2017 - rok mimo blog

^{*zakopává zkouškové do kouta* Zalez, mrcho...}

Já se na to vykašlu, fakt. To už se dlouho nestalo, abych ono důležité datum v historii blogu (t.j. 29.12.) tak moc přestřelila. Nejradši bych zkouškový přivázala na raketu a vystřelila do kosmu, kdyby to šlo. Podívejte se, jak se na mě z toho rohu tlemí, potvora.

Až k nevíře, že je to tu zase o rok starší. Doufám, že se mi podaří to dotáhnout až do desítky. Ten sedmý rok nebyl zas tak slavný - vyšlo dohromady pouhých 27 článků, což je v jeho historii prakticky nejméně. V porovnání s rokem 2012, kdy jich vyšlo přes 100, je to skutečně zanedbatelné číslo.

Naprostou většinou převažují obrázkové články, stejně jako v temných dobách kdysi na začátku. Ve fotkách se pohybujeme už výrazně méně a co se čistě povídek týkalo, rozhodla jsem si vzít od pořádného psaní celoroční dovolenou. Sem tam se sice nějaká ta krátká záležitost (od sta slov po jednu normostranu) objevila, ale nechtěla jsem si nakládat další závaží v podobě nějakého dlouhého, pokračovacího útvaru. Mimochodem, jak se tvrdí, že pokud na povídku nesáhnete víc než rok, nemá smysl ji dopisovat, není to pravda. Přes prázdniny jsem během dvou dnů dokončila scénářovou záležitost, kde jsem přes dva roky nechala opuštěných asi 10 replik.

Většina toho zajímavého se zkrátka odehrávala mimo internetové vody. Pojďme na malou rekapitulaci.

---

Šla jsem se podívat na Den otevřených dveří Univerzity Palackého, kde jsem se prakticky na poslední chvíli rozhodla přehodnotit svoje myšlenky o oboru, který nakonec studuju.

Únor, kromě stále většího návalu učení, s sebou přinesl i zapamatování hodnou událost - čili můj maturitní ples. Abych pravdu řekla, netěšila jsem se. Se třídou jsme kolektiv nikdy nebyli, i kdyby vám ti idioti, kteří mi maximálně nechybí a jsem ráda, že jsem se jich zbavila a s trochou štěstí je v životě uvidím co možná nejméně, tvrdili něco jiného. Svá očekávání jsem snížila pokud možno na minimum, abych nebyla zklamaná... ale nakonec jsem byla velmi příjemně překvapená a kdyby mi ta přiopilá slečna neroztrhla podpatkem nárt, zůstala bych tam možná déle než do jedné.

Následně se na mě učení valilo pořád víc, víc a úplně nejvíc, až všechno vyústilo v naprostý maglajz událostí, do nichž mne po šesti letech věrné služby opustily moje super brýle. Maturitní slohovky, didakťáky, příjimačky na vysokou a konečně maturita. Záhul, maximální záhul, večer před samou zkouškou už jsem ječela, že na to kašlu, rozházela jsem materiály, abych je zase sesbírala a učila se dál, načež jsem je zas hodila do kouta, zas posbírala... A najednou... najednou to bylo za mnou, úplně jako lusknutím prstu. Měla jsem úspěšně odmaturováno a ten samý den, kdy jsem po zkoušce došla domů, mi ještě ke všemu přišlo rozhodnutí o přijetí na UPOL.

Na odpočinek však nebyl čas, následoval rozlučkový večírek, předávka maturitního vysvědčení a celočervnová brigáda na zámku. Práce s lidmi, avšak prakticky bez jakékoli trapné interakce: skoro nikdo neměl připomínky ani dotazy k mým výkladům, za což jsem byla jedině ráda, protože reálně - zas tak dobrá v improvizaci relativně rozumných a chytrých odpovědí zase nejsem. Z celé brigády byla rozhodně nejlepší "derniéra", kdy si posledního dne přijeli zámek prohlédnout mí bývalí učitelé (samozřejmě, že jsem si tu skupinu zabrala pro sebe) :D

Aby se neřeklo, že jsem celý rok jenom seděla doma. Cestovala jsem. Nikterak závratně, Vídeň ani Londýn se nekonaly, zahraničí obstarala se svým výletem do New Yorku mamka. Ale co je doma, to se počítá - navštěvovala jsem krásy vlasti. Křtiny u Brna, Nový Jičín, Konopiště, Český Šternberk, Náměšť na Hané, Loštice, Rusava + ZOO Lešná, Buchlov a Buchlovice.

Co se divadel týče, nezanedbávala jsem - nejdříve ochotničtí Furt furianti (zmodernizovaní Naši furianti), školní představení The English History 2, ne tak úplně dobrá Balada pro banditu (závidím roli Nikoly Šuhaje, posledních 15 minut hry ležel na jevišti mrtvý a slyšela jsem, jak chrápe), nezapomněla jsem ani na každoroční festival Divadla na zámku, opět ochotnický Vinnetou: Poslední ústřel, prostějovský Saturnin a do ochotnické třetice všeho dobrého se Starými pověstmi březskými.

Pokud jde o kino, tam to moc nevyšlo. Ale vážně, co jsem si myslela, když jsem šla zkouknout novou Mumii? :D Ale abych nenadávala, všechny ty filmy nebyly špatné. Například nová verze disneyovské Krásky a zvířete, v pořadí již pátí Piráti z Karibiku, Valerian... anebo třeba Thor: Ragnarok.

I na cosplay se letos dostalo. Na samém sklonku ledna jsem poprvé v tom roce vytáhla mezi lidi provětrat svůj kostým Daenerys Targaryen na akci k tomu jako stvořené - Cosplay Night v nákupním centru Šantovka Olomouc. Vidět se tam dalo prakticky všechno od Disney princezen přes superhrdiny od Marvelu až po charaktery z PC her, takže nakonec vznikaly velmi...zajímavé crossoverové situace. Představte si, jak se nákupním centrem plným lidí žene Dovahkiin (Skyrim) s Bezzubkou (Jak vycvičit draka) v ruce, zatímco ho nahání naštvaná Daenerys (Hra o trůny) a vrhá po něm smrtijedskou hůlkou (Harry Potter) zakázané kletby. Zní to šíleně? Tak přesně takové to bylo :D Daenerys jsem vzala i na můj druhý brněnský WhoCon, kde jsem si tentokrát vyzkoušela poprvé v životě virtuální realitu. Kdyby se vám někdy povedlo se k tomu nachomýtnout, berte! :D

A samozřejmě nesmím zapomenout ani na ostatní události, jako bylo třeba pálení čarodějnic, amatérské klání Koňovské kovboj, tábor Zaklínač 2017, námi pořádaný Strašidelný zámek, takzvané Uspávání netopýrů anebo malá relaxace na vrahovické střelnici stejně jako předloni :D

Pokud jste dočetli až sem, tady máte malou odměnu :D