Vědmino teritorium

Tak je zde konečně to, co jsem slibovala a za co se budu jednou strašně stydět, že jsem to sem vůbec dala - další výběr z archivu, tentokrát komiksového. Někteří už mě nejspíš znáte, co se komiksové tvorby týče. Zvlášť té části, kdy udělám stranu nebo dvě a nějak to nechám ležet. Jako například tu... věc... velkolepě plánovaný fankomiks na Hellboye ... co to vůbec nedopadlo... Ach jo. Ono se to se mnou táhne už tak od základky, kdy v momentě, kdy jsem vymyslela příběh, připadlo mi jednodušší ho nakreslit než napsat, zatímco dneska to vidím úplně opačně. Sranda, jak se to mění. Pravda, příběhy tehdy... Když řeknu, že nešlo o ty nejpromyšlenější věci pod sluncem, možná to bude ještě moc jednoduchá formulace. Nalejme si čistého vína, spousta z toho by k plnohodnotnému příběhu sloužila možná tak jako nástin situace. Děj ve zkratce, vysvětlení nula-nula-nic. A jak trapné některé ty nápady byly! Ale o tom tady mluvit nebudu. Kdybych si to řekla u každého ze zde představených komiksů, nemám s...

Pojďme se ohlédnout za posledním z březnových vycestování. Místem tohoto přistání se stala, jak už název prozradil, národní přírodní památka Kosířské lomy , do loňského března ještě národní přírodní památka Státní lom . Jak říká tetička Wiki , máme tu co do činění s paleontologickým nalezištěm. To ostatně netvrdí jenom Wikipedie, po chvíli hovoru se známými z blízkého okolí na tohle téma z oněch řečených většinou vypadlo, že "tam jako malí chodili na trilobity". Já tam sice už nic takového neobjevila, ale kyberlezzí kytkožroutské příšeře se tam zalíbilo až moc. * * Od jistého přistání v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem má Dany nutkání prolézat každou díru do skály, protože co kdyby tam byl drak, že jo... * Á, výborně. Tady za naší známou skupinkou cestovatelů už konečně můžeme vidět část lomu. * * Budka využila náhlé chvilky klidu a zmizela si na moment oddechnout. * A zde máme lom i z druhé strany. Poměrně fotogenické místo, což? * * Na louce nedaleko od lomů rostou běhe...

Po zhruba půlroční odmlce se v téhle rubrice zase něco děje! Na druhou stranu, tohle mělo vyjít tak před dvěma týdny a já to nějak zazdila. Ééé... Poslední březnovou neděli jsme se s tím, že nebudeme jenom tak sedět doma, sbalili a vyrazili na Litovelské Pomoraví podívat se po sněženkách. No dobře, to Pomoraví je trochu široký pojem, jedná se o území povětšinou lužních a bažinných lesů mezi Olomoucí, Mohelnicí a částečně i Šumperkem. Co se tedy našeho výjezdu týče, zamířili jsme nedaleko Mladče, tam to máme prakticky nejblíž. Nevím tedy, jak moc mohu doporučit i jiné části CHKO, každopádně tahle část mezi Mladčí a Novými Zámky zaujmout dokáže. Brzo na jaře stoprocentně, ale řekla bych, že i jindy je to parádní místo na krátkou či delší procházku. Pravda, podle barevnosti fotek to moc nevypadá, ale my zrovna vychytali ne-úplně-ideální počasí. :D * Není to sice úplně všude, ale na hodně místech sněženky rostou tak zhusta, že tvoří celé koberce. A naživo je to něco opravdu úžasného, byť t...

Přicházím s poslední částí březnové retronálože. Ne snad, že bych neměla dostatek materiálu, to rozhodně ne. Nicméně si říkám, že tohle je ještě to lepší, co se v té obrovské hromadě dalo najít a vystavit veřejnosti, aniž bych u toho musela umírat studem a trapností. Dobře, to možná trochu přeháním. Zas tak strašné to nejspíš nebude. Ale znáte to. :D Dneska se konečně dostaneme k něčemu "aktuálnějšímu". Tedy opustíme to, co jsem nakreslila zhruba do období páté třídy a podíváme se na to, co vzniklo už za doby, kdy jsem si založila blog, ale nikdy jsem to nezveřejnila. Začněme touhletou pirátkou. Nejsem si úplně stoprocentně jistá, kdy přesně jsem ji nakreslila, ale myslím, že to muselo být někdy během jarních prázdnin 2010 ve Třech Dvorech (prázdniny a Tři Dvory sedí, jen to roční období bude nějak mlhavé). Měla jsem tam s sebou tehdy na čtení Bravíčko a v něm se mi strašně líbila jedna fotka P!nk - právě v pirátském. Bohužel nejsem schopna ji dohledat, ještě to zkusím a možn...

