Cesta do Anglie 2 - část 20.
Hellou!
Vítejte u pořadu "Otevíráme staré hroby"! :D
Ale vážně. Tahle věc vypadá, že je nejen mrtvá, ale i celkem dost v rozkladu, jinak to snad nejde popsat. Cesta do Anglie někam... vyšuměla. Asi jen bohové ví, jestli to vůbec kdy dokončíme, protože mezitím jsme rozdělaly spoustu dalších společných projektů a když jsme se o tomhle bavily naposled, zjistily jsme, že si nepamatujeme, jak jsme to chtěly zakončit :D
Takže takto - budoucnost tohoto onoho je značně nejasná. Ale napadlo mě, že bych mohla dokončit přidávání toho, co zatím máme, a kdybychom nedopsaly nic navíc, ať je to ukončeno aspoň symbolicky. Myslím, že by se mohl objevit aspoň jeden člověk, co by si rád připomněl zlaté časy tohohle... katastrofického scénáře :D
(zpět v autobuse)
(Marice dojdou všechny narážky s háčkováním)
Marika: ÁÁÁÁÁ!!! Vždyť já už nebudu v životě moct háčkovat!
Nuada: Ty háčkuješ?
Marika: (vyděšeně) Háčkovala jsem... doteď...
Abe: Háčkování... to mi připomíná, jak jsem lepíval modýlky letadel. To je podobně jemná práce, musíte u toho taky dávat pozor, co kam strčíte, aby z toho nebyla katastrofa...
Marika: Nechte mi aspoň něco neposkvrněný! Aspoň ty korálky!
V: (účinek dvou prášečků už odezněl a je po nich škodolibější než obvykle) Ale tam se strká jehla do dírky...
Marika: NÉÉÉÉÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!
Mai: To je hrozný, jak trpí...
V: To ona jen tak, ze cviku.
T: Nechme Máriku Márikou. Kám se jéde téď?
V: Ein móment...(chytne hysterickou Mariku za ruku a luští program na jejím předloktí) To vypadá... pokud se nemýlím a čtu ty její hieroglyfy správně...
Marika: Jaký hieroglyfy?! Já píšu čitelně!!
V: ...na staroegypťana.
Marika: Tak stará zas nejsu. A kdybys viděla, jak se psalo, když jsem byla malá, neříkala bys, že je to nečitelný.
S: (nakloní se přes sedadlo, luští program na Maričině ruce) Vždyť to nejsou hieroglyfy. To je normální švabach.
Marika: No vidíš! Seví to normálně přečte, že jo?
S: Uhm...ne.
Marika: Tady je to samej nevzdělanec!
Nuada: Ukáž... tohle vypadá jako... nebo snad... ne, vzdávám to.
P: Coé? To přečtu úplně normálně - Natural History Museum.
Marika: Vidíte to? Aspoň někdo!
P: S trochou LSD jde všechno...
E: To by mě zajímalo - Karel 2 vážně ví, kam jede? Nebo to jede jen tak naslepo?
María: Co bys řekl?
(ve frontě před muzeem)
V: Ty, Lusíí... co to, že ses té mé lži o háčkování tak rychle chytil?
L: No, já takhle jednou bezmyšlenkovitě souhlasil a Sev mi za to dal...
V: (znovu uhrává do autu) ... ty nový jehlice na háčkování, že?
L: Ne, jehlici na pletení a dvě nový klubka vlny. Háčkovalo se to skoro samo, ale bolelo to. Moc.
Z: Vy jste háčkoval jehlicemi na pletení? To je ale přece nemož...
V: Co to s váma je? Vždycky, když se mluví o háčkování, zjevíte se vy!
Z: Tak se omlouvám, že slyším, co se kde šustne, no!
Marika: (slyšela to) Šust.
Z: (dotčeně) Já tu vůbec nemusím být.
T. Ále prósimtě. Pojď zá mnou, ty muj óblačku...
Mai: (dusí se smíchy) Obláčehehehehehehek...
Z: No, to jsi mi teda pomohla, Tamarko.
T: Mužeš byt rád, že sé tě někdó zástáva.
(vevnitř v muzeu)
Marika: (předčítá z letáku) "... obsahuje asi 70 miliónů předmětů, které jsou rozděleny do pěti hlavních kolekcí..."
V: KOLIK miliónů?
Marika: Sedmdesát, kámo.
V: Tak to ne! Na to bychom potřebovali nejmíň den! A já se chci dneska ještě někam podívat!
Marika: Ale Vědmi, vždyť dom jedeme až...
V: JDU VEN!
Marika: No tak to já jdu taky.
Liz: Podívej, Marika a Vědmi někam jdou.
H. A co jako?
Liz: Jdeme za nimi, třeba je to důležitý.
(o pár podobných reakcí později)
Garret: Kam všichni jdou?
Alex: No beztak už máme sraz. Pojď, ať tam nejsme zas poslední!
Komentáře
Okomentovat