Vědmino teritorium

Hellou! :D Přicházím s novou rubrikou. V posledních dvou balíčcích, které mi poslala sestra ze Chicaga, jsem našla strašně super věci - modýlek TARDIS se světýlkem a figurku Doctora (11. podoba). A když jsem byla před měsícem u Mariky, napadla nás úžasná blbina. Šly jsme totiž na malou okružní procházku (přes dvě vesnice a zpátky, dohromady tak pět kilometrů) a vzaly jsme s sebou foťák... a TARDIS, kterou jsme fotily všude, kde se dalo. Úvodní článek do této rubriky bohužel nejsou fotky přímo z tohoto výletu. Ty přijdou později. Nyní přicházím s něčím vysoce aktuálním. Dnes byla v nedalekém Javoříčku vzpomínková akce na vypálení obce nacisty na konci druhé světové války. Náš klub turistek jako součást akce pojal i pochod od nás do právě zmíněného Javoříčka. Byla jsem to já, kdo maminku ukecal, abychom šly taky a rozhodně si myslím, že to chyba nebyla, ačkoli jsme musely vstávat v sedm, pokud jsme chtěly stihnout start (který byl v 8 a když jsme v 08:02 přišly na místo setkání, už tam n

Hellou! Tentokrát se článek týká znovu nějakých těch obrázků. Vybrala jsem Irmu, protože ta už se tu dlouho neobjevila, což je k ní jako mé oblíbené postavě trochu nefér. Chtěla jsem udělat malou sérii obrázků z jednoho jejího všedního dne, ale, jak už asi tušíte, nedodělala jsem to. Není to se mnou lehké :D Musím dodat, že se mělo jednat o běžný pracovní den. Nuže, dejme se do díla: 1.) Po probuzení Ztuhlá záda po ránu. Otrava, že? :D * 2.) V koupelně * 3.) Příprava snídaně Jistě, mohla využít možnosti jídelny pro dozorce, ale proč taky, když k loňským narozeninám dostala od někoho knihu "Vaření pro blbce začátečníky" a ještě z ní nic nevyzkoušela? :D *** To byly všechny obrázky s návazností, nyní přejdeme k těm ostatním 4.) Irma (1929) - v modrobílém Kreslila jsem to teď nedávno v hudebce a moc se mi to nezdá... Navíc jsem zjistila, že různé moje postavy mají takové své "poznávácí barvy" - Irma modrou, Margit zelenou, Vědmi červenou... :D * A bonus : 5.) Margit u

Hellou! Tak jsem tu s dalším pokračováním povídky "Nesnáším svý příbuzný!" :D Víte, zase mám to období, kdy se proklínám, že jsem to začala psát. Momentálně mi to přijde jako strašná pitomost a nechápu, proč jsem ten sen rozváděla. No, ale snad to brzy vystřídá pocit, že je to vlastně docela čitelná ptákovina, že... A zjistila jsem další věc - že by vlastně bylo docela zajímavé, kdyby se něco takového mé rodiny opravdu týkalo. Neříkám, že super, říkám, že zajímavé. K dnešní části - vypadá to na takovou...slepou výplň. Nicméně, snad to tak hrozné není. Minule jsme skončili tady: Vědmi ze sebe chvíli nemohla vypravit ani hlásku. Opřela o blízký stolek a roztřeseně řekla: "Tak to je síla, když už se mě snaží zabít i kytky…" Pak se jí celý svět rozmazal… Ucítila na čele cosi studeného a zavrčela nějaké sprosté slovo. "Dobrý, žije," uslyšela nad sebou. Pokusila se otevřít oči, a když se jí to povedlo, uviděla nad sebou Lunu s mokrým kapesníkem. "Jsem zas o

Hellou! Nějak si nevzpomínám, jestli jsem tento komix už slibovala a taky tu o něm nemohu najít žádnou zmínku, tak to vypadá na překvapení :D Je to dílo kratšího rozsahu, vzniklo stylem "Jé, to je blbost! To musím nakreslit!", nicméně nakonec to snad není tak špatné.. Jak to tak vypadá, zase se začínám vracet ke kratším komixům, protože mám rozdělaný ještě jeden, i když podstatně delší ( by tedy měl být... ). Jedná se o (nevím, jestli napsat parodii) takové sci-fi, se známým námětem nacistické základny na Marsu. Doufám, že se to povede, já to dodělám a nakonec to dám i sem. Nuže, snad se pobavíte. *** Pro vysvětlenou - Goldberg (celým jménem Chaim Goldberg) je další postavou z příběhu "Jak mi Luftwaffe vzalo ideály". Žid (neptejte se mě, jak je možné, že na to celou válku nikdo nepřišel...), ke všemu ještě typ muže, který přitahuje snad všechny ženské z okruhu dvaceti metrů a chudák sám neví, proč tomu tak je :D Asi ta kabala ...

Hellou! Tak to je nenormální. Nemáme ještě hotovou CdA 2 a už rozhodujeme, kdo pojede do anglie v dalším díle :D Dnes hodláme prokouknout problematiku syndromu "Ujíždějících rukou" při vaření, neplánované biologické experimenty a svatou trojici vzácných přísad do lektvarů. (okolo půlnoci se rožnou světla) Marika: (vzbudí se) (zmateně) Nedáte si někdo buchtu? Nebo šneka? V: (začne se maniakálně smát) S: (vzbudí se taky, zhodí Luciuse na zem) Co se děje? Ty máš záchvat? V: Ty jseš blbej... L: (ze země) Aaargh! Moje noha! Snape! To si slízneš! S: Velice rád! (odtáhne Lusíího pryč) Alex: Oni se jdou prát? V: Skoro -_- Nuala: (venku z autobusu) Já cítím moře... B: Bloncko blbá, vždyť jsme ve vnitrozemí A: Já cítím pizzu... L: (triumfální příchod) A já... já necítím zadek! S: Ty buď zticha. Nebo ti ho příště... L: A do čeho bys... Marika: Kuš! Ne že by mě to snad nezajímalo, ale... nedáte si někdo šneka?? (překvapené pohledy) Marika: Já to potřebuju udat a vyhodit tu krabici! Přece

Hellou! Jsem tu zas dlouho nebyla, jak pozoruji. Nu, věci se měly takhle - prostě se mi moc nechtělo :D Určitě mě chápete - teplo, sluníčko, venku je vůbec líp než v baráku... Navíc jsme znovuobjevila sérii her Commander Keen, co mám na počítači u sebe v pokoji, kam ale bohužel domácí WiFi nedosahuje :D I přes to, že minulou část "NSP!" jsem přidala někdy v únoru, myslím, že si pamatujete, že to byl jeden velký ukňouraný EHM! A dneska to nebude o nic lepší :D Dostali jsme se totiž k point of no return ... pardon, špatný film. Samozřejmě chci říct k tomu druhému blivnému momentu, kde za mě musela jednu část napsat Marika ( budu mrcha a prozradím, že jde o překlad dopisu ). Ale na druhou stranu, od teď to začne mít aspoň trochu spád! :D No, konec keců, dejme se do díla! Minule jsme skončili tady: Zde deník končil. Luna zírala s otevřenou pusou, neschopná slova. "T-to je naprosto…" hledala to správné slovo. Pak jen zavrtěla hlavou, zavřela deník a vyšla s ním z pokoje.