Vědmino teritorium

Asi z nás budou autoři učebnic. Včera jsme se zase s Marikou dostaly do pokecu o ničem (eh, popravdě, píšete si někdy o něčem jiným?) , a najednou jsem si všimla, že se už nějakou dobu bavíme ve formě obecně platných pouček pro oživování mrtvol. Tak si říkám, že jich můžeme dát dohromady ještě pár a vyrobíme z toho minimálně tenoučkou příručku - Nekromantem snadno a rychle (no nekupte to!) Zatím jich je skutečně jen pár, ale myslím, že pobavit by vás to mohlo :D /1/ Myslete si, co chcete, největší kouzlo spočívá ve výběru lopaty. /2/ A taky v tom, aby vás neviděli příbuzní, takže těsně po pohřbu nekopejte. /2a/ Počkejte radši na noc (k oživování je mrtvola nejlepší co možná nejčerstvější). /2b/ Pokud si vás neobjednali. To si kopejte, kdy chcete. /3/ Popel jako instantní nebožtík funguje leda v případě, namícháte-li jej s vodou v poměru 2:1. /4/ Pracujete-li takto s popelem, snažte se moc nevysypat. /4a/ Na druhou stranu, i když něco vysypete, podle druhu oživovacího rituálu se část tě...

V neděli jsme potřebovali zajet do Prostějova něco si zařídit na benzínce, která se čirou náhodou nachází přímo naproti židovskému hřbitovu. Věděla jsem, že ta věc, kvůli které jsme dojeli, nebude vyřízená zrovna hned, a tak jsem si tam na chvíli odskočila. Před WW2 byla v Prostějově silná židovská komunita, svého času prý druhá nejpočetnější na Moravě. Myslím, že někomu by mohlo něco říkat i jméno Edmund Husserl - prostějovský rodák, filozof a zakladatel moderní fenomenologie . Na hřbitově se dnes už nejspíš nepohřbívá, ačkoli nejčerstvější datum, které jsem našla, byl rok 2011. Soudíme-li však podle stavu, v němž se místo dnes nachází, řekla bych, že předpona "ne-" je na místě. Ale pojďme dál: * * Hřbitovní zeď poskytuje dostatek materiálu ke hře Najdi náhrobek. * Tenhle památník obětem válek se nachází přibližně ve středu hřbitova... * ... a zde je detail onoho nápisu: * * Nedávno bylo tam vzadu vykáceno takové docela děsivé houští. Ono vůbec v momentě, kdy zajdete za obřa...

aneb Pracovat s dětmi můžu, ale ne furt. Dnes se kousek od nás, na místě zvaném "Borová", konal čtyřiadvacátý ročník Pohádkového lesa a já byla už podruhé požádána, jestli bych se nechtěla zúčastnit na místě pohádkové postavy. A jak to dopadlo? Už vloni jsem tam trdlovala v převleku za jistou velmi známou českou blondýnu - vílu Amálku. Není moc těžké domyslet si proč, moje vlasy jsou jakýmsi předurčením - viz jejich délka, barva, lesk a tak podobně. Takže jsem na sebe letos znovu natáhla bílé šaty, nasadila modrý věneček a mohla vesele jít bavit absolutně nečekaný počet dětí. Ale popořadě. Celá akce začínala v osm, ale my, "pohádkové bytosti", jsme se kvůli organizaci měli dostavit už na sedm. Což pro mě znamenalo vstávat ještě dřív, než jsem zvyklá jindy - tedy v šest (nestěžuj si, když jsi kvůli Auschwitzu vstávala o půl třetí, vůbec ti to nevadilo) .  Ech, no jo. Zkrátka a dobře, důležítá věc je, že jakmile se mi podařilo nějak vystrkat tátu/rodinného řidiče z pe...