V březnu se prostě trošku povezeme na vlně lehké nostalgie. Přináším pokračování posledního článku na toto téma. Třetí třída, období humanoidních zvířátek. Zde to je konkrétně lyžující činčila (asi?)... A vražedný vánoční stromek na snowboardu. S nožem. A sekyrou. Proč?! A hlavně jak?! :'D :'D * Následující sérii čtyř W.I.T.C.H fanartů bohůmžel nejsem časově schopna zařadit, jelikož už si tak docela nepamatuji, kdy zhruba jsem je kreslila. Myslím si ale, že to může být nejméně deset nebo jedenáct let. Will tam původně byla taky, leč tu jsem nejspíš ztratila - docela by mě zajímalo kde. Asi se po ní zkusím někdy podívat. Hlavně už kvůli vlastní zvědavosti. Tak tu zatím máme Irmu... ... Taranee... ... Cornelii (chudák holka, ta to teda schytala)... ... a samozřejmě Hay Lin. * Zde už se na rozdíl od předchozí série trefím zhruba do období - tahle fantasy bojovnice vznikla někdy během mé docházky do čtvrté třídy (t.j. 2007-2008). Pokud si odmyslím tu hodně dětsky nakreslenou hlav...

Téma tohoto týdne šlo mé jinak velmi zákeřné múze natolik na ruku, že předčasně přerušila svou dovolenou a uvolila se mi podstrčit tento drobný fanfikční nápad. Týká se jednoho mnou velmi, VELMI oblíbeného díla, které se dočkalo již tolika různých - více či méně povedených - zpracování, že určitě unese i tohle. Ale ovšem, jedná se znovu o Erika, fantoma Opery. Či spíše o alternativní universum, v němž je titulní postava mnohem větší flegmatik, než jakým byl v originále. Maska Ne snad, že by měl potřebu to nějak rozmazávat, ale tohle bylo jednoduše… přehnané . Však ji varoval. Fantom pařížské Opery se zadíval na mladičkou plavovlásku ležící v mdlobách na zemi. Byla zvědavá, to je zcela přirozené a pochopitelné. I to, že se polekala. Ale osobně sázel na to, že uteče. Ne že zaječí a složí se mu tam. Alespoň se nepraštila o kliku. Chvíli přemáhal nutkání ji trošku proplesknout, nakonec jen pokrčil rameny, shýbl se, aby z podlahy sebral masku, kterou mu dívka předtím sňala ze znetvořené tvá...

Nápad na tenhle článek jsem dostala někdy během procesu psaní Časové osy kreativního střeva . Do hlubin proudu času jsem se zrovna nořila na koleji, kde jsem mohla pracovat leda s tím, co už jsem měla nahráno v blogové galerii ze dřívějška. A tak jsem začala v hlavě spřádat plán, že jakmile dojedu domů, poohlédnu se po nějaké skutečné archiválii . Inu, a tak se taky stalo. Materiálu je doma dost a dost, obrázky jsem si cíleně schovávala někdy od první třídy - a že jsem za tu dobu stihla zprznit řádnou hromadu papíru. Projdete-li si však staré články zde, nepřijde to tak (a není to jenom tím, že to tady existuje teprve někdy od sklonku roku 2010, to jest datace mé docházky do sekundy). Částečně za to může fakt, že jsem v rámci toho blogového "vždycky" skenovala hlavně jaksi... reprezentativní a aktuální práce. Taky jsem jeden čas jela ve filozofii "Co je starý, to rozhodně nebude dobrý (zvlášť ode mě)" , tudíž když už jsem sem přiložila něco staršího, většinou to fun...