Erik a racek
Hellou!
Tak já se tu jednou dvakrát do měsíce mihnu a zase zmizím, ok? :D
Ne, teď vážně - mám (a doufám, že za sebou) těžce neproduktivní období. Kreslila jsem málo, v podstatě jsem hlavně vymýšlela věci, které zatím píšu pro sebe.
Ale myslím si, že teď už by se to mohlo vyrovnat. O tom svědčí zvlášť dnešek.
Místo toho, abych si v ZSV zaráběla zápis, povedlo se mi napsat krátkou povídku o mém (velmi oblíbeném) fantomu Opery :D
Je to taková rychlovka a myslím, že může pobavit.
Tady je:
Erik, fantom pařížské Opery, seděl na schodech a snažil se sestavit dopis domů. Co se nastěhoval k Vědmi, aby měl "klid na práci" (haha, jaká ironie!), pořádně se neviděl se ženou a adoptovanou dcerou, a proto považoval za nutné dát jim o sobě nějak vědět. A tady, na chatě Vědminých prarodičů, našel si konečně dostatek času a ticha k tomu, aby dokázal něco nap-
"Táhni do háje, ty ptáku podělaná!"
Co to říkal o tom tichu? Ano, že tu BYLO, dokud jeho drahá slečna domácí nezačala dávat opět svou přítomnost najevo nejlépe, jak uměla - totiž hlasitě. Ale na to už si zvládl poměrně obstojně zvyknout. Zkrátka to udělá jako vždycky, bude ji ignorovat a pokusí se dále…
"Ten opeřenej zlosyn na nás dělá nálety!" objevila se před ním Vědmi, "netradičně" vzteky rudá tak, že by mohla směle konkurovat i Hellboyovi. Erik k ní vzhlédl a s bohorovným klidem se otázal: "O čem to zase mluvíš?" Nadávala celkem často a z různých příčin, tím pádem se o tom snadno ztrácel přehled.
"O čem mluvím? O čem mluvím?! Tys toho BLBÝHO RACKA neviděl?!" vyjekla Vědmi tak nahlas, že by směle mohla jít přeřvávat přistávající dopravní letadla. "Mi krade ponožky! Ale já toho už mám dost! Vezmu si koště a… Ne! Samopal! NE! Plamenomet a budeme mít na večeři flambovaného racka!"
"Uklidni se, není to zdravý," zamumlal Erik nevzrušeně a psal dál.
Slečna domácí na něj chvíli konsternovaně koukala, poté mávla rukou a se zavrčením: "Ále, já na to kašlu!" odešla dělat něco konstruktivního.
A pak, že to nejde, pomyslel si fantom a chystal se připojit několik závěrečných formulací, když tu náhle…
PLESK!
"KDE JE?! Já té bestii urvu všechna křídla!" zařval vztekle, odhodil pokálený dopis a začal shánět nějakou střelnou zbraň. "Mně nikdo srát na hlavu nebude! Za tohle ho zabiju!!"
Vědmi se hystericky rozesmála a měla co dělat, aby se udržela na nohách.
Starý soused*, maje čirou náhodou chatu hned vedle, si tento rok už poosmé balil všechny věci a vymýšlel, kam nejdál by se tak mohl odstěhovat.
A nad tím vším kroužil jistý bílý pták s černou hlavou, jenž si toho dne vyslechl hned několik na jeho "osobu" mířených urážek, a přemýšlel, jak se mu proboha povedlo dostat se do tak hlučné oblasti.
***
Komentáře
Okomentovat