Korálky - nové projekty, pt. 9

 Dejme si nyní pro změnu menší odbočku od výtvarně zaměřených článků poslední doby. 

Než však přistoupíme k náplni dnešního článku, potřebuju se podělit o jednu věc, která se korálků týká taky. 

Jak možná víte, přes léto provádím už několikátým rokem na zámku v Čechách pod Kosířem. Na základě všemožných zážitků (z nichž většina začíná mutací věty: "Hele, jak jsem byl/a v expozici otevírat/zavírat okna...") jsme se s kolegy shodli, že nám tam pravděpodobně zůstalo několik duchů Silva Tarouců. Obecná shoda panuje nejen ohledně hraběte Augusta Alexandra (pozn. - za něj na zámku čas od času pobýval Josef Mánes), ale i jeho staršího bratra Ervína Viléma, který se podle všeho zastřelil buď v místnosti, kde prohlídka začíná, nebo v té, kde končí. Mimochodem, tuhle skutečnost jsem se dozvěděla okamžitě poté, co jsem se jednou vrátila po kontrole expozice - kde jsem byla 100% SAMA - s tím, že jsem slyšela ještě jedny kroky.

To ale není ta věc, kterou jsem měla na mysli. Co se neklidných duší týče, já osobně mám podezření i na hraběnku Isabelu Sofii (aka Gizelu), první ženu výše zmíněného Augusta Alexandra. Zemřela poměrně mladá, v pouhých devětatřiceti... a jsou tu určité náznaky, že to možnáá bylo kvůli rakovině, ale to je jen má teorie. A tím se dostáváme k jádru pudla.

V nejreprezentativnější místnosti expozice máme od letoška vystaveny nově i repliky sady Gizeliných šperků. A já si během jedné prohlídky neodpustila vtípek ohledně toho, že s hraběnkou máme evidentně stejného dodavatele - výrobcem repliky je totiž Preciosa Jablonec, odkud taky pochází většina korálků, ze kterých šiju. Od té doby mi tam začaly praskat náramky. Jen v téhle místnosti, jen ty vlastní výroby.

Říkala jsem si: "Jistota je kulomet," a zašla se omluvit přímo k jejímu hrobu (v parku na kopečku, přímo naproti schodišti do onoho reprezentativního sálu - a Gizela tam skutečně JE, dělal se průzkum celé hrobky, jsou tam všichni). Myslela jsem si, že to postačí. No, 'sem myslela blbě. O opaku mě přesvědčily nedávno proběhnuvší strašidelné prohlídky, na kterých jsem se podílela. Odskočila jsem si ze stanoviště s něčím pomoct kolegovi - kde jinde než v TOM sále - a doslova ve chvíli, kdy jsem vkročila do místnosti, oba dva náramky, které jsem měla zrovna s sebou, mi bezdůvodně ruply znova. Takže já se táži: Co. Je. Ksakru. Váš. Problém. Drahá?!

Eh, to jsem se nějak rozjela... Přesuňme se nyní k tomu, o čem má tenhle článek být doopravdy: 

/49/ Halloweenské

Opět časopisová příloha, tentokrát z podzimního čísla s názvem "Čas duchů". Halloween jako takový moc nežeru, ale tady se té asociaci vyhnout nedá ani omylem. Především díky kombinaci barev, které jsou pro tenhle svátek tolik typické... či stereotypní?

*

/50/ Día de los muertos

Je to růžové, jsou na tom lebky... úplně jako já :D Ano, mezi lidi jsem je vzala provětrat i ve správný den - na Dušičky.

*

/51/ Třásně

*

/52/ Zeleno-zlaté

Myslela jsem si někdy, že dvě dírky jsou u korálků moc? Ha, jak naivní. Ty zlaté podlouhlé uprostřed mají dírky tři... 

*

/53/ Generický řádový kříž

Nevím, asi za to zase můžou barvy a především tvar, ale tohle přirovnání se mi narve do hlavy pokaždé, když je vidím :D 

Mimochodem, v návodu je uvedeno, že je lze udělat nejen v jedné z těchto dvou verzí, ale i oboustranně. Čehož jsem se nakonec při realizaci držela i já.

*

/54/ Upíří

Kromě toho, že svým designem zapadají do obecné představy o upírské estetice... nepřipomínají vám ty červené broušenky kapky krve?

Vytvořeno vesměs podle návodů z různých čísel časopisu Korálki.