První koupání aneb Jak chudák Drogo k mejdlu přišel

Zrovna včera jsem se vrátila ze svého historicky třetího tábora pořádaného skupinou Tábory Fortescue, zároveň historicky druhého s tématem Hry o trůny. Kromě toho, že se opět jednalo o naprosto zábavný a akční týden (završený drobným experimentem poslední večer, kdy jsem prostě nešla spát s tím, že chci vidět, co to udělá) (skončilo to po dvaatřiceti hodinách bez spánku okamžitým odpadnutím po dotknutí se polštáře), jsem si díky námětu vzpomněla na jistou scénářovitou věc, kterou jsem bezmála dva roky nechala ležet rozepsanou a dokončila ji až loni v létě.

Nástin situace - nacházíme se v momentě, kdy si literární pirátka Vědmi Ir'loth oživila a "ukradla" khala Droga ze série Píseň ledu a ohně/Hra o trůny, a učí ho celkem důležité části nového života a spolubydlení - pravidelnému mytí. Mimochodem, vůbec netuším, proč jsem mu začala psát ten přízvuk, ale byla to docela sranda tvořit.

---

(Vědmi se učí)

(ale tomu pochopitelně nikdo nevěří, takže znovu - válí se vedle postele a čte zároveň Fantoma Opery a Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století)

Vědmi: (polohlasně) "A husité jistě nebudou chtít... (zívnutí) vyslechnout pokračování té vaší neobyčejné milostné historie, slečno Daaé..." Počkat, co je to za blbost? Ne-é, musím si prostě odpočinout..."

(do pokoje vejde Drogo)

V: "Ty! Nikam nechoď! Potřebuju si s tebou domluvit, jestli dneska začneme s tím..." (začmuchá) (zvedne se)

Drogo: (vytuší nějakou nekalost a začne POMALU couvat)

V: (ještě jedno začmuchání)

D: "Có?"

V: "Smrdíš. Jdeš se vykoupat. Hne-ed."

D: (pro sebe) "U Vélkyho hřébce, kam jsém se to dóstal..."

(o chvíli později; v koupelně)

V: (napustila vodu do vany) (po asi třech "...cifix, to je horký!") "Tak. Svlíkat."

D: "No ják chcéš..."

V: "Ale ne mě! Sebe!"

D: (pokrčí rameny, začne si sundávat kalhoty)

V: (zakrývá si oči) "Ale né teď! Počkej, až odejdu!" (rychle vypadnu z koupelny)

D: (mumlá si) "Žénsky… népochopim…" (pokračuje se svlékáním)

(o chvilku později)

V: (stojí za dveřmi, nenápadně špehuji klíčovou dírkou) "Až budeš, jako teda ve vodě, dej mi vědět! Pomůžu ti s umytím!"

D: (zpoza dveří) "Éhm... nó... tak ási už jó!"

V: (v nanosekundě je v koupelně) "Sakra, jsem pomalá..."

D: "Có?"

V: "Nic, nic, radši neřeš... takže, abych ti to vysvětlila - osobní hygiena je důležitá asi jako… asi jako… asi jako dobrá gramatika, jo!"

D: (pořád nechápavě hledí)

V: "Co zas máš?... A jo, promiň, jsem zapomněla, že tyhle slova jsou na tebe asi ještě moc složitý. Takže jinak a jednodušeji."

D: "Nó, kdybys byla tak hódná…"

V: "Prostě smrdíš, kamaráde. Smrdíš koněma, potem, krví… a to takhle nejde. Tady jsme v relativně slušné společnosti, byť to tak někdy nevypadá, a podle toho se musíš zařídit. A pravidelný mytí je jedna z těch věcí."

D: "Všák se tólik nestálo."

V: "No, to si myslíš ty! Hele, jak dlouho už ses nemyl?"

D: "Heh… définuj "dlóuho"…"

V: "Dobrá. Na jednu stranu tě musím pochválit, že aktivně používáš těžký slova. Na druhou stranu - děláš si teď doufám srandu, že jo?"

D: "Ták poslouchej! Ja sém khal svyho kméne! Ja mam duléžitějši věci na práci… A nikomu ná tom zrovna neséjde, éstli se pravidelně meju nebo né!"

V: "Zaprvé - neřvi na mě! Na sebe můžu řvát jenom já! Zadruhé - no minimálně tvojí ženě to vadit muselo. A zatřetí - seš mrtvej, bydlíš u mě… a tady na tom teda sakra sejde!"

D: (odmítavě odvrátí zrak a něco si mumlá dothracky)

V: "A nedělej, že nerozumíš česky. Tady ti na to nikdo neskočím, chlape bídná."

(trapné ticho, oba na sebe vrhají vražedné pohledy)

V: "Šmarjápannokurnikšopapes! My tady vykecáváme, voda stydne… A pořádná mycí fáze v nedohlednu! Dej mi chviličku… (rozhlíží se) Hm, tady nic není. Taky kdo by se divil, když se všichni leda sprchujeme. Vydrž, hned jsem zpátky!" (odběhne do druhé koupelny)

D: (myslí si) "To jako nebylo všechno?"

V: (vletí zpátky do místnosti se čtyřmi lahvičkami v náručí) "To bys nevěřil, jak rychle takovýhle věci dochází. Můžeš si vybrat. Kokos, levandule a vanilka."

D: "Cóže?"

V: "Nemysli si, že tě něčím trestám. Sprcháče kupuju já podle toho, jak mi co voní. A ostatní si nikdy nestěžovali. A osobně ti doporučuju asi vanilku, mně voní nejlíp. Nuada sice říká, že je to nechutně slaďoučkej smrad, ale ostatní… jak už jsem říkala."

