Vědmino teritorium

Hellou! Je zde můj v pořadí druhý TAG o knížkách ("Knihy a abeceda" & Knižní výzva 2015 nepočítám). Ten poslední byl někdy z roku 2012, no na stylu odpovědí to jde vidět. Tentokrát jsem se rozepsala, protože mám dnes zázračnou kecavou :D Jsem čórka největší nejhorší, takže se ještě přiznám - pro sobecké potřeby s podlostí mně vlastní převzato odsud (ten třetí) :D 1. Máš doma určité místo pro čtení? Zastávám zásadu "Dá se na tom sedět = dá se na tom číst", takže vlastně ne, žádné konkrétní místo speciálně na čtení u nás neexistuje. Občas se mi stane, že se zapomenu, a když odložím knihu, zjistím, že jsem prošla půlku bytu (a nevzpomínám si na to!) :D 2. Záložka nebo náhodný kus papíru? Náhodný kus papíru je přece taky záložka, nein? Pokud nemá nějak extrémně orvané kraje, často dochází k následnému pokreslení/popsání. Ale jinak jsem nenáročná. Je to ploché, rovné, suché, tenké a hlavně po ruce? Beru! (což vysvětluje, proč mám pár knih založených hajzlpapírem…) ...

Hellou! Hned na začátek vás musím uklidnit - nebojte se, nejedná se o další nekonečný povídkový projekt :D Jde o něco úplně jiného. Totiž o naši (mou a Maričinu) oblíbenou hru. Papírkovanou :D Jely jsme v ní vážně dlouho a tohle je výsledek (kdyby to všechno byly aspoň pětistovky...): Proto její přepis bude rozkouskován do několika částí. I když ke konci nám už začaly docházet nápady, což bude nejspíš taky poznat :D Zezačátku jsme se ještě snažily držet jednoho tématu, ale postupem času se ze hry stávala velká míchanice všeho, na co jsme si vzpomněly :D A přidala se Luna :D Ale to až někdy příště. Dnes začneme zlehka (relativně...) Vysvětlivky: # - já # - Marika # - Erikovy poznámky (fantom užvaněná, dnes se stará hlavně o odkazy...) Harry Potter (ideální na rozehřátí) Pedofilní Pobertové chodili po provaze s paní Norrisovou u RYBNÍKA (ten se dostal na scénu nějak rychle) protože šli nakoupit do Prasinek. Viděla je mrs Umbridge a šla k Maríi na limču. * Ležákem zpitá N. Tonksová dě...

Hellou! Po natřískaném víkendu přicházím s článkem tentokrát pro změnu foceným. Jak víte, mám lehkou ( toť relativní ) militaristickou úchylku, takže se vlastně celý minulý týden sestával v podstatě z jediného souvislého myšlenkového proudu: "V sobotu!" Totiž, abyste pochopili - v sobotu 15.8. se konal v nedalekém vojenském prostoru takzvaný Military fest, tedy: a) akce s ukázkami nejrůznějších historických vojenských strojů a bitev (vysvětlení pro veřejnost) b) šance k obtěžování hordy chlapů v uniformách (vysvětlení pro mně podobné) To včetně druhé světové války, takže ano. Měla bych se stydět, to nemyslím vážně, SHAME! SHAME! SHAME! a blábláblá, tisíckrát ohrané věty psané pořád dokola. Ale je to tak, fotila jsem se i s příslušníky Wehrmachtu a Waffen-SS. Takže se pojďme podívat, jak jsem včera nestydatě kolaborovala :D A tak začal kolotoč oslovování ( no dobře, ne tak úplně ) náhodných vojáků a obtěžování focením :D Ještě jsme si z toho s mamkou robily prču, když jsme měl...

