Vědmino teritorium

Hellou! Připadám si trochu jako žába - jak začíná venku být tepleji, vstávám z mrtvých :D Baví mě víc chodit na procházky, víc fotit, víc kreslit... Ještě bych mohla víc psát a bylo by to ideální. Jak jsem řekla, rozkreslila jsem se po době tvůrčí neaktivity.  Částečně to bylo dáno o něco uvolněnějším režimem ve škole ( ale to nevydrží dlouho, neboj... ), částečně tím, že jsem se zapsala do další soutěže a jelikož jsem z díla, které chci poslat, dostávala osypky pokaždé, když jsem se na ten papír jen podívala, takže jsem ještě do toho rozdělala X dalších věcí ( a u těch si zase nadávala, že tu první a nejdůležitější nestihne dodělat... a furt dokola ). Ale konec kecání :D Dole v dole ( to je ale laciný pojmenování... ) Ku překvapení jistě všech - opět fanart ke hře Gothic. Přivedla mě k tomu jedna zabugovaná část prvního dílu, a jelikož mě napadají kdejaké ptákoviny, vymyslela jsem k tomu logické vysvětlení. Takže to vlastně vůbec nebyl bug, ale ta všudypřítomná rýžovica :D * Tak ...

Hellou! Přichází pokračování kolektivního článku, u kterého 3/4 autorů vůbec neví, že se na něm podíleli. No jo, další hromádka hlášek mé třídy, které jsem se tento školní rok rozhodla zapisovat skutečně pečlivě. Ale ještě není všem dnům konec, a tak uvidíme, jak dlouho mě to bude ještě bavit :D Biologie Učitelka: "Která část mozku je alkoholem nejvíc zasažena?" Víc lidí: "Ucho?" Učitelka: "Uděláme si menší brainstorming..." Spolužačka "génius": "Co to je, jako?" Učitelka: "Tak jo, pojďte na mě házet nějaký pojmy." Ich: (píšu na pouzdro fixou POJEM) "Jak je libo..." Učitelka: " Miserere je takovej stav, kdy zvracíte až natrávený obsah střev..." Spolužák: "Hej, to už se mi taky stalo!" Učitelka: "... před smrtí." Spolužačka "génius": "Skok do neznáme vody? Co to je, jako?" Ich: (sarkasticky) "No co to asi může bejt?! To by mě hrózně zajímalo!" Učitelka: ...

Hellou! Vítejte u pořadu "Otevíráme staré hroby"! :D Ale vážně. Tahle věc vypadá, že je nejen mrtvá, ale i celkem dost v rozkladu, jinak to snad nejde popsat. Cesta do Anglie někam... vyšuměla. Asi jen bohové ví, jestli to vůbec kdy dokončíme, protože mezitím jsme rozdělaly spoustu dalších společných projektů a když jsme se o tomhle bavily naposled, zjistily jsme, že si nepamatujeme, jak jsme to chtěly zakončit :D Takže takto - budoucnost tohoto onoho je značně nejasná. Ale napadlo mě, že bych mohla dokončit přidávání toho, co zatím máme, a kdybychom nedopsaly nic navíc, ať je to ukončeno aspoň symbolicky. Myslím, že by se mohl objevit aspoň jeden člověk, co by si rád připomněl zlaté časy tohohle... katastrofického scénáře :D Co si přečíst, aby to navazavalo? (zpět v autobuse) (Marice dojdou všechny narážky s háčkováním) Marika: ÁÁÁÁÁ!!! Vždyť já už nebudu v životě moct háčkovat! Nuada: Ty háčkuješ? Marika: (vyděšeně) Háčkovala jsem... doteď... Abe: Háčkování... to mi připomí...

