Vědmino teritorium

 ... a furt s láskou!  Vážení a milí, rok se s rokem sešel a my se opět dohrabali k datu značícímu vznik zdejšího blogu. Letošek si moc slavně nestojí, to je pravda. V celé historii jeho existence vyšlo nejméně článků (pro porovnání: s nejvyšším počtem se na vrcholu stále drží rok 2012) (kde ty časy jsou?) Prostor pro zlepšení je tu nicméně vždycky a může to být chápáno jako výzva pro příští rok: pokusit se tento poklesek překonat a nevynechat ani jeden měsíc. Nezbývá než doufat, že to bude vypadat líp i s kreativním procesem, jelikož ten letos taky stál za... tedy ne stál za moc. Čirou náhodou je to letos taky rovná dekáda od počátků Literárního piráta . A tak byl jako co-star následujícího obrázku vybrán nejstarší člen ansámblu: (zdroj) Samozřejmě, tw[ ELF ] je taky dobrej pun...  A stejně jako loni si i letos na závěr dáme shrnutí uplynulého roku ve formě Art vs Artist koláže:   . . . Mimochodem, čistě pro zajímavost: dnes je to jednaosmdesát let od chvíle, kdy nad územím tehdejš

 Podíváme se po čase opět na rukodělnou tvorbu. A rovnou na další speciál.  Řečené "velké" šmuky tentokrát zas tak velké nejsou, srovnáme-li je s některými dříve ukázanými. I tak ale předbíhají běžné výrobky. Hned na začátek to trošku provážeme s minulým článkem o cestě do NYC. Trochu jsme se tam totiž se ségrou bavily i o korálkách - a ona si u mě rovnou objednala následující náhrdelník. Na BeadsMagic ho lze najít pod jménem Amitola . Jen jsem upravila barevné schéma, aby víc odpovídalo tanečnímu kostýmu B. ( et voila, video! ) (zda na něm je či není vidět, to neprozradím)... a taky jsem si upravila postup přidáním tyčinek, což se projevilo nejen esteticky, ale i zrychlením pracovního postupu. * Katrina vznikla po návratu do známého zámeckého prostředí. Jinými slovy: vyplnila jsem jejím vytvářením volný čas na průvodcárně mezi prohlídkami. Potřebovala jsem něco jednoduššího na oddechnutí atohle naprosto přesně vyhovělo daným požadavkům. * Ale aby mi to taky nezůstalo.  Pom

 Nejsem typ člověka, který se do něčeho jen tak vrhne po hlavě, aniž by si to předtím tak třikrát nerozmyslel. A to je přesně ten důvod, proč jsem se během jednoho pozdně červnového odpoledne po cca dvouhodinové konverzaci se ségrou rozhodla letět za ní do New Yorku. S odletem za dva týdny. S jedním desetidenním táborem mezi tím. A asi třema dny k nachystání všeho potřebného. Ach jo (v dobrém).  Na to, že jsem nikdy předtím neletěla sama, a navrch ještě takhle daleko, v konečném výsledku byla nejhorší část tohohle všeho cesta vlakem z Olomouce ke strejdovi bydlícímu nedaleko od Prahy (kde jsem přespávala a odkud jsem následujícího dne jela na letiště, jelikož tak naivní zas nejsem, abych si myslela, že v den D nechytnu zpoždění pod 110 minut). A taky to, že mě u nás při odbavení zkásli za kufr, ačkoli jsem si ho platila při nákupu letenky a měla jsem s sebou pro jistotu vytištěnou fakturu. Eh, whatever. Kompenzace mi přišla, tak aspoň něco.  Let proběhl absolutně hladce, ať už se bavím

 Když už jsem je posledně zmiňovala, byla by chyba je sem nedat.  Někdy v dubnu jsem podlehla okolnímu nátlaku a zkoukla Our Flag Means Death (a teď se těším na druhou řadu, hehe...). Tato akce se neobešla bez "obětí" - donutilo mě to nostalgicky zahrabat v Archivu a vytáhnout na světlo tadyhle holky. Zároveň jsem trochu pozměnila některé detaily jejich příběhu... et voilà , the squad :