Vědmino teritorium

Tak jsem v pátek opět páchala výlet. Se třídou jsme jeli do Kroměříže, ne však na psychinu, ale do zámku, Podzámecké a Květné zahrady. Nemohla jsem odolat a opět jsem s sebou vzala Bandu - i když, nebyla jsem jediná, kdo si s sebou bral z nevysvětlitelných důvodů zvláštní věci. Spolužák například s sebou bůhvíproč jen tak táhl v kufříku saxofon (ne že by to bylo úplně od věci, v zámku pak v Sněmovním sále dělal hudební doprovod jiné spolužačce, která se rozhodla otestovat údajně skvělou akustiku italskou operní árií) a v Květné zahradě na něj pak celou dobu hrál zalezlý někde v koutku, kudy sice lidi moc nechodili, ale bylo to slyšet úplně všude. Hodně jsem fotila, bohužel slunko svítilo takovou intenzitou, že jsem nakonec fotila vlastně naslepo. A až doma jsem zjistila, jak moc se který snímek povedl a co že jsem vůbec zabírala... Ach jo... * * * * * * * *** Jsem to ale dneska výřečná, co? Slova mě poslední dobou míjí obloukem. Snažím se je chytat a ona mi kloužou mezi prsty. Stojí to

Druhá část našeho výjezdu do Křtin nás zavedla do vesnice Sloup. Kromě kostela tam v podstatě není nic zvláštního. Jak již víte z minulého článku, nachází se zde hřbitov. A o tom chci psát. Je takový malý, vlastně úplně typický vesnický, zajímavých hrobů pomálu. Pokud se však dáte od hlavní brány vlevo, uvidíte maličkou část oddělenou železným oplocením. Jedná se o hřbitov šlechtické rodiny Salm-Reifferscheidt, v jejichž znaku jsou dvě ryby. Tenhle erb, jak můžete vidět, je i nad bránou. Vlastnili železárny v Blansku, a tak jsou všechny náhrobky výhradně z litiny. Dalo by se říct, že poměrně minimalistické, ale i tak zajímavé. * * * * * *

Dnes opět na výletní notu. V neděli jsme s mamkou vyrazily do Křtin, kde se nachází nádherný barokní kostel od Jana Blažeje Santiniho Aichla. Akci naplánovala původně místní banda věřících (převážně) důchodců jako nějaké poutní cosi, tak jsme se s nimi svezly - ať nesedíme celou neděli doma. Do kostela jsme měly v plánu vkročit jen za účelem focení, a dělaly jsme hodně vtipy na to, jak to tam po nás budou muset znovu důkladně vysvětit a podobně. Program jsme si ani nevytvořily, hrály jsme na improvizaci. Vzala jsem si s sebou dokonce biologii, že se teda budu v autobuse učit - to skrze blížící se písemku na smysly -, protože tam určitě bude klid. Jop, spletla jsem se. Někde okolo vjezdu do nejbližší vesnice to začalo. Cca 200x Zdrávas Maria + nepočítaně písniček s křesťanskou tematikou. Doufám teď, že jsem něco z toho do té písemky fakt nenapsala... Ale teď už přistupme k hlavní náplni článku - tedy k tomu, kdy a kam jsme dojeli. * Jinak tedy celý kostel vypadá takhle: Hlavní vchod, t

Zase jsme capkaly a zase jsme nadávaly. Oč jde? Nejdřív tedy o to, že jsme si s Marikou naplánovaly malou procházku od jejich chalupy až k místu v jednom lese, kde se mezi skalami nachází jezírko, kde se někdy v létě 1917 utopila osmnáctiletá dívka. Jmenuje se to tam Sládkova skála, my tomu říkáme U utopené mařky. No nedalo mi to, abych si nevzpomněla na NSP :D A po cestě jsem samozřejmě zase fotila svou "Bandu" Tak toto je ono lesní jezírko. Dneska by se tam už nikdo nekoupal - voda je hnusná a smrdí takovým tím rybničním pachem, ale podle kroniky tam voda ještě ke konci minulého století byla "čistá a studená i v největším letním parnu". Nikdo neví, jak se stalo, že se holka utopila, jestli z teplotního šoku nebo jestli tam někde byl vír, každopádně ji kamarádka našla mrtvou. * * Opět nadešla má chvíle válení se v trávě. Jsem jen ráda, že zrovna nejel vlak, protože tenhle plácek byl doslova jen metr a půl od kolejí... e-hm... * * Co vám mám povídat, bolely nás nohy