Dobývání New York City 2022

Nejsem typ člověka, který se do něčeho jen tak vrhne po hlavě, aniž by si to předtím tak třikrát nerozmyslel.

A to je přesně ten důvod, proč jsem se během jednoho pozdně červnového odpoledne po cca dvouhodinové konverzaci se ségrou rozhodla letět za ní do New Yorku. S odletem za dva týdny. S jedním desetidenním táborem mezi tím. A asi třema dny k nachystání všeho potřebného. Ach jo (v dobrém).

Na to, že jsem nikdy předtím neletěla sama, a navrch ještě takhle daleko, v konečném výsledku byla nejhorší část tohohle všeho cesta vlakem z Olomouce ke strejdovi bydlícímu nedaleko od Prahy (kde jsem přespávala a odkud jsem následujícího dne jela na letiště, jelikož tak naivní zas nejsem, abych si myslela, že v den D nechytnu zpoždění pod 110 minut). A taky to, že mě u nás při odbavení zkásli za kufr, ačkoli jsem si ho platila při nákupu letenky a měla jsem s sebou pro jistotu vytištěnou fakturu. Eh, whatever. Kompenzace mi přišla, tak aspoň něco.

Let proběhl absolutně hladce, ať už se bavíme o absenci komplikací nebo doslova o turbulencích. Ačkoli jsem měla sedadlo v té nejzákladnější economy kategorii, měla jsem místa na nohy zhruba jako v autobuse (tedy na můj vkus dostatek), záchod hned za rohem, sedadlo u okýnka (což nakonec taková výhoda nebyla, jelikož veškerý výhled po 90% letu sestával z mraků a/nebo vody), teplé jídlo na oběd i večeři, veškeré možné pití v ceně... zkrátka 10 z 10 Vědminek (i vědmáků) doporučuje. Stresovala jsem se jedině s tím, že si mě po příletu imigrační úředník při výslechu nějak extrémně dlouho pogriluje - protože proč ne, samozřejmě. S mým štěstím ještě navíc. Nakonec nejvíc času sežralo jenom čekání ve frontě a když mi onen obávaný úředník nedokázal sejmout otisky prstů, protože MÁM PROSTĚ STUDENÝ RUCE. Sám říkal, že to v životě neviděl. A pustil mě po CELÝCH nepříliš konkrétních třech otázkách. Piece of cake, jak říkají místní.

Se ségrou jsme se našly prakticky okamžitě, pořídily první fotky (a ubezpečily mámu, že jsem skutečně dorazila, takže mohla konečně jít spát) a vydaly se na cestu do jejího bytu, přičemž jsme se asi na čtyřikrát zamotaly ve smyčce letištního vlaku, než si ona všimla, že máme přestoupit na jinou trať. Na druhou stranu - kdo může říct, že byl čtyřikrát za den na Jamaice?

Po příchodu do ségřina bytu jsem se převlékla ze zváleného cestovního, předala dárečky z domova... a vyrazily jsme do víru velkoměsta, jelikož s termínem mého pobytu B. kolidovalo ještě hlídání cizích koček, což vycházelo zrovna na den příletu. Takže jsem se s některými dominantami "Velkého jablka" seznámila ještě ten večer, jelikož kočičí bydlení se nachází zrovna kousek od Empire State Building.

B. začínalo volno až od pátku (já přiletěla ve středu), takže jsem ji následujícího dne ještě doprovázela do práce. Hlídá děti a její momentální zaměstnavatelé zrovna měli jet na dovolenou, tak jsme moji návštěvu vystavěly podle toho. Po cestě pro kiddo jsme se zastavily na jedné z nejtypičtějších newyorských snídaní - bagelu. Inu, přišla jsem, viděla jsem, ochutnala jsem. Mohlo by to být míň slané (A MENŠÍ!), ale můžu si odškrtnout položku z pomyslného seznamu.

Vzaly jsme harantíka na procházku do brooklynské botanické zahrady. Bohůmžel jsem dorazila zrovna v době, kdy bylo víceméně odkvetlo, takže z kvítek byl tak leda prd (to se ale každopádně dalo celkem čekat, jelikož a) byla koneckonců půlka července a b) se to tak nějak dalo čekat - když jsem byla poprvé v Květné zahradě v Kroměříži, bylo to to samo v bleděmodrém. Po kytkách ani vidu). Procházka svůj účel ale splnila dokonale. Nebyla jsem zas tak moc jetlagnutá, jak jsem si myslela, ale i tak mi tamní klid přišel na první den v NYC vhod. A povedlo se nám tam smrádě úspěšně uspat, takže to přineslo plusové body i od jeho máti.

Cestou domů od cizího mláděte jsme to vzaly lehce oklikou na High Line. Původně šlo o dráhu nákladní nadzemky a když přestala sloužit svému účelu, udělali z ní vyvýšený park. Dá se tam najít kde co - plno míst k posezení, vyhlídky, sochy a podobné pitominky, ~~mraky lidí~~, pořádají se zde kulturní akce... Nechybí nic, co by člověk čekal od klasického parku.

Dá se tak dojít až do čtvrti Hudson Yards na břehu řeky. Je to taková hodně moderní a dost pravděpodobně luxusní část, plná prosklených mrakodrapů a tak vůbec. Obraz vydá za tisíc slov, tak sem hodím pro představu tuhletu dlouhou fotku.

To za mnou je The Vessel. Přiznám se, dokud jsem si to nevyhledala, netušila jsem, k čemu to je. Je možné, že mi to B. říkala, ale že by to v hlavě zůstalo se tvrdit nedá. Tetka Wiki tvrdí, že je to rozhledna. Ok, I guess. Já to každopádně po dobu své návštěvy překřtila na Pomuchlanou blbost. Vidíte, jak si tam dřepí mezi všemi těmi dlouhány? Kolik tak z toho může být vidět...

Dalšího dne už konečně začalo B. očekávané volno a tak jsme mohly odstartovat naplánovaný program.

Naší první turistickou zastávkou se stalo Transit Museum. Co je jedna z prvních asociací, které se vám vybaví, když se řekne New York? Ano, tak. Metro. A přesně to je hlavní hvězdou tohohle muzea (menší roličku mají i autobusy nebo různé jiné věcičky spojené s veřejnou dopravou), které se nachází - stylově - v bývalé stanici. Jsou zde vystaveny různé typy vagonů, jak se postupně v průběhu historie měnily, a celá expozice je docela dost interaktivní. Zjednodušeně řečeno: na čem není cedule, která by danou činnost vyloženě zakazovala, to se dá osahat i osedět. Naprosto upřímně řečeno, bavily jsme se tam obě jak malí haranti :D

Obligátní fotka s Manhattanem v pozadí:

Následovala cesta trajektem za kočkami...

... a po kočkách do oficiálního Harry Potter obchodu.

Obliba HP mě v posledních letech celkem přešla, nezávisle na tom, co ta pokrytecká čúza Rowlingová vyvádí, jenže to B. úplně nevěděla. Byla trochu zklamaná, že se mi s tím netrefila do vkusu, ale zas na druhou stranu jsem se já bavila tím, jak se tam baví ona.

Ten obchod zabírátři podlaží a je narvaný vším možným, co se dá s HP spojit - tematickými sladkostmi počínaje a replikami hůlek konče. Jsou tam vystaveny i některé rekvizity z filmů, patra spojuje schodiště do Brumbálovy pracovny anebo výtah-letax. Musím říct, že ačkoli mě tenhle fandom nechává ale sakra chladnou, tohle je přeci jen docela... působivé.