Hell-ou! ( s důrazem na HELL ) Hned na začátek řečnická otázka - je něco špatně, když si i JÁ stěžuji na vedro? Určitě ano. Ale teď k tomu, co jsem vlastně chtěla úplně původně. Od pondělí jsem zde měla Mariku a musím říct, že to bylo opět nebetyčně kvalitní! :D Přes den jsme se schovávaly před vedrem a k večeru jsme se vydaly na bezcílnou toulku Dírou na Moravě, což mělo za následek zakotvení na schodech u kostela, následně i na hřbitově. S úderem osmé hodiny večerní jsme zalezly o patro výš ke mně do bytu a rozjařeně se chopily pytle s dřevěnými kostkami, protože jsme propadly jakémusi prapodivnému záchvatu nostalgie. Kostičky nám vydržely i druhého dne, kdy jsme se rozhodly stvořit jisté "velkolepé scény" ( *ehm* ironie *ehm* ) ve spojení s Lord of the Rings tématikou. Takto to dopadlo: Společenstvo Prstenu Roklinka, řešení otázky likvidace Prstenu. Figurka stojící na zemi vpravo má být Elrond, ta sedící na zemi před Prstenem zase Frodo. Zbytek Společenstva vesměs náhodný,...

Hellou! NSP se k vám po dlouhé době vrací ze záhrobí! Včera večer, když jsem neměla co dělat a nikde nic zajímavého nedávali, jsem k tomu sedla a nějakým neuvěřitelným zázrakem dokázala sepsat dost použitelného materiálu. Už se nám to blíží ke konci. Myslím, že už jen tak dvě-tři pokračování a bude hotovo. Na delší úvod nemám nápady, proto se do toho vrhneme po hlavě :D Minule jsme skončili zde: Vědmi se oklepala od bahna a žabince, a zatímco jí Marika pomáhala na břeh, začala vyprávět: "Nikdy bys mi nevěřila, ale…" "Ne," konstatovala nevěřícně Marika. "To… si ze mě musíš zákonitě dělat srandu, vždyť to nejde, aby se nám z Luny vyklubal atentátník! Kdo s ní má pak bydlet?!" "Kdybych to neviděla, taky bych nevěřila," odvětila Vědmi. "A stejně se mi zdá, že to neměla z vlastní hlavy. Chovala se jako… no… posedlá, jestli mě chápeš." Jen tak mimochodem pohlédla k oknu, kterým utekla, ale nikoho neviděla. To bylo dobré. Marika zavrtěla hlavo...

A já byla u toho! Hellou, v docela nedávném článku jsem slibovala, že popíšu svou a Maričinu návštěvu českého zpracování našeho asi nejoblíbenějšího muzikálu vůbec. Nuže, tu to je! Lístky byly naše asi už od ledna, nicméně jelikož všechna dřívější představení byla beznadějně vyprodána, tudíž jsme jely až v červnu. Tím lepší - ani horko, ani zima, krásné počasí tak akorát na šaty :3 Pravděpodobné přivádění řidiče autobusu k šílenství (seděly jsme hned za ním, hih...), zvláštní náklonnost průvodkyně kvůli našim chytrým řečem a bloudění po Praze stylem "Když nevíš kudy, jdi rovně, co to půjde, a pak zahni doprava" není tolik popisuhodné jako muzikál sám. Proto přeskočíme. Jak se náš autobus blížil k "místu činu" (GOJA MUSIC HALL), byla jsem stále nervóznější - na jednu stranu jsem si říkala: "Hííí... uvidím Fantoma naživo!!", na druhou zase: "Jak my ten text zas zprzníme..." Bylo to odpolední představení, takže nic zvlášť formálního, ale stejně - po...

Hellou! Je tady. Ten milovaný i proklínaný týden před prázdninami (proklínaný hlavně tady u nás, protože ještě není úplně poslední - pro vysvědčení si jdeme jako trubky až v úterý). A co se v těchto dnech obvykle dělá? Úplný kulový, správně. Skoro nikdo už nechodí, třeba nás je ve třídě od pondělí tak pět a půl, a čas jak může, tak neubíhá. Což samozřejmě znamená, že si člověk musí hledat různé formy zábavy, aby se dožil aspoň oběda, když už nic. V našem případě to už byly filmy, u jak koho knížky, karty... a papírkovaná :D Když hráváme s Marikou, jsou ty naše "věty" vždycky na nějaké filmové/seriálové/knižní téma. Tohle bylo absolutně random :D Psali jsme náhodná slova, na která jsme si v tu kterou chvíli vzpomněli a zneužití se nevyhnuli ani naši spolužáci a učitelé (jména raději zacenzurována, co já vím, kdo si to tu všechno čte) - a musím říct, že to tu a tam byl docela "hadrcore" :D Vysvětlivky: # - já # - Ilía # - Fferča # - Huša (ten Huša, nikoliv ta) # - Eri...

