Krátká ptákovinka s Morgathem

Můj umělecký duch, až dosud v komatózním stavu způsobeném jednou fanfikcí na HP, se dnes na chviličku probral a tak jsem dopsala takovou kratší blbinku o mém největším záporném hrdinovi (největším... asi do metru pade :D)

Mimochodem, stále platí, že u "Společné dovolené" (kterážto se nachází TU) nebudu pokračovat, pokud tam nebude 4+ komentářů. Anebo... možná se na to vyse*u a stejně to sem po napsání krapet normální části pro těch pár nadšených čtenářů dám...

Páteční večer

aneb

Co asi dělají drsní démoničtí vojevůdci, když zrovna nemají lepší věci na práci?

---

Byl pátek večer a Morgath si užíval ve svém stanu pocit euforie z právě vyhrané bitvy. Ale čekala ho další. Bude se na ni muset připravit. Ale až později. Dnes na to byl příliš unavený.

Promíchl si vanilkové kapučíno v hrnečku s kočičkou. Nepohodlné vysoké boty vyměnil za chlupaté měkké bačkorky. Trochu se protáhl a zasedl do svého křesla. 

Možná, že bych to velitelování pověsit na hřebík, zamyslel se. Je to trochu nuda. To věčné cestování mezi dimenzemi, jak mi moji vojáci pořád lezou až do střev… Dokonce mi spousta národů už ani neklade odpor! Jakmile zjistí, že se moje armáda objevila v jejich zemi, radši se vzdají ještě před jakýmkoliv útokem. Povzdychnul si.

Opatrně se rozhlédl, jestli nikde nikdo není. Když se ujistil, že je ve svém stanu opravdu sám, sáhl pod polštář, o který se opíral, a vytáhl mírně "jetého" plyšového zajíčka s jediným knoflíkem místo oka. 

"Ale ty mi určitě rozumíš, že ano, pane Micáčku?" oslovil plyšáka. "Ty to máš zrovna tak - nudu a stereotyp. Pořád se musíš schovávat, aby tě nikdo neobjevil. Navíc ti ani nemohu pořídit druhé oko. Všichni by byli zvědaví, na co ten knoflík potřebuji, když je mé brnění výhradně na kožené vázání a kovové spony. Taky by se ti možná šikla nová náplň. Všimnul jsem si, že máš pod pravou tlapkou díru! Kdy se ti to stalo?" zeptal se Morgath trochu vyděšen.

"Ale nemusíš mi to říkat. Však až s tímhle vším skončím, dopřeji ti té nejlepší péče, jaké se může mému příteli dostat! Nedovolím, abys se měl nějak špatně!" řekl pevným hlasem a pana Micáčka objal.

"Pane?" To do stanu vešel jeden z démonů, kteří měli na starost mučení zajatců. "Jeden z nich se nechce omluvit za to, co o vás řekl. Mám ho nějak…" Větu nedořekl, neboť si povšiml, co jeho velitel zrovna dělá. 

"Ehm… nechtěl jsem rušit," zamumlal a s vytřeštěnýma očima vycouval ven. Morgath polknul a zadíval se na pana Micáčka.

"Tak to vypadá," prohlásil po chvilce, "že nás čeká velká dávka zapírání. Bude to má nejtěžší bitva. Přej mi štěstí!"

Konec :D

***

p.s. - pro ty, co neznají Morgatha, nebo si ho nedokáží představit - vypadá takhle

p.p.s. - jsem prakticky mrtvá. Půjde po mně jako slepice po flusu :D