Vědmino teritorium

Tak co to? Já tu na vás trochu házím bobek, což? Je to týden a něco, co jsem tu psala naposle. No jo, když ono nejsou (kreativní) nápady... A to toho bylo TOLIK! Byla jsem o víkendu u Mariky, neobešlo se to bez pokoukáníčka na "Anděly a démony" (jé, že bych si dom nastěhovala Garreta? Ne, on má ženu... -_-). Možná o tom něco napíšu :D Dneska bylo takový to tamto, bez čehož bychom se bývali byli obešli. Volný překlad - pololetní vysvědčení. A ta moje soukromá ubytovna (Nuada, Andarien a Erik/fantom) k tomu měli každý co připomenout. BTW - proč všechny kočičkové ponožky nemají druhou do páru? (Erik čte "Fantoma Opery" - drží knihu vzhůru nohama ve snaze pochopit, pročpak měl "pan Leroux* takovou potřebu z něj dělat zoufalého netvora s komplexy méněcennosti"; Andy zoufale hledí na písemky, které má opravovat) (rozletí se dveře, dovnitř si to vpochoduje oblak prvotřídního nas…štvání = tj. já, doprovázena Nuadou táhnoucím mou tašku) N: "Bohové…co ty v tom

Well, ta věc s "kopírkou" je prozatím vyřešena. Děkuji vám všem! *virtuální objetí* Tak, abych (si) vám pozvedla náladu, dávám vám sem jednu povídku, kterou jsem spatlala někdy o loňských prázdninách. Je to taková blbost o Dracovi Malfoyovi a jeho imaginární holce Leah . Je to slabý a přiblblý, ale Marice T. to údajně taky zvedlo náladu, tak si říkám, že bych to sem měla pro vás dát. Kouřový opar "Takže ty se chceš stát jednou z nás?" otázal se Pán Zla nakrátko ostříhané černovlásky v batikovaném tričku. Byly to špatné časy, a tak musel i čaroděj Voldemortova formátu sáhnout po posile z řad zelenáčů, kteří nebyli na straně toho trotla s jizvou. Leah Hopeová byla jedna z nich. Sedmnáctiletá čarodějka z hipísácké rodiny. Bezva. Hipíka Pán Zla vůbec nečekal. A ještě ke všemu takové mládě. Jistě, byla už plnoletá, ale o zkušenostech s černou magií se tu nedalo mluvit. No jistě, pomyslel si lord Voldemort, nemůžeš čekat, že všichni nováčci budou jako ty nebo jako Severu

Mí drazí, došlo k tomu, čeho jsem se bála. A sice KOPÍROVÁNÍ. KlérCullen za to tentokrát fakt nemůže. Ta se poučila, což je fajn. Ale toto já nemohu snášet. http://klerincinatvorba.blog.cz/ Jak víte, nejsem násilnický typ. ALE V TOMTO PŘÍPADĚ BYCH MAJITELCE BLOGU URVALA HLAVU A STRČILA DO P*DELE, PROTOŽE UŽ VÁŽNĚ NEMŮŽU Z TOHO, JAK KOPÍRUJE A ANI NEMÁ DOST KURÁŽE K PŘIZNÁNÍ. Protože jsem na pokraji sil, prosím Vás, mé milé a oddané čtenáře, aby mi trochu pomohli. Jen se tam koukněte. To vás odrovná. No fakt... -_-'

Včera jsem byla dělat něco jako přípravu na okresní kolo češtinářské olympiády a učitelka, co to měla na starost, neměla volnou hodinu. Šlo se tedy do tercie, kde měla mít hodinu literárky. Aby mohla nás tři olypmioniky (btw - jsem jediná z naší třídy, kdo se dostal dál :D) kontrolovat, zadala své třídě práci - přečíst něco v čítance a pak jim na tabuli napsala pár slov, na který měli vymyslet básničku. Přečetla jsem si ty slova taky a v neuvěřitelným čase pěti minut jsem vymyslela krátkou básničku. Nezávislá Vědmí poloelfí fantomácká produkce vám ji nyní přináší. Slova zněla: zrána, brána, lest, pěst, oka . Školní rychlobáseň Po lese procházel jsem se zrána Když tu se přede mnou objevila brána. Pokládal jsem to za nějakou lest Najednou mě srazila něčí pěst. Nyní mám modřinu okolo oka A tímto končí poslední sloka Tadáá, tímto pro další tři měsíce končí moje básničkářská tvorba :D (aneb jak by řekla Nikitka: básnitelská)

Tyjo, vám se to snad líbí! :D No nic, chci tím říct, že tu máte další část. Tentokrát kratší, dopsala jsem před chvilkou a stejně se mi to nelíbí. Tak schválně, mysleli jste si, že bych tam holky nechala umřít? Já vím, že né :D Já nechávám umřít jen OBLÍBENÝ postavy :D A teď - kdo čekal prince na bílým koni? Musím vás zklamat. Nikdo takový tam není. Co to kecám... JE! :D Ale nemá bílýho koně. Popravdě, nemá koně žádnýho :D Nicméně, v dnešní části máme i mužský prvek! :D Netrvalo to moc dlouho a holky byly v močále ponořeny až po prsa. Není tedy divu, že začínaly propadat panice. "Sbohem, krutý světe!" vykřikla Vědmi s patřičným přehráváním, zaklonila hlavu a vztáhla ruce k nebi. Marika si nad počínáním kamarádky jen povzdychla, ale sama se necítila právě nejlíp. "Dneska se tu určitě utopíme," povzdechla si, "tak mi dovol, abych ti řekla něco hezkého." Vědmi na chvilku zapomněla na napětí celé situace a znovu se nepříliš inteligentně zeptala: "Co?"

