HODNĚ živá hra - část 2.

Holáá :D 

jak jsem viděla, vypadá to, že aspoň tři lidi tahle "povídka" zajímá, tak vám přináším druhou část - dnes delší. 

O tom, jak se holčiny/my/ dostaly do hry.

Stejně jako posledně, pokud vás to zajímá aspoň ty tři lidi co posledně, budete si moci přečíst další část.

Mimochodem, jestli vás taky nas... štval nový vzhled Blog.cz, můžete využít tohoto. Přihlásíte se a do vyhledávače zadáte adresu blogu, který máte oblíbený. Je to rychlejší než obíhání. Taky vidíte začátek článku. Jen abyste věděli, zda pokračuje například tato potrhlá povídka. Nebo cokoliv u kohokoliv jiného :D 

Konec keců - zde to máte! :D

---

"DINGDONG! DINGDONG! DINGDONG!"

Přesně tohle byl ten hnusný a výsostně nechutný zvuk, který vytrhl Vědmi z jejího poklidného snění plného polonahých sexy chlapů. Víceméně automaticky začala hledat na svém nočním stolku panžábské laso, aby mohla oběsit budík. Byla příliš rozespalá, než aby jí docházelo, že je to blbost.

A pak si vzpomněla, co je vlastně za den.

"DoprdeleÁÁÁ!!! Já jsem zaspala!!" začala panikařit, protože měla v plánu vstávat brzo a ještě připravit poslední detaily.

Ano, byla sobota.

A vůbec nebylo ráno, jak se Vědmi domnívala, ale jedna hodina odpoledne. A Marika Tepeš zatím netrpělivě vyzváněla na domovní zvonek.

Za neustálého klení a natahování levé ponožky na pravou nohu se Vědmi nějak dostala až do přízemí. Kupodivu se cesta obešla bez jakékoliv újmy na zdraví, kromě přeraženého palce u nohy a přišlápnutého Kikinkova ocásku. Nějakým zázrakem se jí podařilo trefit se klíčem do klíčové dírky.

Marika měla zrovna u ucha přiložený telefon, aby se Vědmi zeptala co se děje, že tak dlouho nereaguje. Pak ale uslyšela sprosté klení a zvuk pokusů trefit se klíčem na správně místo.

"To trvalo…" odfrkla si polohlasně. Stála totiž před vraty v té nechutné zimě už přes půl hodiny a nějak ji to začínalo nebavit. Její kožená černozlatá bunda byla sice fajn na pohled, ale do zimy nebyla moc ideální.

"No kde se flákáš? Mrznu," vyhrkla Marika, jakmile jí Vědmi konečně otevřela.

"Se divíš? Při tom, co máš na sobě, to není až tak těžko k uvěření," odpověděla Vědmi poté, co zběžně zkouknula Maričin úbor. "Pojď dovnitř, ať ti neupadnou uši*."

***

V rekordním čase stihly dívky zdrbnout vše, o čem se bavily nejčastěji, uvařit si kafe a Marika dokonce stihla rozmrznout. Vědmi, mezitím co Marika popíjela svého turka, zápolila se zamotaným kabelem od notebooku.

"Prosimtě," ozvala se Marika, "co je to za krutopřísněhustěmazáckouveleúžasnousuprčupr hru, o které jsi mi říkala na KsichKnize?"

Vědmi, v tu chvíli hluboce zanořená pod stolem - v důsledku čehož ven vykukoval pouze její zadek - chvíli přemýšlela a pak začala pomalu mluvit: "Jmenuje se to Heretic. Tohle konkrétně je už druhej díl. Je to 3D střílečka asi o rok mladší než já. Moc si nepamatuju, o co tam vlastně jde, ale vím, že to byla hrozná sranda. Tak si myslím, že by tě to mohlo bavit... YES! Jsme zapojení!"

Vylezla zpod stolu a zapnula noťáska. Vědmi ještě s úsměvem prohodila: "Mohly bychom z toho udělat další případ pro Snapea a Malfoye."

 

Marika jen pokrčila rameny a dopila zbytek kafe.

Noťásek naběhl bez větších potíží a na holky se z plochy začal usmívat Gerard Butler v roli fantoma Opery. Marika na Vědmi koukla pohledem "závisláku".

"No co?!" začala Vědmi obhajovat wallpaper s Gerrym. "Divadelní verzi musím teprve zhlídnout a jinou FILMOVOU verzi jsem ještě neviděla! Proto si musím vystačit s Gerrym!" Marika si jen povzdychla a znovu se začala blbě tlemit.

Hra byla spuštěna a zjevilo se menu.

"To vypadá docela dobře," hvízdla obdivně Marika.

"To není všechno," odpověděla pyšně Vědmi a klikla New Game.

Vtom z noťásku blýsklo ostré světlo a holky jím byly oslepeny.

Vůbec netušily co to a jak to, ale najednou jim pod zadky zmizely židle a kingovské křesílko a cítily, jak někam padají.

***

Ozvala se tupá rána a z místa, kam holky dopadly, se zvedl oblak prachu. 

"Co to sakra má zase…" začala s nadáváním Vědmi, zatímco Marika se rozhlížela kolem. Vypadalo to tam jako v nějakém středověkém přístavu.

Tam.

Kde ale bylo to TAM?

"Ehm, Vědmi…" přerušila Marika Vědmin naštvaný monolog. "Netušíš takhle nějak, kde to jsme?" Vědmi se také rozhlédla.

"No jo…tady to vypadá trochu jako v té hře…"

"To je ale přece grandiózní blbost, nět?" pronesla Marika trochu nejistě. "Chci říct, nejsme přece v nějakým béčkovým fantasy…"

Dál se nedostala, protože se za nimi ozvalo nějaké šramocení a z díry ve zdi vyběhly asi čtyři velké olezlé krysy.

Zděšení bylo v tu chvíli pro pocity obou dívek silně nedostatečné.

"Zdrhej!" zařvala Vědmi a rozběhla se.

"Kam?!" kvíkla Marika.

"Za mnou!" chňapla Vědmi Mariku za ruku a táhla jí za sebou ke konci mola. Marika si rychle uvědomila, o co Vědmince jde. 

"NE!" začala protestovat. "Já nikam do vody skákat nechci! Jsi blbáááá…"

CÁK!

...

* - uši upadávají nejdřív. Hned po nich následují ruce :D