D: (nenápadně pohledem zkoumá, kudy by utekl)

V: "A jen abys věděl, hodlám ti umejt jedině záda, zbytek si musíš zvládnout sám, pokud se dneska chceme ještě k něčemu dostat. Vlasy stranou!" (vezme žínku a dá se do práce)

D: "Hm… jé to célkem přijémny…"

V: "Vidíš, a ty ses bál."

D: "Nébál."

V: "Kdybys nekecal. Za to se tady stydět nemusíš, nikdo ti kvůli tomu usekávat cop nebude. A vůbec, vy Dothrakové s těmi vlasy strašně naděláte."

D: "To jé věc chlápske cti, nečékal bych, že tómu budeš rozumět."

V: "Ale kušuj se ctí, koukám, že se ti třepí konečky. Nechtěl bys, abych ti je trochu -"

D: "Ne!"

V: (myslí si) "No jak chceš. Takže v noci a bez tvého vědomí. (nahlas) Aspoň hned nevrč. Tolik jsem toho neřekla. Ale umejt se to musí, proti tomu snad nic nemáš. Takový jinak pěkný vlasy…"

D: (nic neříká, ale jde na něm poznat, že ta poslední věta mu udělala dobře)

V: "Ženský mají rády umytý a voňavý chlapy. To mám z ověřeného zdroje, od sebe. Řekla bych, že té tvojí "dračí mamče" by se to mohlo líbit taky."

D: "Ási maš právdu…"

V: (pleskne ho mokrou žínkou po hlavě) "Zbytek si obstarej sám, já jdu na to háro. Tady na výběr moc nemáš, svůj šampon nedám z ruky, takže jsem vzala tuhletu Andyho experimentální neoznačenou lahvičku. Vůbec nevím, co v tom je, tak doufej, že do rána nevypelicháš."

D: (opravdu znepokojeně) "U Vélkyho hřébce, CÓŽE?!"

V: (zasměje se) "Klid, prosimtě. Dělám humor. Chtěla jsem jenom vidět, jak zareaguješ. Tohle je úplně obyčejná kopřiva, ta na vlasy docela pomáhá."

D: (vrčí pro sebe něco dothracky)

V: "Jako malý dítě. Ne, hůř - jako dospělej chlap."

D: (pořád si něco mumlá)

V: "Přestaň vrčet, hergot, a buď rád, že jsi rád. Takhle budeš jedna z nejčistších mrtvol vůbec."

D: "Musiš to póřad vytáhovat?"

V: "No jistě, že musím. Kdybych tě neoživila, lítáš si doteď ve formě popílku nad Velkým trávovým mořem, možná už jsi dokonce jeho součástí. Tos věděl, že lidský popel je bezvadný hnojivo?"

D: "Éh… ne."

V: (neslyšela ho) "Ale tělo se z toho rekonstruuje dost těžko. Já vím, voda s popelem v poměru dva ku jedné jakožto instantní nebožtík, ale tvoje žena mi to strašně ztížila, když nechala jedním vrzem upálit i tu čarodějnici. Neřekl bys, jak ten rituál potom trval dlouho, než ses konečně zkompletoval."

D: "Věřilá bys, žé sem nerózuměl skoro ničému z tóho, co ty povidáš?"

V: (zarazí se) "Promiň, pořád zapomínám, jak málo tě v knize překládali. To víš, proto chodíme do sklepa psát po zdi*, aby ses naučil pořádně po našem. To je jeden z bodů Třináctera**: (odkašle si po umbridgeovsku) Naučíš, je-li třeba."

(chvíli jsou oba zticha)

V: "He, he, he… To je, panečku, pocit, hrabat se pro jednou v cizích vlasech. Zvlášť, když mi v tom majitel nemůže zabránit."

D: "Téď se chóvaš uplně jak Danny. Ty, mysliš, že jé mi věrná?"

V: (nadechne se, aby odpověděla po pravdě) (zase si to rozmyslí) "Nnnnnnjo. Jasně. Určitě. Tovíšžejo. Eheh."

D: "Chybi mně, měsic mojého života."

V: (zažene několik myšlenek na blbé vtípky s "měsíční" tématikou)

D: "Chtěl bych ju zás vidět…"

V: "Hergotfixšmarjá, nerozbila já jsem tě, že si mi tady vylíváš srdíčko?"

D: (nechápavý pohled) "Có tim-"

V: "Ale nic, zapomeň na to. Nevrť se, spláchnu ti ten šampon. A když už teď víš, jak na to, tak příště sám, jo?"

D: "Éhm… jásny…"

V: "Bolelo to?"

D: "Nó… ne?"

V: "Tak vidíš. Jaký to je?"

D: "Vlástně… docéla fájne."

V: "A těch keců, co kolem toho bylo, chlape bídná! (zasměje se) No nic, moje práce skončila, jdu to dočíst. Osušku máš tady. (pokládá řečený předmět na koš s prádlem, odchází) "Jó, a doporučuju ti zopakovat to ještě za pár dní, o víkendu tu máš dračí mamču i s tím vaším společným mládětem."

D: (chvíli analyzuje Vědmino sdělení, jestli si z něj zase nedělá srandu) (nevěřícně) "Cóže?"

V: (z kuchyně) "Dáš si kafe?"

* Možná poznáváte výukové metody Hanse Hubermanna (Zlodějka knih)

** Třináctero přikázání slečny domácí, posvátný manuál pro spolubydlení. Dalšími body jsou m.j. Povolíš, ale s mírou, Nezabiješ (znovu) či Nepraštíš (nedá-li ti důvod)