Hellou. Před víc než měsícem jsme šly s mamkou na procházku, tak se mi povedlo nalovit další fotky do hřbitovní rubriky. Tohle místo se nachází relativně nedaleko od naší "díry po granátu". Když se po Mnichovu v osmatřicátém republika "okleštila" o Sudety, u nás například hranice vedla taky přímo skrz město. Za železničním mostem už vlastně prakticky bylo Německo. Vesnice, u níž se tento hřbitov nachází, už byla rovněž součástí Reichu. Dnes už se na něm dávno nepohřbívá. Je v havarijním stavu - náhrobky rozbité, kaple se rozpadá, plno keřů a kopřiv a donedávna "džungle jako v Kambodži" (jak řekl jeden z místních, který to tam byl prořezat). Znamená to logicky tím tajemnější atmosféru, zvlášť když jste tam sami. * * * * * * * * * * * * * *

Hellou! Začíná se nám z toho začíná stávat nějaká pošahaná tradice - blíží se maturiťák a já jsem nemocná. Ne teda, že by mi to nějak extra vadilo, náš ročník tam musí otročit, aby všechno běželo hladce a bez problémů, já třeba jsem jedna ze skupiny lidí, co mají prodávat losy a pak musím ještě na úklid sálu od půlnoci do jedné (ačkoli někteří lidé budou jen asistovat při stužkování a nadávají, jak toho mají moc a že se my ostatní MUSÍME zapsat na dvě až tři služby naráz. To tak!) Musím to do soboty vyležet, no zatím jsem neměla vůbec kdy. Třeba včera jsem byla s Ilíou vyslána do PV na okresní kolo olympiády z češtiny. Skončily jsme na prvním (ich) a druhém místě a pokračujeme hladce do krajského! A já tomu pořád ne a ne uvěřit! :D A dnes jsme se třídou byli na divadelním zpracování Úplného zatmění, příběhu o vztahu "prokletých básníků" Verlainea a Rimbauda. Existuje i filmová verze. Máte s ní někdo zkušenosti? Je dobrá? Protože, co si budeme povídat, to divadlo dobrý BYLO. A...

Hellou! U poslední části NSP ještě ani nezaschl inkoust nevystydla klávesnice a já přicházím s dalším, tentokrát obrázkově laděným článkem. Říkala jsem si, že zkusím být o něco málo aktivnější než poslední dobou, no minimálně cca tři články za měsíc by se tu objevit mohly. No, kdo ví, třeba to není jen planý slib :D Pořídila jsem si nový kreslící sešit ( absolutně totiž není znám osud toho starého ) a už jsem ho stihla "zasvětit". Sice se nejedná o množství kreseb "větší než malé", ale doufám, že to se brzo změní. Příčinou je hlavně to, že se zase pomalu dostávám po víceméně neproduktivním období zase do tempa. Varování - jde o mišmaš bez jednotného tématu. Velká prasárna Jde o takový... fanart ke Gothic(ovi). Zjistila jsem díky němu zajímavou věc - neumím nakreslit výraz někoho, kdo se kouká "vpřed ke světlým zítřkům". Vyleze mi z toho nakonec buď úchyl nebo fanatik... což... je v tomto případě vlastně oboje dohromady... :D * Špatnej vesmír Tohle tak úpl...

Hellou. A už je to tady. Poslední kousek povídky, která se zde s větší či menší pravidelností objevovala dva a půl roku. Je to můj osobní rekord, jelikož se jedná o první delší dílo, které jsem dopsala celé - dohromady má cca 25 stran (vy dvě, kdož jste dostaly první dva výtisky, mě opravte, pokud kecám). Jak jsem u toho tehdy nadávala... :D Na druhou stranu mě ale i docela bavilo ji vytvářet a doufám, že stejně tak bavilo vás ji číst. Chápu, že některé části byly velmi slabé, některé celkem i nedomyšlené... Snažila jsem se však "zalátat" všechny logické díry a doufám, že jsem nic nepřehlédla. Ještě pořád zbývá spravit některé části přidané zde, ale to už se jedná o hodně vedlejší věc. Tak jdeme na to. Minule jsme skončili zde: "Jo, tak toho se bojím taky," zareagovala Vědmi. "Šmarjápannokurnikšopapes, ta holka je sakra mrtvá váha…" "Cože? Tys ho ztratila?!" vyjekla Marika na celé kupé, obsazené jen jimi třemi. Nebylo to vůbec těžké, dovolit si l...

