Fotoreportáž č. 7 - KL Auschwitz II - Birkenau

Zdravím

Jsem si vědoma, že jsem tento článek slibovala už před prázdninami. Jenže... když si člověk prohlíží ty fotky znovu a znovu... 

Nicméně, teď to musím dohnat, protože nechci nechávat další projekt otevřený.

Ač se o Auschwitzu (není úplně přesné bavit se o tom jako o Osvětimi, protože Osvětim /Oswieczim/ je ta vesnička vedle) píše to, co se o něm píše, ty nejhorší zločiny se odehrávaly o tři kilometry dále, v koncentračním táboře Birkenau - ještě odpornější místo vybudované v bažině.

Ve své podstatě tohle byla "továrna na smrt".

Jako by to i počasí dobře vědělo, protože jakmile jsme tam dojeli, rázem přestalo svítit slunce a začal foukat tak odporně ledový vítr, snad abychom si lépe představili, jak se tam vězněným vedlo v zimě.

1.) Hlavní brána

Pod tou věží dovnitř vjížděly nové a nové transporty s lidmi (primárně) z celé Evropy, kteří se nějakým způsobem znelíbili nacistickému režimu. Málokdo, kdo se tudy dostal dovnitř, se stejnou cestou po válce vracel ven.

---

*

2.) Pohled na mužský tábor - B II

Tábor Birkenau byl rozdělen do tří částí - ženský tábor (B I, 20 000 lidí), mužský tábor (B II, 60 000 lidí) a nedostavěná část, snad pro válečné zajatce (B III, 60 000 lidí). První dva sektory byly ještě děleny na další části.

Byla plánovaná i část čtvrtá (60 000 lidí), kde mělo být krematorium, ve kterém by se dalo spálit tolik mrtvých jako ve všech těch pěti dohromady. Děkujme tomu, v co věříme, že se realizace nikdy neuskutečnila

*

3.) Brána zblízka

*

4.) Ženský tábor - B I

Pokud si myslíte, že tam toho moc není, máte pravdu. Jsou tam pouze zděné baráky, protože ty dřevěné podlehly "zahlazování důkazů". Náckové, na konci války si vědomi toho, že nemají šanci vyhrát, se potřebovaly nutně zbavit důkazů své podlé činnosti. Protože ale neměli moc času, stihli akorát demontovat krematoria a podpálit již zmíněné dřevěné baráky. Jsou tam ale pořád vidět základy

(fotka pořízena 23.5.2015, přidána nově pro doplnění)

*

5.) Pohled z "třídící rampy" ven

Sem přijížděly transporty. Říkalo se tomu třídící rampa, protože tady po převzetí transportu probíhaly selekce. "Muži tam, ženy a děti tam" a pak ještě stylem "práceschopní nalevo, ti ostatní (staří, nemocní, postižení, slabí) napravo". Selekce nejčastěji prováděl lékař (mimo jiné i nechvalně známý Mengele). Být poslán napravo znamenalo okamžitou smrt v jedné ze čtyř plynových komor. Být poslán nalevo znamenalo pomalou smrt hladem, zimou, nemocemi a zničením tvrdou prací.

*

6.) Přepravní vagon

Prostě klasický dobytčák. Až na to, že nacisti na lidi určené do koncentráků nebrali takové ohledy jako na dobytek. Život dobytka měl podle jejich mínění vetší cenu, vždyť ti lidé byli podle nich stejně určeni k likvidaci, tak pro ně bylo jen dobře, když někteří zemřeli již během transportu.

*

7.) Bez komentáře

I když to přeci jen okomentuji - tyto tabulky jsou tam v jazycích všech národů, které tam byly vězněny. Všechny stejného znění a stejného poselství.

*

8.) Zřícenina krematoria č. 2

Práce v krematoriu byla ta nejnevděčnější. Vězni, kteří tam pracovali, nesměli udržovat žádný styk s ostatními, aby nepronesli ven nějakou informaci. Kvůli tomu, čeho byli svědky, byli také často měněni (= staří popraveni, nahrazeni nováčky). Životnost tzv. Sonderkommanda? Tři měsíce max.

Byla to odporná práce, nejen kvůli každodennímu styku s mrtvolami, ale také proto, že když pomáhali novým obětem do plynové komory (jediné "NE" a šli tam taky), stávalo se, že se setkali se svými příbuznými, kterým nemohli nijak pomoct. Jen tiše přihlížet oněm hromadným vraždám.

Skvěle je to popsáno v knize "V pekle plynových komor"

*

9.) Vchod do plynové komory

Krematoria 2 a 3 (jednička byla v Auschwitzu) měla plynové komory pod zemí, 4 a 5 v nadzemních budovách - původních domcích z vesničky Brzezinka, která musela ustoupit výstavbě tábora.