Tedy nejprve vysvětlení - chodím na víceleté gymnázium. Ne že bych fandila tomu přiblblému seriálu *kryje si hlavu před ukamenováním od fanoušků* Vy, jenž znáte tento blog déle víte, že mám zálibu zpestřovat si nudnou učební látku kresbami :D No, někdy začátkem loňského listopadu jsem se poprvé koukla na Fantoma Opery 2004. Všichni víme, že mě to absolutně dostalo a já začala dělat svou parodii. A mimo jiné jsem vymyslela i málomluvnou asistentku oběšeného kulisáka Josepha Buqueta :D Jednou jsem se ve fyzice nudila , tak jsem JI (zatím nějak bezejmenná, prostě jí říkám "Ona" nebo "Asistentka") nakreslila vedle zápisu o... Ohmově zákoně. A pak jsem ji kreslila, kde mě co napadlo. Minulý pátek mě pan učitel v dějepise zkoušel a chtěl vidět sešit. Mému znázornění letecké obrany se smál asi pět minut :D Neobkecávejme to a dejme se do díla: Dějepis 1.) Atentát na d'Esteho Nevinnost sama :D Původně tam měl být nakreslený Gavrilo (atentátník, říkám mu pouze jménem), al

Teda já ZÍRÁM ( já taky ), že se vám to tak líbí! Tohle je zatím nejdéle pokračující souvislá povídka vůbec :D ( jistě, má o celou JEDNU část víc než "Prej světová metropole"... ) Co tím chci říct? ( to by mě taky zajímalo ) Že vám Vědmí nezávislá poloelfí produkce přináší další část ( nejspíš ) oblíbené "HODNĚ živé hry"! Pohodlně se usaďte a dejte se do čtení ( Ministerstvo zdravotnictví varuje : Nedoporučuje se u toho pít kafe. Vážně ne *utírá prskanec na obrazovce* ) Beru jakýkoliv názor - pozitivní či negativní. Pokud tu ale budou ( zase ) nejméně tři pozitivní, dočkáte se dalšího dílu ( neříkám kdy, ale jistě se dočkáte ) O pár minut později - suché, obuté a vybavené - opustily holky domek. Po cestě si domlouvaly taktiku boje, pro případ "Co by, kdyby". "Já střílím, ty sekáš," pronesla Vědmi rozhodně. "No počkej!" ozvala se Marika. "Jak víš, že třeba nechci střílet já?!" Vědmi si s úsměvem povzdychla: "Tak dobře. Na,

Je to tu! Pokud vás zajímá něco, co se nějakým způsobem týká "HODNĚ živé hry", mohu vám to tímto zodpovědět. Jsou tu ale asi dvě věci, co vám řeknu rovnou - NE, nevím, kdy bude další díl! Já píšu podle toho, jak mě chytne kterej trefenej nápad. Někdy mám prostě umělecké temno :D - A ani vám nemohu říct, co se bude dít dál. To je vyzrazování a to já nedělám. Když už, tak jen kousek, opravdu pidikousek dopředu, dál ne. OK? OK :) Dávám vám tímto volné místo k vyjádření všeho (skoro) co vás momentálně zajímá. Ale nechci tu reklamy. To ne. Jak mi sem někdo dá reklamu, mažu komentář a na blog se stejně nekouknu.

Nazdar Nejprve pár slov k "Autorovi článku" - svou malou mp4 jsem pojmenovala Erik. Podle fantoma Opery. Takže když teď řeknu "Nechám Erika, aby mi zazpíval před spaním Music of the Night ", myslím to vážně :D Jinak, konečně k předmluvě další části. Včera u nás byla návštěva a já celou dobu pobíhala mezi pokojem a obývákem, protože ty perly, co známí vypouštěli, se někdy až nedaly :D Nicméně pobíhání mi nepřekazilo dopsání další části povídky, respektive mám napsáno i do budoucna. Dnešní část je trochu delší, doufám, že to dočtete :D Pokud to bude zajímat minimálně tři lidi, tak vy, co vás to opravdu baví, budete vědět, co se děje dál :) "Vědmi, kamarádko má z nejdražších," začala Marika poté, co se vynořila nad hladinu, "jistě si uvědomuješ, že krysy umí plavat a tedy že jsme se tímhle skokem moc nezachránily?" Vědmi koukla na Mariku, jako by se snad zbláznila a pak ještě jednou pohlédla na krysy pobíhající po kraji mola.  "Já to vím,"

Ah, už je to tak. Zpráva pro ty, co to vůbec nečekali (já taky): blog blackiina-tvorba se dne 29.12.2012 dožil svých druhých narozenin! Může to být zvláštní, nečekané, ujeté, bezva, krutopřísněhustěmazáckyveleúžasněsuprčupr anebo totálně jedno. Nicméně, jdeme dál... Tímto bych chtěla poděkovat všem, co to tu se mnou vydrželi a (jak doufám) ještě vydrží. Děkuji všem, co si dali můj malinký koutečíček internetu do oblíbených odkazů. Taky děkuji Marice, která mi trochu pomohla s tou kopírovací aférou ( Vědmi, stala ses klasikem, nesmíš to té holce vyčítat ). A děkuju i těm, co tu byli ( jednou, dvakrát ) a jen sem koukli. Já vím, že jste tu byli ;D Pro své věrné čtenáře jsem připravila ( překlad - dnes ráno nakreslila )... chvilka napětí... Narozeninovou vykreslovačku :D Ne, drazí, nehrabe mi a nedětinštím. Jen mě napadlo, že byste z toho, že to tu slaví dva roky, mohli taky něco mít :D Za dva roky jsem vystřídala celkem tři přezdívky - to jsou jejich podoby. Kdyby si to někdo ( nedejbož