Hellou! Zdá se mi, že co se kreseb týče, je posledních pár měsíců velmi... hm... produktivních :D Hlavně tedy táhnou Králíci. Kreseb s nimi na téma Gothic je už něco málo přes dvacet, což je, zdá se mi, celkem obstojné číslo. Začínám dokonce plánovat, že bych druhý díl zpracovala ve formě klasického komixu, ale jak mě všichni známe - spousta řečí a skutek utek :D Ale tentokrát doufám, že to dotáhnu dál než na třetí/čtvrtou stránku :D No dneska nicméně pokračujeme jednoobrázkovými vtípky (více či méně zábavnými): Seznam 1/3 * Seznam 2/3 * Seznam 3/3 * Sběr travky v bažinách * Frakce vybrána! aneb Co se dělo jinde během "přijímacího pohovoru" (debata o kolíku má základ v jedné skutečné debatě mezi mnou a pár dalšími úchyly lidmi)(nevím, jak jsme se dostali tehdy až k tomuhle...) * Nová zbroj (svými sympatiemi k Novému táboru se rozhodně netajím) * Brno aneb Jak se tam vlastně dostala...? Jo jo, dojet omylem do Brna... má nechvalně známá specialita :D * Zpět ve Starém dole čili...

Hellou! Tak tu máme první týden po prázdninách a nevím jak vy, ale já říkám: "Ještě!" :D Úplně klidně bych snesla další týden, kdy se můžu pořádně vyspat a být v teple, místo abych vstávala v šest a zmrzala v nedostatečně vytopené třídě. Po krátké pauze se vracím zpět s další částí NSP. Mohu prozradit, že v ní dojde k vygradování celé situace... kteréžto by vyznělo určitě mnohem lépe, jenže jsem zatím nepřišla na způsob, jak ho aspoň trochu pozvednout. A navíc - dva a půl roku mi ta věc sežrala a já to finále udělám... následující. Spoilery. Pst. Předposlední díly nikdy nebyly nijak velká událost, takže lze snad už jen dodat tradiční Minule jsme skončili zde: Dvojice se nacházela jen pár kroků od dveří, když se nad schody rozlehlo Lunino uražené: "Ale slíbily jste mi, že mě vzbudíte, kdyby něco!"  "Ty jseš tak otravná!" zavrčela Vědmi a dodala: "No ale dělej!" Rozlehlá zahrada působila v měsíčním světle tajemným a neznámým dojmem. Na to, že začín...

... si s blogem uzurpujeme kousek internetu. A jaksi nám to vlastně vůbec nevadí. Teda, ono to pět let bylo vlastně už v úterý (29.12.2015), to jsem ale nebyla doma...a když už jsem přála přes internet, tak reálně existující osobě (že jo, mami?). Ale stejně se tomu nemůžu vyhnout. Moje blogové dítě se dožilo PĚTI let. Já tomu nevěřím :D Pojďme si ten pátý rok nějak dát dohromady, sama jsem skoro zapomněla, co všechno se stalo. Začali jsme krásně - zase jsem někoho podráždila tím, že mě zajímá široce oblíbené téma druhé světové války a že - ó hrůza! - o tom píšu . Na to nemůžu prostě už říct nic jiného, než že nikomu nekážu, že musí číst VŠECHNY moje články. Když se ti to nelíbí, zavři okno. Ehm... tak dál - zase jsem slíbila, že dokončím NSP. A víte co? SPLNILA JSEM TO! Spáchala jsem s Marikou další extrémní absurditu - napsaly jsme Menší výlet 2 (který už bych sem mohla konečně dopřidávat) (dopřidávat... najednou jsem si jistá, že to slovo ani neexistuje...). Dělala jsem na Pohádk...