Vědmino teritorium

Cesta směr Osvětim byla nekonečná a unavující. Asi třikrát jsme uvázli v dopravní zácpě ( nejdéle na deset minut ) a pak...se řidič ještě k všemu ztratil :D Až když jsme ho upozornili, že " kolem této značky jsme už projížděli tak dvakrát ", vzal to jinudy. A ejhle - my se tam dostali o_O Když jsme projížděli kolem venkovní zdi, pomyslela jsem si: "To nevypadá až tak děsivě... vždyť i stromy nějaký tam jsou... no a ty baráky taky nejsou tak strašlivý, jak jsem si představovala..." No jo, to byl ale pocit VENKU, v relativním bezpečí daleko od plotu a navíc v autobuse. Ještě taková příhoda těsně před vstupem - stáli jsme před budovou, kde se fasovaly sluchátka a něco jako audioprůvodce a já stála pod krajem střechy. Slunce pařilo a sníh tál raketovou rychlostí. A najednou Šššššup! - doteď nevím, jak se mi za krkem octlo snad čtvrt kila sněhu :D Niméně, toto byla za celý zájezd poslední vtipná situace. Vešli jsme: 1.) Známý nápis "Práce osvobozuje" ( ani náh

Vědmi 2021: Poté, co jsem si tohle znovu po letech přečetla, můžu říct jen jedno - HOLY FREAKIN' HELL, tohle seriózně potřebuje REVIZI! Sice netuším, kdy by k ní reálně mělo dojít, ale vzhledem k tomu, že jsem tímhle vyinkasovala verbální variantu kopance do ledvin, je ta revize celkem neodkladná. *** Je to takové trochu... trapné, psala jsem to pod vlivem čaje. Nejspíš se budu proklínat za to, že jsem to sem kdy dala, ale jak jinak bych vás měla s Irmičkou seznámit? :D Protože u posledního článku byl úvod kapku overlong, dnes to zkrátím. ( Po bylinkovém čaji jí to nemyslí, víme? ) Vše je celkem detailně promyšleno ( co se dá jiného dělat, když u toho přebíráte z nudy velkou krabici miniaturních korálků? ). Leč bohužel nedoděláno. Musím ty korálky dopřebírat, možná to dodělám :D Let's begin! Životopis Irmy Marie Fawllerové ( sestaven Vědmou V.G. Ir'loth) 8.5.1915 - narozena v Berlíně do poměrně slušně zaopatřené rodiny 1918 - končí první světová válka, Irma se setkává s Is

Zdravím všechny, co mají tento blog nějak oblíbený, či o něj jen náhodou zavadili. Posledně jsem vám slíbila pokračování výměnou za tři komentáře :D Takže tímto děkuji za zájem a přináším druhou ( a poslední ) část tohoto... ehm :D ( pochopte - pojmenování "ehm" se vžilo. Trochu moc... ) Pohodlně se usaďte a pokud jste si zrobili u minulé části nějakého favorita, sledujte jeho dobrodružství v krytu :D (po nějaké chvíli) někdo: "Ať už to skončí! Já se bojím!" Irma: "Klid, Weber." Weber: "Já stojím tady. Hned vedle vás, Fawllerová. Vaše vlasy mě lechtají na krku. Myslím si, že by to chtělo trochu přistřihnout… (úchylné zachechtání) * " Irma: "Ani náhodou! Táhněte ode mě! (rychle couvne, zakopne o vlastní nohy a spadne na Schulteho; oba skončí na zemi) Neubauer: "Sice jsem to neviděl, ale znělo to docela vtipně. Co to bylo?" Schulte: "Ne že by se mi to nelíbilo, ale mohla byste slézt? Drtíte mi ruku…" Irma: "Jé, tak to

Co jsem se vrátila z exkurze do Auschwitzu, začala jsem se o tématiku druhé světové, konkétně koncentráků, víc zajímat. A moje mamka (osoba mně z nejmilejších) mi doporučila, ať si přečtu Jiskru života od E.M. Remarquea. PANEBOŽE a TY-TAM-DOLE taky! Ta knížka mě neuvěřitelně chytla! Strašně jsem ten děj prožívala a málem jsem zůstala celou noc vzhůru, když Berger málem umřel při službě v krematoriu... ehm, to jsem odbočila od původní myšlenky. HODNĚ odbočila. No a když jsem to dočetla, neuvěřitelně vyjukaná co že se to sakra stalo, začala jsem okamžitě vymýšlet svou verzi (nepíšu "parodii". Protože to parodie NENÍ). A vymyslela jsem k tomu jednu jedinou postavu. Devětadvacetiletou esesačku Irmu Fawllerovou, která je vzhledově prototypem árijské Němky, ale chováním... ehm... Jejím největším zlozvykem je, že hodí kouřit za plynovou komoru. Dobrá... ona není tak úplně esesačka. Tedy spíš není pravověrná nacistka. Nicméně, je to postava s nejkomplexnějším životopisem, kterou jsem

Vědmina na připojení závislá služba vám přináší první část fotoreportáže o výletu do Polska! Historické město Krakov byla naše první pořádná zastávka po celkem čtyřhodinové cestě. Zaparkovali jsme pod hradem Wawel, ale dovnitř jsme nešli, protože jsme údajně měli málo času. Proto jsme jen prošli okolo a pokračovali jsme cestou na krakovské hlavní náměstí - Krakovský rynek ( polsky Rynek Główny ). Dostalo se nám krátké ale informativní přednášky o historických budovách tam a dostali jsme asi hodinu a půl na rozchod. Sehnala jsem, co jsem potřebovala sehnat - pohledy ( zvláštnost - prodavači v Polsku snad všichni až na malé výjimky pořád telefonují. Byli jsme ve třech obchodech a všichni měli u ucha mobil. To samé i u stánků. ) a pak jsem se dala do focení. Mám snad celé náměstí z různých úhlů a - světe, div se! - všechny fotky jsou ostré! Nechci vás však nudit spoustou stejných míst, jen snad vyfocených o pár kroků dál. Proto jsem vybrala ty nejlepší. Tak tedy - příjemnou pokoukanou. 1.

Ano, je to tak. Zde je skutečný důvod, proč se tu dlouho to dobu neobjevilo nic nového. Faktem je, že... ... jsem byla na exkurzi v Auschwitzu... a inspiraci jsem tam zjevně nechala. Nicméně, stále mohu mnoho naslibovat z toho, co jsem vymyslela dosud. Very well, let's begin...  ( vykradeno z písničky Devil Take the Hindmost ) Protože ( jak mohl přehlédnout snad jen slepý ) jsem byla na zájezdě v Polsku, s cíli Krakow - Auschwitz - Birkenau, chystám na vás několikadílnou fotoreportáž. Nechci to nijak rozvádět, ale předem musím naprášit, že se dost fotek moc nepovedlo. To proto, že 1.) svítilo slunce, 2.) přes sklo se NEDÁ fotit bez blesku, 3.) foukal neskutečně ledový vichr ANEBO všechno zaráz ( dobrá, až na to sklo ). Taky chci varovat, že i z fotek jde cítit jistou...depresivnost. Natož pak naživo, když se procházíte mezi těmi baráky a VÍTE, co se tam dělo. Nicméně, nechci zkazit překvapení... Někdy během příštího ( nebo možná už TOHOTO ) pobalím své (pro vás) nové kresby a spác