"Nesnáším svý příbuzný!" - část 4.

Přicházím s další částí "NSP!", před chvílí dopsanou.

Nevím, zdá se mi trochu krátká, ale už se to konečně trochu hnulo. Je docela těžké psát vážně a myslet na to, co tam bude dál. No, asi budete překvapeni...

Ale já nebudu nic prozrazovat. Jestli chcete vědět, co ještě přijde, čtěte dál.

Minule se skončilo u - "Holky…? Pojďte… se na něco podívat…"

---

Znělo to přeci jen natolik nejistě, aby to upoutalo pozornost obou. Rozběhly se k místu, kde se podle jejich mínění nacházela Marika, a nebýt toho, že se Luna přizabila o jednu starou hračku, dostaly se ke kamarádce v téměř rekordním čase.

"Prosíím," protáhla otráveně Vědmi, "řekni mi, že jsi nenašla ZASE nějakou mrtvolu?! Už to není ani děsivý, ani vtipný. A když pak jeden ještě zjistí, že valná většina okolo tebe se vyskytujících mrtvol má prokousnutej krk…"

"Ne, žádnou mrtvolu jsem nenašla," odsekla mírně uraženě Marika. "A pro tvou informaci, taky jsem si uvědomila, že není legrace vás volat ke každé mrtvole, kterou vypiju. Ale tohle…," přešla na méně naštvaný tón, "tohle je něco úplně jinýho."

Klečela před velkou dřevěnou truhlou, před kterou byl vylomený masivní kovový zámek. Ten tam byl nejspíš proto, aby se dovnitř nemohl podívat nikdo, komu nebyl obsah určen k prohlížení. Nebylo to ale nic proti zvědavé upírce. Když se Marika rozhodla, že se chce něco dozvědět, obvykle se to taky dozvěděla.

Ostatní dvě poklekly vedle ní. 

"Neprotahuj to," řekla Vědmi krátce.

"Samy jste to chtěly, tak mi nenadávejte, když se leknete," odpověděla Marika a pak nadzvedla víko od truhly.

Luna, strašpytel od přírody, vyděšeně vypískla. Marika si kvůli tomu téměř upustila těžké víko na prsty, a tak Luně vrazila pořádný pohlavek. Ta jí začala nadávat, což vedlo k tomu, že se za chvíli obě pořádně hádaly.

Vědmi to znuděně pozorovala, protože se to stávalo už TAK často, a po chvíli nahlédla do truhly. Podle Maričiny reakce ale očekávala víc než pomačkanou červenou látku. Zklamaně vzdychla a rozhodla se prohlédnout si látku pečlivěji, snad by z toho šlo něco ušít.

Jaké bylo její překvapení, když jednolitou červenou narušila bílá a na bílé černá. Začala tušit nějakou zradu, tak látku vyndala z truhly a rozhodila.

Překvapilo ji ještě víc, když před sebou uviděla červenou nacistickou vlajku s černou svastikou uprostřed bílého kruhu. Protože Marika se momentálně snažila narvat Lunu do krabice od banánů, Vědmi odložila vlajku stranou a s myšlenkou, že je to určitě jen nějaký omyl, znovu nahlédla do truhly.

Nebyl to omyl.

Stranický odznak, hromada svázaných výtisků Der Stürmer, portrét Hitlera, Rosenbergův Mýtus 20. století a několik dalších věcí ji přesvědčily o opaku. Chvíli zírala na obsah truhly a pak se vedle ní ozvalo: "Dost zajímavý, co? Kvůli tomu jsem vás sem volala…"

Marice se Lunu zjevně narvat do krabice nepovedlo, takže nyní seděly obě vedle Vědmi.

"Váu… tvoje praprateta byla nácek?" zeptala se Luna. Marika jen něco zavrčela a Vědmi to raději nekomentovala. Obě věděly, že Luna je slepá vývojová větev.

Ještě chvíli pohlížely mlčky dovnitř truhly, a když o něco později pak Vědmi prohlásila: "To by pro dnešek mohlo stačit…", slezly z půdy a jaly se hledat nějakou ložnici.

***

Marika a Luna - spolehliví to zabijáci situace :D

Platí stejně jako obvykle - 3 komentáře a dávám to sem dál.

Ještě zkusím klasické Co asi bude dál?, i když vím, že převratných konspiračních teorií se asi nedočkám :D