První odstavce
Na Tumblru jsem našla takovou... výzvu? Tag? Těžko říct, viděla jsem to u víc lidí a každý to nazýval jinak. Jde o to vzít deset svých psaných věcí - fanfikcí, drabblat, povídek a tak podobně - a z nich vytáhnout první odstavec a hodit jej na net. I napadlo mne: "Jéj, může být sranda!"
A to jsem si myslela tak dlouho, než jsem se začala prohrabávat tím svým bordýlkem na flashce. Povím vám, to je něco. U dobré poloviny jsem zapomněla, že jsem to kdy psala (a v mnoha případech to bylo cíleně), další čtvrtina jsou scénáře... a tak vůbec. Mám dokonce dojem, že budu muset vzít několik věcí, o kterých jsem tady už někdy v minulosti mluvila, abych se vyhnula nutnosti použít některé ne-tak-úplně čitelné exempláře. Ale což.
Mohla bych udělat i pokračování - pro změnu "Poslední odstavec".
Mimochodem, přivedlo mě to ke zjištění, že mi fakt nejdou začátky. A taky k překvapení nad tím, kolik těch povídek funguje pouze pod pracovním názvem. Spoiler - je to většina ze zde uvedených.
1) Hunger Games po našem
Megacrossover založený na tom, že jsme s Ilíou vybraly několik svých & svých oblíbených postav a rozhodly se ukrátit si dlouhou chvíli tím, že je pošleme proti sobě bojovat do kapitolské arény. O své účasti v neoficiálních Hladových hrách se dozvídají pomocí dopisů.
Pozn. - chlapci v ukázce jsou všichni moji, ti vypůjčení se objevili až později.
"Sieglere, ty blbče! To si nemůžeš tu svou soukromou korespondenci nechávat posílat normálně?!" Karl Friedemann vrazil do místnosti jako neočekávaná kontrola morálního pořádku a v pravé ruce držel obálku. Oslovený zvedl hlavu od rozkresleného obrázku a otráveně se zeptal: "Co řveš?! Köhler chrápe!"
*
2) Tajný deník upírky Kelly, díl první
Původně hrůzná a děsivá fanfikce z páté třídy na muzikál Dracula. Jak název prozrazuje, dílo jest psáno formou deníkových zápisů mladší sestry hlavní postavy muzikálu. Poté, co jsem se k tomuhle celé roky bála studem jen přiblížit, jsem se konečně loni vrhla na značné překopávání a z hrůzné a děsivé se stává fanfikce poměrně čitelná.
K neuvěření, že končí další rok. Zdá se, jako bych jen mrkla a už... Tolik se toho letos stalo. Za zmínku stojí například to, že se můj starší, leč stále dětinský bratr oženil. Těžko uvěřit, vím. Prohrála jsem tak sázku s Jolou, mou nejlepší přítelkyní - známe se již od útlého dětství, ale tento vztah jsme utvrdily teprve letos krevním poutem (a jsem ráda, že to jde udělat jen jednou, mezi moje záliby rozhodně nepatří řezat se loveckým tesákem do zápěstí a mít pak celé špinavé rukávy. Řečeno lidově, jsme střeva).
*
3) Blbej nápad
Opět crossover, tentokrát mezi hrou Gothic a světem jiné fanfikce na další hru, tentokrát Avencast: Rise of the Mage (kterážto ff se během let své existence natolik vzdálila původnímu fanfikčnímu záměru, že jen potřebuju vymyslet několik jiných názvů a bude schopna fungovat jako více méně originální počin). Ve zkratce jde o to, že večírek vůdčích představitelů magičské akademie se vinou množství alkoholu zvrhne v plánování navázání spolupráce s mágy z cizí dimenze. Shodou okolností té, v níž se nachází jistá hornická Kolonie.
Na avencastskou akademii padla noc, studenti i profesoři většinou už dávno spali, jen z jedné z vyšších věží doléhaly na okolní pozemky podivné zvuky.
*
4) Vetřelci
A opět tu máme Avencast, tentokrát časově blíž konci "té fanfikce" (Avencast pod útokem). Trio Vědmi+Marika+Luna, které se zasloužily o záchranu akademie před armádou démonů, bylo požádáno, aby současnému studenstvu o tomto hrdinském činu povykládalo z vlastní zkušenosti. Každopádně jako jediná má čas pouze Vědmi. A aby to nebylo příliš jednoduché, věci brzy začnou jít od desíti k pěti.
