Ochozská Kyselka, 29.3.2019
A už je to tady zas. Přišlo jaro, Doctoři vylézají z děr. A venčí TARDIS.
Máme to celkem nedaleko od místa trvalého pobytu. Pěkně v lese, mezi tábořištěm a ruinami mlýna, originálně nazvaného Čertův (nebo Čertí? Eh, prašť jak uhoď). Studna, z níž po několikerém záběru teče rezavá zdravá železitá voda, které se - překvapivě - říká Kyselka.
Posledních několik let byste u studny našli i takové... menší posezení s altánem, ohništěm... co by kamenem dohodil od toho všeho je i rybník, taková velká líheň žab... Bývá to taková vděčná procházka, i když na mě tam většinou čeká aspoň jedno mrtvé zvířátko. Zvlášť dneska to byla vyloženě romantika. Kuna, kachna a kapr, všichni tři v různých stupních rozkladu. No jo, vanitas. Víte co, jak od Baudelaira. Jestli já to nemám za to recitování Zdechliny při různých příležitostech.
Ale o mrtvá zvířátka mi dneska nejde. Mezidimenzionální skupina cestovatelů, zvaná též WhoCrew, opět vyrazila páchat neplechu... totiž... za dobrodružstvím.
*
*
*
*
*
*
*
"Ach jo... kluci jsou kluci, co už s tím...," pomyslela si Dany, když viděla, co zase napáchali její šupinatí 'potomci'.
*
Komentáře
Okomentovat