Cesta do Anglie 2 - část 11

Hellou!

Tak to je nenormální.

Nemáme ještě hotovou CdA 2 a už rozhodujeme, kdo pojede do anglie v dalším díle :D

Dnes hodláme prokouknout problematiku syndromu "Ujíždějících rukou" při vaření, neplánované biologické experimenty a svatou trojici vzácných přísad do lektvarů.

---

(okolo půlnoci se rožnou světla)

Marika: (vzbudí se) (zmateně) Nedáte si někdo buchtu? Nebo šneka?

V: (začne se maniakálně smát)

S: (vzbudí se taky, zhodí Luciuse na zem) Co se děje? Ty máš záchvat?

V: Ty jseš blbej...

L: (ze země) Aaargh! Moje noha! Snape! To si slízneš!

S: Velice rád! (odtáhne Lusíího pryč)

Alex: Oni se jdou prát?

V: Skoro -_-

Nuala: (venku z autobusu) Já cítím moře...

B: Bloncko blbá, vždyť jsme ve vnitrozemí

A: Já cítím pizzu...

L: (triumfální příchod) A já... já necítím zadek!

S: Ty buď zticha. Nebo ti ho příště...

L: A do čeho bys...

Marika: Kuš! Ne že by mě to snad nezajímalo, ale... nedáte si někdo šneka??

(překvapené pohledy)

Marika: Já to potřebuju udat a vyhodit tu krabici! Přece nebudu blbá a nepotáhnu ji až dom!

V: Jo, honem! Každej si povinně vezme!

Erik: Po víně?

A: Spíš po slivovici.

V: Ta došla.

Marika: Ještě před Rozvadovem.

V: Jako loni!

B: Eriku, vy jste Francouz. Jak dlouho to ještě bude trvat, než se dostaneme do Calais?

Erik: Já nevím. Nikdy jsem nebyl dál než v Paříži.

María: To tu nemusíš rozhlašovat, miláčku. Každý ví, že ty na dovolené jezdíš vůbec dost nerad.

V: Jo tak proto jsi tak bledý...

Erik: Proto ne. Já... já mám přirozenou tento... bledost.

María: To né, na svatební cestě, v Tunisku, ses mi dokonce spálil.

Erik: Marío, nebylo to náhodou večer, já zrovna nevylezl ze sprchy a nebyla to náhodou jen pravá polovina obličeje?

María: Jo, i to je možný...

L: Máme přerušovat ten jejich rozhovor?

S&V: Né...

Marika: Mě to zajímá! Tak dáte si teda někdo toho šneka? Nebo buchtu??

Garret: Tak já si jednoho vezmu, pro klid tvé duše...(kousne si, vzápětí to vyprskne) Co jsi do toho sakra dala??

Marika: Majoránku... a tvaroh... a možná trochu třešňové marmelády s pepřem...

V: (řeší podobný problém jako Garret) Majoránku do buchty a tvaroh do šneka? A já si myslela, že umíš vařit...

Marika: Ujela mi ruka, jasné?

B: To teda fest...

P: Co je? Vždyť je to dobrý. Aspoň mně to teda chutná!

A: (položí Marice ruku na rameno) Toho se drž, sestro...

Marika: (k Alici) Dáš si?

A: Ne.

Marika: Proč?

A: Mám... alergii na tvaroh a majoránku...

P: Škoda, je to fakt zajímavý. Takový kombinace...Mariko, nebude ti vadit, když ti to sežeru?

V: To budeš moc hodnej.

P: Má to fakt grády... lepší než LSD!

María: Jo, to je fakt. Jako veselý bramboráky. Chcete někdo?

Erik: Ještě ty začínej (-/_-)

María: Nechceš u nás dělat v kuchyni, Mariko?

Marika: (nadšeně kývá)

V: (za Marikou zmateně gestikuluje, že OPRAVDU nechce)

Karel 2: Tak nastoupíte si nebo mám jet sám?

Mai: Já už nechci...(automaticky se jí navalí)

(přibližně o hodinu později v autobuse; ti, kdo ještě nespali, si na noční zvuky už zvykli a i Greenie přestalo bavit poletovat) (najednou se ozve zvuk rozepínaného zipu a něco vyskočí ven z té štěkající tašky a oknem ven)

Karel 2: (aby neusnul, poslouchá rádio)

Z rádia: ... tolik k dopravní situaci na... JEŽIŠIKRISTE, co to sakra je za obludu??? Neuvěřitelné, právě kolem nás proběhl tvor podobný kočce křížené se slepicí a klokanem a zaštěkal na nás! Řidiči, mějte se na pozoru!

Karel 2: (myslí si) No toho bych nechtěl mít ve svém autobuse... ještě že by tuhle partu nikdy nenapadlo si sem něco podobného tahat...

(konečně dojeli do Calais) (všechny v autobuse probudí výkřik)

Garret: ÁÁÁÁ! Kde je můj mrtvej klokan?!

Liz: Cože? To bylo to, co tam tak pořád štěkalo?!

Alex: Počkejte... to asi nebyl klokan. (vyndá z té tašky vajíčko)

Garret: No, je pravda, že tam bylo trochu kočičích chlupů, jak jsem vezl sousedce Micinu k veterináři. A... pár kuřinců, ještě jak jsem byl v létě u babičky. No a plus ty jeho (ukáže na Seva) lektvary... Já tě zabiju, Malfoyi!! (vytáhne z rukávu nůž)

S: Ne! Já si ho zabiju sám, až zastavíme.

Alex: A myslíte, že půjde tomu přírodovědeckýmu muzeu namluvit, že on je ten mrtvej klokan, co ho chtěli?

L: Já se vás bojím! Jdu k Alici!

A: Super! Naučím tě počítat od šedesátdevítky nahoru. Opakuj po mně - 69, 70...

L: 69 (smích) ... co bylo to další?

A: U Merlinovejch plesnivejch koulí... to bude na dlouho...

L: Jsi na mě zlá! Jdu za Mai! (zasedne vedle ní) Ahoj!

Mai: (zakrývá si pusu rukou, druhou mu zamává)

L: Jů, ty jsi tichá. Tak to se můžu rozvykládat. No, to jsem byl takhle...

Mai: Sakra, to už nedám! (chytne Lusíího tašku a...)

L: Můj Gucci! Ty mi bliješ do kabelky!!

Mai: (vrací mu kabelku) Už dobrý...NE! (začne znovu)

L: (zoufale) Tohleto mi v čistírně nikdy nevezmou... Seví, nemohl bys?

S: Poraď si sám -_-

L: (na Liz) Žahavko, mohla bys to spálit?

Liz: Mokrý blitky nespálíš...

Greenie: Nechte toho, nebo budu taky!

Z: (zrovna si čistí ventily, kryt jednoho odložil vedle sebe)

Greenie: Bezva! (chytne kryt a udělá do něj to samé, co Mai před chvílí do kabelky)

Z: (ničeho si nevšiml, vezme kryt a chce si ho znovu připevnit) Co to...hromada třpytek?

S: Huh! Vílí blitka! Můžu si ji vzít?

Z: Klidně všechnu...

S: Je to hrozně vzácná věc! Přijde to do toho lektvaru, co chci otestovat na bráchovi!

P: Hej! Já nejsem žádná pokusná myš! Nemůžu za to, že ti ta minulá zdechla!

S: To je fakt, ty jsi pokusný Petr.

***

A zapište si - "svatá trojice" vzácných přísad do lektvarů = vílí blitka, čerstvé jednorožčí bobky a netopýří hlen :D