Military fest + Hrady.cz (15.8.2015)
Hellou!
Po natřískaném víkendu přicházím s článkem tentokrát pro změnu foceným.
Jak víte, mám lehkou (toť relativní) militaristickou úchylku, takže se vlastně celý minulý týden sestával v podstatě z jediného souvislého myšlenkového proudu: "V sobotu!" Totiž, abyste pochopili - v sobotu 15.8. se konal v nedalekém vojenském prostoru takzvaný Military fest, tedy:
- a) akce s ukázkami nejrůznějších historických vojenských strojů a bitev (vysvětlení pro veřejnost)
- b) šance k obtěžování hordy chlapů v uniformách (vysvětlení pro mně podobné)
To včetně druhé světové války, takže ano. Měla bych se stydět, to nemyslím vážně, SHAME! SHAME! SHAME! a blábláblá, tisíckrát ohrané věty psané pořád dokola. Ale je to tak, fotila jsem se i s příslušníky Wehrmachtu a Waffen-SS.
Takže se pojďme podívat, jak jsem včera nestydatě kolaborovala :D
A tak začal kolotoč oslovování (no dobře, ne tak úplně) náhodných vojáků a obtěžování focením :D
Ještě jsme si z toho s mamkou robily prču, když jsme měly po pořízení této fotky následující řeč -
Mamka: "Ježišmarjá, chlapci, já si nevšimla těch výložek! No to je průser, Vědmi, co teď?"
Ich: "No bóže, tak mě jen někdo zas označí za kolaboranta, jako kdybych to slyšela poprvé!" :D
*
S kozáckým náčelníkem, po skončení ukázky z první světové (ani nevím, jak to dopadlo... ostuda!)
On si tam tak chodil po bojišti jako nějaký přízrak, tak jsem ho nazvala Smrťákem a bylo vymalováno :D
Ale teda... nezávidím mu ten kostým. Stačilo pár minut a musel být zákonitě vařený :D
*
A teď se bojte, protože jediná možnost, že si kdy udělám řidičák, bude na tady toho milášška :3 (ne, rozhodně nehodlám domýšlet podrobnosti, to nehrozí)
*
Hlídací dělo na blog!
Jsem zatracená cholerická agresivní potvora, když na to přijde, tak si pečlivě rozmyslete své jednání :D
*
Krademe husitům zbroj
Mamka: "Zkus si to!... Jo, teď vypadáš jako ten... no... Hellboy!"
Ich: "Né, to by musela bejt druhá ruka. Ale bod, že jsi to poznala!" :D
*
Z nedaleko tábořících Římanů se po chvilce vyloupli naši staří známí (z dob, kdy se nedaleko našeho "rodinného sídla" pořádaly akce typu Gladiátorské hry etc...), a já si tak hupsla do zbroje :D
Nezdá se to, ale ten kus plechu má svou váhu!
A tu i s pány Římany :D
*
Takhle nějak by se dal popsat můj přístup k make-upu. Vodou to nesundáte, neodrhnete to a nakonec se to dá usmlouvat k pomalému ústupu po hodince boje s odličovačem a haldou padlých vatových tamponků.Maloval mi to jakýsi sympatický pan voják současného rázu a já si s ním nakonec i pokecala -
Ich: "A teď já vám, jo?" :D
*
V německém táboře aneb Ich bin kapku Čórka
Nevím, jak došlo k tomu, že mi tu zbraň půjčili, ale já s ní hned začala ohrožovat širé okolí (nenechte se zmýlit tím, že mířím dopředu. Nějakou shodou okolností a pomocí skvrn na slunku bych totiž takhle dokázala postřelit člověka stojícího za mnou). Naštěstí nebyla nabitá.
A konečně (!!!) jsem viděla ten Blaskowitzův Rozkas pro Obyvatele! (dole u kola), kde byl Wolfi nazván ku*dou (teda nejspíš omylem - okupanti se s češtinou moc nepárali, takže z "Vůdce" byl "Votze" = "ku*da")(ale je možné, že to byl odbojový akt v tiskárně)
Btw - všichni "Němci" okolo (a nejen ti) byli úplně hotoví z mých vlasů :D Sebevědomí skákalo do nebeských výšin, když jsem slyšela asi patnáctou pochvalu, která nebyla od člověka mi blízkého :D
*
Zaútočila jsem na něj zákeřně s větou: "A my se známe z Biskupic z Kaléšku 2013, že?" :D
A už zase děsivý výraz ála Měsíček na hnoji :D
*
A toto byla poslední fotka z Military festu. Jak ale název článku prozrazuje, nebylo to všechno.
Poté, co jsem zcela sadisticky (cca 40°C) donutila naše čekat na čtyři hodiny a závěrečnou druhoválčenou bitvu o Hanou, jsme rozhodli, že můžeme jet omrknout festival Hrady.cz, tentokrát na Buznově. Doma nám asi hodinku zabrala příprava - sprcha, převlečení ze zpocených hader, pití do auta, deka do tašky, sprcha #2 - a v šest jsme ochuzeni o jednu členku výpravy vyjeli.
Taťka si z neznámých příčin (no dobře, možná z vedra) nemohl vzpomenout, kudy že "se do tohoto teplého kraje* jede", což mělo za následek malou okružní jízdu, ale neztratili jsme se a dokonce jsme stihli ještě dobrou polovinu vystoupení Anny K.
Po ní následovali Tata Bojs (to jsme víceméně přetrpěli, je to slušná vymejvačka), ale co neuděláme kvůli (pro nás) zlatému hřebu večera?
Využila jsem čerstvé plnoletosti :D
Asi vteřinu po pořízení fotky jsem si uvědomila, proč že jsem vlastně abstinent. Pivo je hnusný, hořký a never more! :D
*
Tam v dálce jde vidět kus názvu zlatého hřebu večera - Visací zámek!
Viděla jsem je naživo, jóó!
A naučila jsem se pogo! :D
No, po nich hráli Chinaski a na to už jsme neměli nervy a výdrž ani jeden, takže jsme zbaběle s válečnou kořistí (tortillou) utekli :D
No nevím, jak vy, ale kdybych na takovýho úchyla někde narazila já, tak bych ho tím telefonem umlátila! :D
***
* - moje a taťkova hláška: "Buznov, teplý to kraj. Lidé jsou zde milí a přítulní, leč poněkud zženštilí. A je mi divné, že jsem zde nepotkal žádné děvče..."
SHAME on me, že jsem prošvihla rok 1938 a bojůvky v pohraničí... to je tak, když obtěžuju v táboře -_-'
Dovoluji si vás pozvat ke shlédnutí zbytku fotodokumentace na našem Rajčeti - http://janasimikova.rajce.idnes.cz/Military_festival_Skripov_15.8.2015/
Komentáře
Okomentovat