Tak jsem v pátek opět páchala výlet. Se třídou jsme jeli do Kroměříže, ne však na psychinu, ale do zámku, Podzámecké a Květné zahrady. Nemohla jsem odolat a opět jsem s sebou vzala Bandu - i když, nebyla jsem jediná, kdo si s sebou bral z nevysvětlitelných důvodů zvláštní věci. Spolužák například s sebou bůhvíproč jen tak táhl v kufříku saxofon (ne že by to bylo úplně od věci, v zámku pak v Sněmovním sále dělal hudební doprovod jiné spolužačce, která se rozhodla otestovat údajně skvělou akustiku italskou operní árií) a v Květné zahradě na něj pak celou dobu hrál zalezlý někde v koutku, kudy sice lidi moc nechodili, ale bylo to slyšet úplně všude. Hodně jsem fotila, bohužel slunko svítilo takovou intenzitou, že jsem nakonec fotila vlastně naslepo. A až doma jsem zjistila, jak moc se který snímek povedl a co že jsem vůbec zabírala... Ach jo... * * * * * * * *** Jsem to ale dneska výřečná, co? Slova mě poslední dobou míjí obloukem. Snažím se je chytat a ona mi kloužou mezi prsty. Stojí to...

Druhá část našeho výjezdu do Křtin nás zavedla do vesnice Sloup. Kromě kostela tam v podstatě není nic zvláštního. Jak již víte z minulého článku, nachází se zde hřbitov. A o tom chci psát. Je takový malý, vlastně úplně typický vesnický, zajímavých hrobů pomálu. Pokud se však dáte od hlavní brány vlevo, uvidíte maličkou část oddělenou železným oplocením. Jedná se o hřbitov šlechtické rodiny Salm-Reifferscheidt, v jejichž znaku jsou dvě ryby. Tenhle erb, jak můžete vidět, je i nad bránou. Vlastnili železárny v Blansku, a tak jsou všechny náhrobky výhradně z litiny. Dalo by se říct, že poměrně minimalistické, ale i tak zajímavé. * * * * * *

Dnes opět na výletní notu. V neděli jsme s mamkou vyrazily do Křtin, kde se nachází nádherný barokní kostel od Jana Blažeje Santiniho Aichla. Akci naplánovala původně místní banda věřících (převážně) důchodců jako nějaké poutní cosi, tak jsme se s nimi svezly - ať nesedíme celou neděli doma. Do kostela jsme měly v plánu vkročit jen za účelem focení, a dělaly jsme hodně vtipy na to, jak to tam po nás budou muset znovu důkladně vysvětit a podobně. Program jsme si ani nevytvořily, hrály jsme na improvizaci. Vzala jsem si s sebou dokonce biologii, že se teda budu v autobuse učit - to skrze blížící se písemku na smysly -, protože tam určitě bude klid. Jop, spletla jsem se. Někde okolo vjezdu do nejbližší vesnice to začalo. Cca 200x Zdrávas Maria + nepočítaně písniček s křesťanskou tematikou. Doufám teď, že jsem něco z toho do té písemky fakt nenapsala... Ale teď už přistupme k hlavní náplni článku - tedy k tomu, kdy a kam jsme dojeli. * Jinak tedy celý kostel vypadá takhle: Hlavní vchod, t...

Zase jsme capkaly a zase jsme nadávaly. Oč jde? Nejdřív tedy o to, že jsme si s Marikou naplánovaly malou procházku od jejich chalupy až k místu v jednom lese, kde se mezi skalami nachází jezírko, kde se někdy v létě 1917 utopila osmnáctiletá dívka. Jmenuje se to tam Sládkova skála, my tomu říkáme U utopené mařky. No nedalo mi to, abych si nevzpomněla na NSP :D A po cestě jsem samozřejmě zase fotila svou "Bandu" Tak toto je ono lesní jezírko. Dneska by se tam už nikdo nekoupal - voda je hnusná a smrdí takovým tím rybničním pachem, ale podle kroniky tam voda ještě ke konci minulého století byla "čistá a studená i v největším letním parnu". Nikdo neví, jak se stalo, že se holka utopila, jestli z teplotního šoku nebo jestli tam někde byl vír, každopádně ji kamarádka našla mrtvou. * * Opět nadešla má chvíle válení se v trávě. Jsem jen ráda, že zrovna nejel vlak, protože tenhle plácek byl doslova jen metr a půl od kolejí... e-hm... * * Co vám mám povídat, bolely nás nohy...