas tuhle rubriku zase trochu oživit (heh, hřbitovní humor) . A dneska do toho vnesu navíc trochu "exotiky", jelikož krchomilné choutky mě zázračně nepřešly ani při opuštění kontinentu. Poslední den našeho pobytu na Islandu jsme se stavily v Hvalsnesu. Je to taková malá... hm... prostě tam jsou cca tři farmičky, čedičový kostel (Hvalsneskirkja, viz první foto) a samozřejmě tenhle hřbitůvek, což mě osobně zaujalo předně. Aspoň něco, když už jsem nestihla ten velký hřbitov v Reykjavíku (což byla skoro podpásovka, protože jsme kolem něj ten den jely dvakrát). * Hrozně by mě zajímalo, co je tohle za pomník. Jenže bohůmžel - islandsky rozumím tak deset slov, když si budu hodně fandit, a ani jedno z nich se tady neobjevilo. * * * * * * * * * * A mimochodem, tenhle hřbitůvek má strašně sympatickou obvodovou zídku. Zavedla bych to i u nás, moc příjemně se na tom tráví čas :D Na hřbitově se prostě leží nejlíp : Loštice Nový Jičín

Je to tady zas. A zas je to sladký, až z toho brní zuby. Myslím, že už jsem to jednou říkala - chibíci jsou vděčný materiál. Je to roztomilé nehledě na to, koho kreslím, má to mega oči, třpytí se to... Kurnikšopapes. Nejspíš zas nějakého udělám. Postav na to mám dost... A je to prostě vděčný materiál! Alice O něco málo starší dvojče pána zla, potvora potvorná. A pravděpodobně poprvé kreslená od doby Cesty do Anglie (i když to možná kecám, byl tu ten obrázek s Marigoldem...) (vlastně ne! Ten jsem kreslila až potom! Ha!) * Lio ri Humanoidní kočičí bojovnice, hodně jsem ji měla v oblibě tak deset let zpátky, jak ostatně dokazuje třeba loňské otevírání starých hrobů . * Mai Vášnivá návštěvnice nejrůznějších hudebních festivalů, milovnice conversek a bikin... a taky ne tak úplně člověk. Projde mi tvrzení, že je to vodní víla? Mohlo by :D * Morgath A já bych řekla, že tohle VELKÉ zlo netřeba představovat, jeho pověst ho předchází už dostatečně. Zkrátka uvolněte cestu... a koukejte pod nohy,

Být doma víc než tři dny je pro slabochy. Od začátku srpna jsem se nezastavila. Co od začátku srpna... Od konce července! Pořád někde v trapu. Island, GoT tábor, teď si chvíli odpočinu a zase vypadnu, tentokrát s mamá do Jeseníků... Ale čestný vědmácký, aspoň k jednomu ze zmíněných bodů se tu vrátím. A když už jsme takhle u těch návratů, o letošním letním zkouškovém jsem se nevracela jenom k zápiskům ze začátku semestru. Nějakou dobu předtím se mi podařilo najít jeden deníček, do kterého jsem chvíli kreslila někdy v páté třídě. Ty kresby samy o sobě byly takové... hm... řekněme, že jsem moc nepočítala s tím, že by to měl kdy kdo vidět & hlavně jsem tam "dostávala ze systému" okamžité nápady, párkrát i ve formě ne-úplně-promyšlených(-ale-bylo-mi-jedenáct-xakru) komiksů. No a právě v jednom z těch komiksů se zachoval nápad Příběhu s velkým P, který jsem nikdy nezpracovala písemně, ale pořád ho rozvíjím, předělávám, zkrátka si s ním hraju... a jeho velmi hrubě načrtnutou pod