Vědmino teritorium

A už je to tady zas. Přišlo jaro, Doctoři vylézají z děr. A venčí TARDIS. Máme to celkem nedaleko od místa trvalého pobytu. Pěkně v lese, mezi tábořištěm a ruinami mlýna, originálně nazvaného Čertův (nebo Čertí? Eh, prašť jak uhoď) . Studna, z níž po několikerém záběru teče rezavá zdravá železitá voda, které se - překvapivě - říká Kyselka. Posledních několik let byste u studny našli i takové... menší posezení s altánem, ohništěm... co by kamenem dohodil od toho všeho je i rybník, taková velká líheň žab... Bývá to taková vděčná procházka, i když na mě tam většinou čeká aspoň jedno mrtvé zvířátko. Zvlášť dneska to byla vyloženě romantika. Kuna, kachna a kapr, všichni tři v různých stupních rozkladu. No jo, vanitas . Víte co, jak od Baudelaira. Jestli já to nemám za to recitování Zdechliny při různých příležitostech. Ale o mrtvá zvířátka mi dneska nejde. Mezidimenzionální skupina cestovatelů, zvaná též WhoCrew, opět vyrazila páchat neplechu... totiž... za dobrodružstvím. * * * * * * * ...

... aka Moji cápci. Anebo jinak - moji OBLÍBENÍ cápci. Anebo ještě ÚPLNĚ jinak - mužská část stálého obsazení Literárního piráta. To se totiž seběhlo následovně. Někdy v říjnu jsem si při letmé prohlídce kolejního pokoje uvědomila, že mu schází věc celkem podstatná. A sice něco, na co se příjemně kouká a co by mi ideálně mohlo viset na zdi. Jelikož plakátů obecně se mi poněkud nedostává (a ty, které by byly k užitku, mi tam už dávno visí), nedalo se jinak než se k tomuto cíli dostat svépomocí. Zkráceně řečeno - nakreslila jsem si značně stylizovaný portrét prince Nuady. Měl být jediný a poslední. Ale samozřejmě, to bych nebyla já, aby se mi to zase nevymklo z ruky. Takže samozřejmě, že nezůstalo jen u mého milovaného kluka ušatého. Který vypadá takhle, mimochodem: * Ono se to postupně nabalilo. Následoval Erik, fantom Opery: * Andarien Ethereasil, nám známý poloelfí alchymista (a jeden z mých OCs): * Khal Drogo (aneb jeden z mála důvodů, proč jsem ochotna zkouknout znovu první sérii Hr...

... a tak si Vědmi zas vzpomněla, že AHA! Má blog vlastně! Asi jste si všimli, že mě dost baví univerzum Zaklínače, že jo. Řekla bych, že valná většina toho, co jsem od loňského září nakreslila, se ho týká poměrně dost. Připadám si jak kdysi dávno s Irmou - tu jsem taky svého času kreslila skoro pořád. Anebo s fanarty na Hellboye. Nebo... No, asi mě chápete. Snad. Já se poslední dobou často sama nechápu. Takže co jsem tímhle měla na mysli? Zas jsem kreslila chibíky. Ale tentokrát se mi podařilo to udělat tak, aby se výsledek udržel v jednotném tématu. Takže tento díl Útoku cukrem jest speciální - a téma, které ho spojuje, jsou ženy ze světa Zaklínače. Ciri * Iris von Everec Pro ty, komu by nebyla povědomá - jde o jednu z postav Hearts of Stone, datadisku ke třetímu dílu hry, s úžasným, byť celkem smutným příběhem. * Triss * Yennefer * A nakonec moje Weron :D

Tak nám ta stovka, co se knih týče, loni úplně nevyšla. Vlastně si ani nejsem jistá, čím to bylo. Možná kombinovaná příčina. A taky, že je blbost se do něčeho tlačit, když to nejde. Je mi jasné, že bych si tím knížky na nějakou dobu určitě minimálně znechutila. Za uplynulý rok jsem dala 74 75 (zapomněla jsem na tu knížku k seminárce) děl. Dobře, většina z toho je prakticky totéž, co každý rok, protože smiřme se s tím, já se ke knížkám vracím. ALE podařilo se mi zařadit i něco nového. A pozor, tu loni zařazenou HP FF Mé jméno, má krev mám už doma ve fyzické (velmi fyzické - 7 kilo dohromady) podobě, takže už je to legitimní zářez. Tak. Bez dlouhého kecání dejme se do díla bohůmlibého: /1/ Příšerné příběhy vánoční /2/ Skleněný trůn /3/ Půlnoční koruna /4/ Dědička ohně /5/ Královna stínů /6/ Říše bouří /7/ Hladová přání /8/ Vílí kruhy /9/ Děti vánice /10/ Úžasná Zeměplocha: Soudné sestry * /11/ Úžasná Zeměplochy: Pyramidy /12/ Robinsoni z And /13/ Úžasná Zeměplocha: Stráže! Stráže! /14/...

Je to tak. Straším tady už celých osm, opravdu OSM let. To už je slušné číslo. A slibný nášlap směrem k celé jedné dekádě. A, jak je už v posledních několika letech nejspíš novou tradicí, opět s řádně přestřeleným výročím založení. Ale co se dá dělat, ono se to tak má snad se všemi články. Mně to psaní poslední dobou zkrátka fakt nejde. To není jak kdysi, když jsem to tady ze sebe sypala s určitou pravidelností. I když - poslední dobou ani do toho čtení chuť nemám. Obrátili jsme výrobu, teď jedu kreslení. Fakt moc. Ale zapomínám produkty udávat tady. A jsme zas tam, kde jsme byli. Ale to nevadí a není to ani předmět článku. Ten je o něčem úplně jiným. Co se obsahu tohohle blogu za rok 2018 týče, značně jsem se hrabala v zapomenutých hro... teda v nostalgii. Říkejme tomu nostalgie. Radši. Ehm... Tak například to, že mám kreativní střevo a že sama takovým kreativním střevem tak trochu jsem, to vše samozřejmě odjakživa, nám připomněl článek hned v začátcích uplynulého roku - a kterýžto č...