"Lasseyová říkala, že nás tam chce všechny," řekla Vědmi a šikovným pohybem ramene si posunula telefon blíž k uchu, aniž by byť jen na vteřinu pustila vzpouzejícího se kocoura, jemuž se právě snažila zarvat do krku odčervovací tabletku. "Nebo aspoň nadpoloviční většinu, pokud prý to nepůjde jinak. JEDNA není nadpoloviční většina ze TŘÍ ani omylem. Takže mě musíš podpořit minimálně ty, když Luna-á-ÁÁÚ!"
*
5) Jak to bylo (ój Mensch...)
Tak tohle je pěkná ukázka pracovního názvu. Za čtyři roky jsem se neobtěžovala s vymyšlením něčeho lepšího.
Asi víte, že někdy možná trošičku týrám svoje postavy. A nechávám je umřít. Což se v případě jistého Kurta Wengera nelíbilo ani Ilíe, ani Marice. A jelikož jsem tak trochu potfora, rozhodla jsem se napsat, jak byl mladý Kurt W. vlastně zavražděn, aby si ty dvě měly nač stěžovat opodstatněně.
Byl pozdní večer, ale rozhodně ne první máj. Datum v kalendáři odkazovalo na začátek února, teprve před chvíli přestal padat sníh a na chodníku jej ležela slušná vrstvička. Ve světle chabě zářících lamp měl oranžovou, téměř ohnivou, barvu. Osamělou ulicí šli mlčky vedle sebe dva mladí muži. Ticho přerušil hlas toho prvního.
*
6) Božská substance
Tohleto bylo plánováno jako fantasárna klasických prvků, leč neklasického stylu na základě absolutně velkolepého snu, který se mi někdy vloni zdál. Bohůmžel to, co si nyní přečtete, je všechno, co k tomu bylo kdy napsáno. A štve mě, že jsem to nebyla schopná pořádně zachytit. No, možná někdy...
Byla noc, do rozbřesku zbývalo ještě mnoho času. Přesto Azrath, démon s rudou kůží a žlutýma očima, nebyl s to spát. Noc byla jeho přítelkyní, jeho spojencem. Tehdy a jedině tehdy měl čas k tomu, co dělal ze všeho nejraději - zamýšlení se nad smyslem života, světa a vlastní existence.
*
7) Jedné prosincové noci
Krátká povídka o tom, jak 18. prosince 1914 přišel na svět můj milý Isaac Rosenstein.
Chvíli po půlnoci se ozvalo z jednoho z pokojů v jistém domě slabé bolestné zasténání. Bylo téměř neslyšné, ale i přesto ho někdo zaznamenal.
*
A je to tady, začínám podvádět a ulehčovat si práci věcmi, které už tu jednou byly. Facka jest jednou z těch lepších školních slohovek, které se v rozsahu strany a půl dokázaly rozvinout naprosto přirozeně, nebylo to na sílu a vlezla se tam i nějaká pointa. A pobavila učitelku. :D
Onoho léta 1944 panoval na jisté základně Luftwaffe, kam nás příběh zavádí, klid, jaký se ani zdaleka nehodil k aktuální válečné situaci. Slunce svítilo, ptáci poletovali, piloti pokuřovali a dva nováčci, Felix Köhler a Hanzi Siegler, se schovávali v keři na dohled od ubytovny pro zdravotnice.
*
Výcuc z dalšího šíleného megascrossoveru - výsledku tzv. Zombie Apocalypse Book Tag. To byla docela prča a říkám si, že to zkusím znovu.
Posedávat si na lavkách v parku a flákat se tam není zrovna ideální postup uprostřed zuřící zombie apokalypsy. Ovšem naše malá skupinka přeživších si je sebou až příliš jistá, že si tohle dovolit můžeme. Náš převelice sebevědomej přístup nikdo nekazí, jelikož všechny skeptiky a zarytý pesimisty jsme dávno postříleli. I když… takový Weber je dalším vhodným kandidátem…
*
10) HODNĚ živá hra
HŽH - Marika si stěžuje, že jí zkratka připadá nevyslovitelná - je poslední z v tomhle článku obsažených a na blogu zveřejňovaných povídek na pokračování, žel bohům nikdy nedokončená, ač by vůle k dopsání byla. Třeba to vyjde příště.
"Muhehe! Ještěže máme Uložto," prokřupla si Vědmi ztuhlé klouby na rukou. Konečně, KONEČNĚ se jí povedlo sehnat si plnou verzi hry Heretic 2, kterou hrála naposledy před několika lety a hráčský zážitek v ní pořád silně přetrvával. Byla to totiž moc bóži hra, snad ještě lepší než první díl.
Komentáře
Okomentovat