Kterak banda magorů plesat vyrazila

března 06, 2017

Páni, já jsem ale aktuální... hah.

Téměř před měsícem došlo i na mou třídu, jež zažila svůj překrásný, velkolepý, nejúžasnější... zkrátka maturitní ples. Dobrá, nepřehánějme to s těmi superlativy, zase taková nádhera to nebyla, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Šlo o takovou příjemnou akcičku, která mě však v konečném výsledku stála spoustu nervů, jen co je pravda.

U nás se tyhlety věci berou dost vážně - škola na to nechává poměrně vysokou částku, učitelé dost aktivně pomáhají s přípravami (ačkoli valnou většinu si obstarávají maturanti sami), dostáváme na závěrečnou fázi chystání dokonce dva dny volno, abychom si ten kulturák pěkně nazdobili (věcmi, které jsme povyráběli vlastní silou o volných hodinách) a dopilovali detaily předtančení...

Kolikrát já už si při chystání výzdoby říkala, že jim všechny ty jejich kýčovitý výmysly omlátím o hlavu, jak mě to už štvalo. A nakonec ani ten kýč nevypadal pohromadě tak strašně.

Co se předtančení týče, to na mě působilo taky jako červená hadr na býka. Trénovala nás ženská takového toho typu "Ju, zlatíčka??", choreografie obsahovala takových kroků, při kterých mi během nácviků létaly brýle všemi směry po celé tělocvičně, samy nácviky byly až nekonečně dlouhé. A nakonec se naostro zdálo, že je během dvou minut hotovo, případně že jsme ani nezačali. I ty brýle zůstaly na svém místě :D

Jako téma jsme si zvolili "Předávání Oscarů". Mělo to patřičnou dávku lesku a... no dobře, jakési honosnosti, vždyť se také jednalo už o dvacátý maturiťák našeho gymplázia.

Fotky na tablo jsme pořešili jako stylizaci do - logicky - známých filmových (a seriálových) postav. Jack Sparrow, Catwoman, Sheldon Cooper... a to je jen malý zlomek.

Tady bych byla já:

Ilía:

A Nikitka:

Přesnost můžete posoudit sami :D

Hned po předtančení následovalo promítání třídního videa. Pojali jsme ho tak, že má vystihovat, co je pro daného člověka typické, a ještě to zveličit. V některých případech skutečně stojí za to :D

Zajímalo-li by vás, je ke zhlédnutí zde.

A konečně, po všech těchto opičárnách, se přistoupilo k opičárně nejdůležitější z nejdůležitějších - čili šerpování. Což byl ten moment, kdy si celá titulní "banda magorů" uvědomila, že "Aha! To jsme my!"