Vědmino teritorium

Dříve, než se dostanu k samotné podstatě článku, bych tu měla v zásobě několik takových... informací. Takže: Od středy (t.j. 24.5.) mám odmaturováno. Sama jsem tomu dlouho nemohla uvěřit, ale je to tak. Měla jsem štěstí na otázky, daly se nádherně okecat (Č - Sluha dvou pánů, A - Olomoucký kraj, D - Zámořské objevy/Československé vojenské jednotky za WW2, Dějiny umění - Gotika), takže... Konečný výsledek: dohromady "za 4", čili 4x1, a to ještě s maximálním počtem bodů (jak to udělala, to se dodnes neví) Jsem přijatá na obor, na který jsem chtěla - dějiny výtvarného umění. Na to, že testy byly v některých místech vyloženě Tipsport Extraliga, jsem měla překvapivě dobré výsledky :D V červnu budu provádět na zámku v Čechách pod Kosířem. Snad to nedopadne jako v Poslední aristokratce - "Všechno, co zde vidíte, je empír, jdeme dál." A teď už konečně k tomu, o čem tohle má být :D Zase jsem dostala jeden z těch svých záchvatů nostalgie, během kterých mám nutkání "otev

Tedy... ne moje, samozřejmě. Kdo jste čekal pikantní historku z autorčina života? Jen se mi opět podařilo prorazit díru v pisálkovském bloku. Já vím, že to není nic nového, ale aspoň jednou si na to plivnout musím! Před pár dny si moje múza usmyslela, že mi jen tak a zničehonic předhodí hlášku. Dělá to často, potvora. Vezme fragment nápadu v jakékoli podobě a někde ho nastraží jako drobeček chleba, aby mě donutila ten nápad jakýmkoli způsobem zpracovat. Jenže já už ji musím pořádně rozčilovat - vždycky, když to udělá, já zmíněný střípek seberu a schovám do pomyslného šuplete "na někdy". Tak si na mě tentokrát počkala, a když jsem se pro hlášku natáhla, dupla mi na ruku a řekla, že nepustí, dokud to nezpracuju. Vzpouzela jsem se, ale držela fest, mrcha... Což je důvod toho, že si můžete přečíst tuhle krátkou povídku na věčné téma "Morgathovy problémy s vedením armády". Doufám, že se vám bude líbit. A nyní mě omluvte, jdu své múze nakopat zadek...! Kocovina V tom chla