Menší nesmyslná povídečka
To jsem takhle v angličtině ventilovala na papír svoje nápady a když jsem se na to doma koukla, přidala jsem k tomu pár slov a hodila to do nějakého formátu - hle, byla z toho povídka.
J to taková blbinka, takový NESMYSL (ono mi to smysl ani dávat původně nemělo, i když...). Vlastně je to spíš blbost, než nesmysl, ale... co to tu kecám. Je tam od každýho trochu.
Je tam taky pěkný popis toho, co se děje v naší třídě... :D
Když toho školního roku na Avencastu začínaly kurzy nekromancie, bylo nechutně parné září. Po skončení sedmé hodiny se studenti "prvák - třeťák" zběsilým zdrháním rozutekli na školních pozemcích za cílem užít si teplíčka a sluníčka, kterého neměli z léta dost. Tedy, ne všichni. Asi 6 druháků a 10 třeťáků, včetně Vědmy, zůstalo v učebně nekromancie.
Od začátku hodiny uplynulo už 10 minut a učitelka nikde. Vědma nemohla pochopit, jak to ostatní dělají, že pořád zachovávají tzv. "Stav Kýpkálm*". V její bývalé škole, či přesněji třídě, by touto dobou už dávno vypuklo téměř anarchistické povstání. A tady?
Vzduchem nelétaly žádné židle, kousky křídy, svačiny a použité kapesníky. Žádné řvaní, běhání po lavicích a neúspěchy při svlékání souseda/ky.
Zdejší studenti nedělali žádnou z těchto věcí - oni se připravovali na další den! Vědma chytala tendence ukousat se nudou. Kvůli opravdu neúnosné náladě si vyčarovala malou energetickou kuličku a začala si s ní pinkat. Zpočátku to byla zábava, ale za chvíli ji to přestalo bavit. Tudíž mrskla kuličkou po někom pár lavic před ní.
Zasažený nejprve nechápal, o co se jedná. Když ale zjistil, co ho to trefilo, zapojil se do hry. Za několik okamžiků si za hlasitého smíchu a řvaní házelo kuličkou veškeré osazenstvo učebny. A když pak někoho dalšího napadlo přidat do hry víc kuliček, byl tento návrh přijat velmi vřele. Po tomto rozhodnutí se atmosféra v učebně nekromancie velmi rychle přiblížila atmosféře hokejového zápasu.
Vědma - jakmile uhnula několika fireballům, přidaným v záměru hru trochu oživit - se začla smát. Připadala si jako ve své staré škole.
Studenti byli tak zabráni do hry, až si ani nevšimli, že někdo otevřel dveře.
…
Učitelka slečna Lasseyová kvůli jistému… ehm… trochu nestíhala. Řekla sice tomu… chlapovi… že jí vyučování začíná ve tři, ale on byl v tom, co dělal, TAK SKVĚLÝ, že to nešlo odmítnout. Jenže když zjistila, jaké má kvůli tomu zpoždění, už to tak skvělé nebylo. Doslova vystřelila z kabinetu a za běhu si ještě zavazovala korzet, což bylo první, co jí v tom fofru přišlo do rukou.
Trochu zadýchaná - její kabinet se nacházel překvapivě na druhém konci školy - rozrazila dveře od učebny a nadechla se, aby řekla něco po způsobu: "Sednout!" V tu chvíli ji ale trefila okolo letící kulička mezi oči.
Chvilku si nechápavě mnula místo, kam ji kulička trefila a na zmíněnou věcičku zírala podobně nechápavě. Pak si povzdechla - takovým tím vzdychem dlouholetého pedagoga, který už leccos zažil - a luskla prsty. Po této akcičce zmizely všechny kuličky a firebally.
"Sednout! Vy prázdné, duté, zbytečné bytosti…" zařvala ještě pro efekt. Tuhle hlášku převzala od svého známého, elfího prince Nuady.
Studenti se okamžitě vrátili do svých lavic a nikdo, dokonce ani naše osoba rozvracečská obecná - známá též jako Vědma - se neodvážil vydat ani hlásku.
"Výborně," řekla si slečna Lasseyová spokojeně, zamnula si ruce a promluvila znovu: "Tak, čím začneme…"
…
Když se Vědma po skončení hodiny, která byla nakonec i docela vtipná, odploužila na pokoj, našla tam jen Mariku. Ta zarytě odmítala jít s Lunou ven, neboť se nechtěla ani centimetrem čtverečním své kůže vystavit slunci. Když zahlédla kamarádku-budoucí nekromancerku, ožila.
"Tak co, jak dopadla nekromancie?" chtěla vědět. "Byla tam sranda?"
"Ani ne, spíš nuda…" odpověděla Vědma a plácla sebou na Luninu postel.
…
Nutno ještě podotknout, že od té doby se silně rozmohly turnaje v házení energetickou kuličkou…
*"Kýpkálm" = Keep calm = zachovat klid
Komentáře
Okomentovat