Ne, vážně! Nevěříte? To jsem měla v listopadu takovou slabou chvilku, kdy jsem kreslila nahý chlapy, zvlášť elfy - protože to jsme s Marikou už drahně let měly takovej blbej vtípek při textování (místo "Dobrou noc" jsme měly následující výměnu: "NAHEJ ELF!" "A teď mám jako usnout jak přesně?!") Takže jsem se do toho dala. Pěkně jsem si sehnala referenční fotky a hurá do kreslení. No tak. Jsem celkem fyzicky neschopná nakreslit nahého muže od pasu dolů. Kdo čekal, že to bude pokračovat? :D A jako malý bonus, protože je to svým způsobem nahatý taky - spárovala jsem Alici (moje OC, Voldyho dvojče) s chudákem Marigoldem :D

Na přelomu listopadu a prosince se mi poštěstilo sbalit se a s pár spolužačkami vypadnout ven - do Itálie, úplně konkrétně do Říma. Samozřejmě pod záštitou cestovky a jen na víkend, ale pořád se to počítá. Jasně, bylo to strašně náročné, oběhat ty nejdůležitější památky jen za dva dny a za cenu totálního odrovnání v autobuse (tu jógu, co jsem tam předváděla, abych se aspoň chvilku pohodlně vyspala, bych vám přála vidět...) Taky bylo trošku smutné, že z celého zájezdu (plného dospělých a zdánlivě rozumných lidí) jsme nejvychovanější byly asi jen my čtyři (jedna)dvacítky. Zdálo se totiž, že problém nedělají italská, nýbrž česká slovíčka, a to taková základní, jako jsou "S dovolením", "Promiňte" a "Děkuji"... a alespoň nějaká ohleduplnost ke spolucestujícím. Na druhou stranu - při obhlídce Vatikánu jsme byli odměněni téměř prázdným Svatopetrským náměstím (hodilo se, že jsme tam dojeli někdy o půl deváté), do Musei Vaticani jsme se my čtyři dostaly (vybaveny I...

Dostalajsem zadání na seminárku. Zařídila si Tumblr. A blog tím asi utrpěl. Každopádně jsem za tu dobu byla značně činná a mělo by to v dohledné době (minimálně v dohledné době PŘÍŠTÍHO MĚSÍCE aspoň) poznat - co jsem začala hrát třetí díl Zaklínače, kreslím jak nikdy. A právě k univerzu Zaklínače se váže dnešní příspěvek. Jelikož opravdu hodně rozvíjím příběh mého vědmáckého OC Weron z Liščích dolů , pohrabala jsem se i jinde. A vznikl tak headcanon, že zaklínači, stejně jako hraničáři v poněkud jiném díle, naprosto milují kafe. A že Eskel dělá to nejlepší kafe na Kaer Morhen. Není známo, čím to je (může za to skořice, ale psst)... Takže tady máme Eskela s kafem. Tak.

A vysoká škola že je prý seriózní a vědecké prostředí. Pff, to tak... Tentokrát jsou autory hlášek vyučující. A že to někdy stojí za to. Malířství "Nanebevzetí a nanebevstoupení jsou dvě odlišné věci. Nanebevzetí dělají světci a Panna Marie, musíte si to představit, že k vám přijde anděl, drapne vás za límec a odtáhne. Nanebevstoupení udělal Ježíš, protože ten si dělal všechno sám. Jako historik umění si tyhle dvě věci nesmíte plést, jinak jste vážný kandidát na frontu na pracáku. (otočí se k obrazu na prezentaci) Takže tady máme Nanebevstoupení Panny Marie..." * Pomocné vědy historické "Fyzika. Předmět, který jste měli na střední všichni moc rádi a proto studujete dějiny umění." - (úterní seminář, luštíme kurent, konkrétně slovo "pátek") "To, na co se tu všichni těšíme minimálně od včera." - "Když je v heraldice něco postavené na hlavu, je to zvrácené." * Italština "Děcka, co to s váma je? Ta druhá skupina je vždycky tak akční... ...

Přišla jsem na to, že jsem blogérka na batérky. No fakt. Podzim už je tak někde v polovině a se mnou to ani nehne. Dobře... kromě toho, že už jsme párkrát vyšli na houby a že jsem vytáhla svoji božskou, leč trochu odrbanou bundu, ve které je neuvěřitelně teplo. Myslím to samozřejmě tak, že tu nemám ANI JEDEN článek s touto tématikou - žádné fotky nebo pindání o dýňovém latté, o listí, bohové ví, o čem ještě... Takže jsem se to rozhodla napravit tím nejpodzimovatějším, co jsem schopná vyplodit a co toho má samozřejmě mnoho společného - podzimním plnohodnotným fotočlánkem s výletující TARDIS. No... možná ne tak úplně plnohodnotným... Je to u nás na zahradě a máme slepice, což mluví samo za sebe. Tu zahradu byste touhle dobou vážně vidět nechtěli... :D Doporučuji brát tenhle výplk s nadhledem... a doufám, že se sem vrátím co nejdřív s něčím... normálním. V mezích možností. Mám to v zásobě. Tak.