Když bylo po selekci a ti, co nebyli uznáni jako práceschopní, byli odvedeni ke krematoriu, sestoupili do podzemní "svlékárny". Bylo jim totiž řečeno, že jdou jen na rutinní dezinfekci, do sprch, a pak se zase připojí ke svým blízkým. Toto předsálí plynové komory vypadalo (podle dokladů) opravdu jako šatna - byly tam lavice a věšáky s čísly. Pro větší uklidnění bylo všem řečeno, že si mají zapamatovat číslo věšáku, kam dali své oblečení, aby ho po "dezinfekci" snáze našli. Plynové komory byly zase zařízeny jako sprchy, až na to, že ze sprch na stropě netekla voda, že...

Když všechny nahnali do "sprchy" a zavřeli za nimi dveře (opatřené malým okýnkem, to pro ty sadisty, kteří rádi sledovali, jak lidé umírají. To dělal třeba Himmler, když přijel na inspekci), zvenku se odsunul betonový poklop a do díry pod ním se vsypaly krystalky Cyklonu B. Podle různých svědectví trvalo v průměru asi dvacet minut, než všichni uvnitř zemřeli. To se pak zapnuly větráky, kterými se odsál plyn, a odklízeči mrtvol mohli s plynovými maskami vejít dovnitř, kde se jim naskytla hnusná podívaná na hromadu propletených těl.

Protože plyn postupoval od podlahy, lidi hnáni pudem sebezáchovy po sobě lezli, jen aby se dostali výš a mohli si život prodloužit o pár minut. Logicky tedy vespod hromady byly mrtvoly starých lidí a dětí, na úplném vrchu mrtvoly těch nejsilnějších. Navíc se uvolnily všechny tělní tekutiny, co šly. Těla se odtahala do jiné místnosti (sklad mrtvol), kde byla oholena a bylo zkontrolováno, jestli nemají zlaté zuby nebo tak něco. Pak byla spálena.

Mně se dělalo blbě jen jsem o tom slyšela a četla. A ještě se mi navíc o tom několikrát zdálo. A to jsem to nezažila. Ani si to nedovedu pořádně představit!

*

10.) Dřevěný barák (mužský tábor)

Přesněji řečeno jeho replika.

Byly dva typy baráků - zděný a dřevěný. My se byli podívat jen uvnitř dřevěného. Řekla bych, že jediný rozdíl mezi tím být vevnitř a venku byl, že vevnitř foukalo podstatně míň. Jinak tam bylo asi tak teplo jako venku. Strop, podlaha, izolace... co to je?

*

11.) Palandy

O tom, jak se na nich spalo, jsem psala už dřív. Fuj.

*

12.) Interiér dřevěného baráku

Věřte nebo ne, ale tohle je nejpovedenější pokus o fotku vnitřku baráku. Pořád se mi klepaly ruce a nebylo to zimou.

To uprostřed je tzv. "topný kanál", který spojoval kamna na začátku a konci baráku. Měli fasovat kyblík uhlí na barák. Měli. Neříkám, že skutečně fasovali. A navíc, jeden kyblík na dvě kamna na den = půl kyblíku do každého = nebylo poznat, že se tam vůbec topilo. Aby se barák tímhle kanálem vyhřál, muselo se topit den i noc.

Navíc uvnitř dřevěných baráků nebyly záchody, ale jeden nebo dva kýble, které se přes noc nesměly vynášet. Navíc snad každý trpěl nějakou formou úplavice, tak si to neumím dost dobře představit, jak to tam muselo vypadat... Fuj znovu!

Jiný barák, bez paland. Představte si v něčem takovém trávit zimu...

*

13.) Latrína

Kvůli umístění v původní bažině a tedy nedostatku vody vhodné k pití (v umývárkách byla prostě cedule "Kein Trinkwasser" - "Žádná pitná voda") byli vězni donuceni pít tu hnusnou znečištěnou vodu, kterou měli k dispozici. Takže, jak jsem zmínila výš, kdekdo tam měl nějakou formu úplavice. Takže tady (↑) bylo pořád plno. Kdo nedoběhl (nebo pokud nebylo zrovna místo), udělal to tam, kde zrovna byl (samozřejmě ho za to poblíž stojící dozorce zmlátil).

V první části byla dvě koryta s trubkou, ve které byly otvory (45 po každé straně), kohoutek jen jeden. Vodu pouštěl kápo.

Ač mám fantazii vpravdě dobrou, neumím si představit, jak to muselo teprve vypadat TADY :X

*

14.) "Hajzlíky" - detail

Ne. Sem by mě nikdo nedonutil jít ani s pohrůžkou pánvičkou přes hlavu. Natož pak s hrozbou zastřelení...

poslední půl hodiny se mi chtělo na záchod. Došli jsme sem - a mě to totálně přešlo, protože tohleto... no prostě se zase budu opakovat - Fuj!

*

15.) Konečně venku!

Úplně poslední fotka z celé exkurze. Když jsem si to pak prohlížela na počítači, zjistila jsem, že kód fotky končí trojčíslím 666. No, nesnažte se mi namluvit, že to není zajímavá shoda okolností!

***

Ještě bych chtěla přidat poděkování - děkuji našemu panu učiteli na dějepis, že nám tu exkurzi zařídil. Děkuji paní průvodkyni, která s námi měla nervy. A děkuji všem, co si tím za války prošli a přežili, a prostřednictvím svých svědectví nás mohli varovat do budoucna.