Proč se učím psát tak, aby to po mně už nikdy nikdo nepřečetl?

Páni... řekla bych, že jde možná o nejdelší nadpis tady na blogu :D

Víte, to bylo tak - potřebovala jsem při zápisu předmětů naplnit těch očekávaných X kreditů na semestr za povinně volitelné a za nic jsem se nedokázala rozhodnout mezi dějinami starověku a pomocnými vědami historickými pro dějiny umění. Ne že by mě lákalo jedno víc než druhé, popisy byly u obou stejně šílené, prostě nádhera. Až jsem pak jednou zaslechla nějaké ty děsivé historky o vyučující a zkouškách u starověku... a bylo vymalováno. Risknu PVH i se všemi slovy, ke kterým bych se asi jako normální člověk možná nikdy nedostala - blason štítu, kurent, bastarda...

Náplní předmětu ukázaly se býti heraldika (čili zkoumání erbů) a paleografie (čili historie písma). Postupně jsem se s tím smířila, minimálně v té rovině, že se mi to bude aspoň hodit při kreslení (a druhé zmíněné při luštění starých galerijních a obrazárenských katalogů, ale to nechme stranou). A ono... ono se to ukázalo jako celkem zábava!

---

Víte, jak nechat dospělého člověka cítit se jako děcko v první třídě? Říct mu, že se bude znovu učit číst a psát. Dokonce s takovým pěkným, apartním návodem:

To, co tady vidíte, je kurent. Písmo, které se od dob renesance a humanismu používalo snad v celé Evropě, u nás do 19. století, u sousedů v Německu až do 40. let 20. století (určitě vám něco říká pojem "švabach" - to je v podstatě to samé, jen hranatější a tištěné).

Zpočátku v tom má člověk šílený bordel. S vypadá jako f, i vypadá jako c, n jako u - jediné, co tato dvě písmena od sebe rozlišuje, je háček, který se přidává nad u... a který se objevuje i v případě ň... a teď si představte, že narazíte na slovo "znevýhodŇUje"... :D Do toho ještě spřežky, g místo j, w místo v... Není se čemu divit, že v začátcích jsem strašně nadávala, že "sakra psali jak prasata!" (odtud slova jako Prasopis a Kurvent)

Takhle vypadají věci, s nimiž jsem se zatím musela luštit. Jako první příklad tu máme jakýsi městský řád zhruba ze 17. století, obsahující naprosto "úžasnou" věc. Spřežky s háčky uprostřed, jen ať si čtenář vybere.

Jasně, když to umíte přečíst, dozvíte se z toho hodně věcí. Například to, že "se ty kleriky a podvlíkačky mají poslat zpátky do kláštera v Rajhradu, chci vyzděný hrob, dubovou rakev a Rekviem zpívané s asistencí" (či tak nějak)

Nakonec, hrabu se přitom i v (oskenovaných) cizích dopisech - tady pisatel gratuluje svému švagrovi k ocenění v oboru, je rád, že se tohohle ocenění dostalo vlastenci a stěžuje si, že si chce koupit statek a nabídky buď nestály za to nebo byly dost přeceněny. Tohle mimochodem patří ještě k těm čitelnějším exemplářům :D

Nepotkávám se jenom s kurentem, pravda. Náplní jednoho semináře hned na začátku byla transliterace (přepis přesně tak, jak to je, pěkně písmenko po písmenku) ukázky z českého překladu známé Vita Caroli (pro ty, kdo se pozastavili nad tím "překladem" - originál byl latinsky). Ukázka byla psaná bastardou, což je takové dost šílené gotické písmo.

Tuhle hrůzu jsme pak měli ještě transkribovat (převést do moderní češtiny), což ovšem nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát - transkripce má soubor několika jistých pravidel, kterých se musíte držet. Například psalo-li se "ie" a dnes je v tom slově "ě" nebo "e", v obou případech musíte napsat "ě" (čili "widiel -> viděl", "rziekl -> řěkl")… a tak podobně. A proč tady tohle zmiňuju? Má to jistou souvislost s tím, co jsem sem vkládala za ukázky - tam to budu muset udělat taky. A pak mě to ještě čeká naostro při zápočtu s tolerancí deseti chyb na text. Jé.

Nehledě však na to, jak jsem na začátku nadávala, nakonec se mi to písmo začalo dostávat pod kůži. Je s tím docela sranda, zvlášť v případech, kdy chcete psát něco, co nechcete, aby četli i ostatní, a na žádnou jinou šifru v ten moment nedokážete přijít :D

Takže když mám náladu, učím se znovu psát. Je to podivně uklidňující, relaxační činnost... a proč to nepřiznat, připadám si s tím tak trošku historicky. A tak zde přináším i poslední ukázku celého článku - přísahu Noční hlídky, kterou jsem přepisovala v začátcích svého snažení. Když divná, tak ať to stojí za to!