Haló-o! Hlásím se ze záhrobí! Kdy jsem sem psala naposled? 20. května? Takže před měsícem, pěkný... Ale určitě mne dokážete pochopit, že :D Chtěla jsem o sobě dát vědět víc, než jen že zapíšu titul přečtené knihy do tohohle seznamu, ale okolnosti tomu moc nepomáhaly :D Tak nejen, že bylo to velké HALO okolo uzavírání známek, konce školního roku a tak podobně, já k tomu všemu měla navrch ještě co dělat ve svém soukromém životě. A právě s několika svými akcemi za květen/červen bych vás ráda prostřednictvím fotek seznámila :) Jen malé varování - díky obrazovému materiálu je článek trochu delší, tak není od věci si k tomu něco uvařit :D A zalez, fantome! 1. - S maminkou v Auschwitzu (23.5.2015) O KL Auschwitz-Birkenau jsem se rozepisovala v těchto několika (čerstvě zrestaurovaných) článcích . Asi jsem o tom tehdy mluvila dostatečně živě, že se mamka rozhodla, že by se tam někdy taky podívala. No já se k tomu přimotala a letos jsme tedy jely nach Poland. Jenže... tahle "návštěva"...

Hellou! Tak já se tu jednou dvakrát do měsíce mihnu a zase zmizím, ok? :D Ne, teď vážně - mám (a doufám, že za sebou) těžce neproduktivní období. Kreslila jsem málo, v podstatě jsem hlavně vymýšlela věci, které zatím píšu pro sebe. Ale myslím si, že teď už by se to mohlo vyrovnat. O tom svědčí zvlášť dnešek. Místo toho, abych si v ZSV zaráběla zápis, povedlo se mi napsat krátkou povídku o mém (velmi oblíbeném) fantomu Opery :D Je to taková rychlovka a myslím, že může pobavit. Tady je: Erik, fantom pařížské Opery, seděl na schodech a snažil se sestavit dopis domů. Co se nastěhoval k Vědmi, aby měl "klid na práci" (haha, jaká ironie!), pořádně se neviděl se ženou a adoptovanou dcerou, a proto považoval za nutné dát jim o sobě nějak vědět. A tady, na chatě Vědminých prarodičů, našel si konečně dostatek času a ticha k tomu, aby dokázal něco nap- "Táhni do háje, ty ptáku podělaná!" Co to říkal o tom tichu? Ano, že tu BYLO, dokud jeho drahá slečna domácí nezačala dávat op...

Hellou! Dnes měla u nás vernisáž výstava "Tvořivé ruce" (či-co-to-sakra-bylo), kam jsem laskavě zapůjčila několik svých "šperků" z rokajlu, a táta přispěl svými homemade kytarami. Táhli jsme s sebou foťák, a když jsme přišli domů, na pár minut jsem si jej sobecky přivlastnila a vyrazila na zahradu. Jop, v botách, co jsem měla na sobě - prožily se mnou taneční - to bylo docela... hm... zajímavé :D Nejlepším modelem se mi stal náš pan Kocour. Vždycky se uměl otočit tak, aby to vypadalo (když už ne dokonale) "faň". Panem Kocourem (drápy zaseklé v klíně mi dávají najevo, že prozrazovat jeho skutečné jméno by bylo velmi nebezpečné, neb je poněkud... zženštilé) tedy také začneme. Mezi námi, je vděčnější objekt focení než Kiki, nově zván Syn Satanův. Ale pšt o tom :D * * * Najděte kočku :D * * Kardinálové se rozhodují již třetí den, bohužel volba papeže není jednoduchá. Opět nezvolili... aneb Nejmenovaní sousedi zleva, kteří pálí plast. * * Normální narcisy nám u...