Vědmino teritorium

Moc taky svoji oblibu všemožných animovaných filmů a seriálů neprojevuji, že? Tak minimálně dneska to lehce napravím. Loni (teda myslím, že to bylo loni) v létě jsem objevila seriál Avatar: The Last Airbender . Já vím, strašně brzo, zvlášť když letos to bylo... kolik... patnáct let od premiéry. Ale to je věc známá, že dobré věci nacházím pozdě. Vemte si třeba, kdy jsem přišla na Gothic - čtrnáct let od vydání. Celkem dost mě to chytlo, překvapivě. A jelikož jsem se zas jednou potřebovala při přednáškách něčím zaměstnat, abych vůbec dávala pozor, bylo celkem jasné, co to bude. /1/ Mai * /2/ Ty Lee * /3/ Azula * /4/ Suki * /5/ Yue * /6/ Toph * /7/ Katara Tak, holky bychom měli. Kdo ví, někdy příště třeba udělám i kluky. A pak bych se mohla vrhnout s kreslením i na Legend of Korra . Anebo záporáky, jak v jednom, tak v druhém. A... a... a zatím asi dobrý. U všech kreseb byly jako reference použity screenshoty ze seriálu.

 Když přijde na máminy narozeniny, čistě teoreticky je to věc jednoduchá. Ona totiž nikdy nic nechce. Jenže to je na druhou stranu logicky celkem problém. Je to máma, že jo, nemůžu jí nic nedat, přes to nejede vlak. Naštěstí je tu poměrně obecně platná možnost - mamky mívají rády rukodělné věcičky, no ne? Inu, pustila jsem se tedy do boje s médiem mně prakticky neznámým: s Fimo hmotou. A co z toho nakonec vylezlo? Takže, aby bylo jasno, mamá je velikým nadšencem do... chovu slepic. Ne snad, že bych si stěžovala, popravdě skoro netuším, jak chutnají véca z obchodu. A tak jsem vytvořila něco přesně jí na míru. Mimochodem, když jsem se s ní "chlubila" na tumblru, našli se i tací, kdo mysleli, že ta slepice je velká a z čokolády :D Ve skutečnosti je dost malinká.

Je tu opět neděle, což znamená co? Ano, správně. Vědminka jede do školy. Po poměrně natřískaném dni sedám do vlaku 18:11 nach Olmütz a těším se, až si na koleji hodím nožky nahoru. V předepsaném čase dorážíme do Prostějova, na mezistanici, kde nastává obvyklá půlhodinka do příjezdu navazujícího spoje, kterou - jako obvykle - odcházím zalepit kafém z automatu. Kdyby mi dnes fungovalo třetí oko, nedělám to. Jenže kdyby skutečně fungovalo, v první řadě bych byla jela až zítra ráno. Nu což. Jsem tu? Jsem. Můj vlak obvykle bývá jediný, který dle odjezdové tabule nemívá zpoždění. Dnes je to naopak - jedinému naskočilo pět minut. Další věc, která by mě měla varovat, že něco visí ve vzduchu. Konečně. Nasedám, dělám si pohodlí. "Někde u Vrbátek zdechl Panter, máme čtvrt hodiny zpoždění," hlásí průvodčí. Cože? Kde je u Vrbátek ZOO? A co má co dělat se zpožděním nějaký zdechlý… Aha, jasně. Chvíli mi trvá, než mi dojde, že myslela Regio Pantera. Porucha soupravy, už chápu. Potichu se smě