Mladé zaklínačky v Římě
Na přelomu listopadu a prosince se mi poštěstilo sbalit se a s pár spolužačkami vypadnout ven - do Itálie, úplně konkrétně do Říma. Samozřejmě pod záštitou cestovky a jen na víkend, ale pořád se to počítá. Jasně, bylo to strašně náročné, oběhat ty nejdůležitější památky jen za dva dny a za cenu totálního odrovnání v autobuse (tu jógu, co jsem tam předváděla, abych se aspoň chvilku pohodlně vyspala, bych vám přála vidět...) Taky bylo trošku smutné, že z celého zájezdu (plného dospělých a zdánlivě rozumných lidí) jsme nejvychovanější byly asi jen my čtyři (jedna)dvacítky. Zdálo se totiž, že problém nedělají italská, nýbrž česká slovíčka, a to taková základní, jako jsou "S dovolením", "Promiňte" a "Děkuji"... a alespoň nějaká ohleduplnost ke spolucestujícím.
Na druhou stranu - při obhlídce Vatikánu jsme byli odměněni téměř prázdným Svatopetrským náměstím (hodilo se, že jsme tam dojeli někdy o půl deváté), do Musei Vaticani jsme se my čtyři dostaly (vybaveny ICOM kartou) úplně zdarma & ochutnaly jsme to asi nejlepší panino a zmrzlinu. Jsem taky ráda, že jsem konečně viděla naživo některá z děl, o nichž jsme se v rámci přednášek bavili - například Obrácení sv. Pavla a Ukřižování sv. Petra od Caravaggia, Nanebevzetí Panny Marie od Annibale Carracciho... a tak dále, vždyť toho bylo tolik.
Samozřejmě, pořídila jsem fotky. A to přímo spousty. Jenže tenhle článek se fotkám věnovat nebude. Teda... skoro ne. Kresbě, o niž tu dnes půjde, totiž posloužila jako základ právě fotka s Pantheonem.
Před pár dny jsem dostala chuť něco nakreslit & chtěla jsem si zároveň zase trochu pocvičit pozadí. A tak mě napadlo: "Hele... mohla bych nakreslit Ciri! V nějaké pro změnu dobré situaci, ta holka si to zaslouží... A Weron by tam mohla být taky! Jenže kde...?"
Což je nakonec důvod, proč jsem poslala tyhle dvě mladé zaklínačky na výlet do Říma.
Komentáře
Okomentovat