Má táborová alter-ega

aneb Mám plnou pr... fakt hodně postav, až v nich mám skoro bordel, a Tábory Fortescue mi to fakt neulehčují! A asi bych to mohla vysvětlit trochu líp!

Takže od začátku. Co jsou tábory Fortescue?

To je taková dobrá věc. Hodně moc dobrá věc. Teda... ne věc, skupina lidí, kteří pořádají zážitkové letní tábory. A že je o ně zájem dokládá už to, že tábory dělají doslova celé léto a že je na nich po otevření přihlášek okamžitě natřískáno. A že mě strašně štve fakt, že jsem je objevila až v devatenácti. Kdyby vás zmínka o nich zaujala, koukejte "lajknout" jejich FB stránky a navštivte jejich webovky.

---

Můj první tábor s nimi (eh, ne TEN Můj první tábor pro fakt malý děti, což dělají taky) se nesl v duchu Hry o trůny. Přiznávám, i jakožto starý táborový harcovník jsem neměla nejmenší potuchy, co od toho čekat, jela jsem tam tak trochu jako tabula rasa. A měla jsem z toho celkem seriózní bobky. Ale nakonec to nebylo vůbec od věci a skoro celý tábor, kromě pár prvních dní poznamenaných brutálním narušením spánkového režimu (když se hlavní program děje přibližně od osmi večer do půl čtvrté ráno, spací režim vám to naruší a ne že ne) + toho za**aného kopce, kam jsme každý den lozili, se dá počítat k jednomu z nejlepších dnů za prázdniny 2016 (kromě dvoutýdenního kreativního lehárka ve Třech Dvorech) (a kdo se v té větě neztratil, dostává imaginárního zlatého bludišťáka).

"GoTko" se od ostatních táborů, které jsem zhruba od svých šesti let absolvovala, zásadně lišilo i tím, že se v podstatě jednalo o LARP (hra na hrdiny naživo). Prostě jsme dostali jméno, rod, zařazení do společnosti, vyrobili si meč a byli vhozeni do světa Západozemí hubou napřed s tím, že si pro nás smrt mohla přijít po stylu Tywina Lannistera přijít i tam, kam i císařpán chodí pěšky. A vůbec se na to neodvolávám proto, že jsem se takhle zbavila konkurentky od Tyrellů. Jo a pozor, smrtí to nekončilo. Jakmile někdo umřel, stal se z něj White Walker a asi od druhé hodiny ranní do oné řečené půl čtvrté zpříjemňoval Noční hlídce noční hlídku :D

Já se na týden stala dornskou dámou jménem Natari Martell a našemu týmu jsem byla dobrá hlavně na šifrování... i když o tom "dobrá" by se dalo VELMI polemizovat. Bohužel, jak šel po návratu z tábora čas, Natari si získala vlastní podobu i osobnost a je z ní teď legitimizovaný bastard někoho z rodu Martell (druhá půlka genetické informace obsahuje nějakého toho Targaryena, každopádně nic moc důležitého... a skoro nikdo o tom neví).

Jo... a tohle mělo být trošku míň indický, ale nezadařilo se. Je to každopádně její historicky druhé zpodobnění (první je rychloskica na papíru s návodem na šifru), stíny tomu lítají úplně šíleně a musím ji nakreslit znovu a znovu, než s tím budu plně spokojená.

*

A teď se dostáváme k mému úplně druhému "fortescueáckému" dobrodružství - k letošnímu Zaklínači, což byla nakonec ještě brutálnější akce než ono slavné loňské GoT. A nejen proto, že nás tam bylo tak řečených pět a půl - tedy celkem devět účastníků. Při takovém komorním počtu všechno tak nějak prožijete víc. A taky nejen proto, že jsem doma nechala inteligentně celý příbor a doteď nevím, komu patřilo to nářadí, za pomoci něhož jsem se v průběhu týdne stravovala.

Že to bude o něčem jinačím mi došlo hned v momentě, kdy jsem se uvítala s vedoucími na meeting pointu a kdy mi okamžitě po tomhle bylo řečeno: "Vem si nějakej menší batoh, baterku a ešus a běž tam." Jop, cestu do tábora/na Kaer Morhen jsme si měli najít a všechno dosáhlo naprosto absurdní podoby tehdy, když si mě, která v tomhle koutě republiky v životě nebyla, vybrala jako hodnou následování anonymní skupinka turistů (ale předpokládáme, že nakonec stejně trefili tam, kam měli). Tentokrát si tenhle tábor vysloužil titul suverénně nejlepšího týdne prázdnin 2017, neb Tři dvory se jaksi nekonaly. Nebýt těch třech megapuchýřů, které jsem si zvládla velice šikovně vyrobit na celodenňáku, a taky toho týpka, který si na všechno jen stěžoval, byla by to snad úplná dokonalost - nové meče (v mém případě opatřeny naprosto přízemním nápisem "MOJE!"), noční plnění zaklínačských zakázek, spaní v keltském skanzenu a na zřícenině... to nezažijete každý den.

Letos ze mě nebylo nic moc urozeného - stala jsem se zaklínačkou Weron z Liščích dolů a že se z tohohle alter-ega stane plnohodnotná OC, bylo jasné už od začátku, kdy jsme si měli pro své herní já z random papírků rozvěšených po lese sestavit nějaký životní příběh. Takže proto Weron trpí výpadky paměti, alergií na lektvary (za to, že jsem ze zkoušky trav nevrhla, vděčím všemu, v co se dá věřit), je tak trochu téměř na všechno levá a jen stěží si vzpomíná na svoji matku, konkrétně na to, že měla modré oči. Mohlo to dopadnout hůř, taky byly možnosti jako "rodiče mě vyměnili za pytel brambor", "mám panickou hrůzu z malin" a "můj nejlepší přítel je kůň"... nebo tak nějak :D

Tohleto je každopádně úplně a absolutně první kresba drahé Weron, čmárala jsem to během jednoho volna přímo na táboře. Celkem tam schází ten druhý meč, ale na svou obranu dodávám, že se mi tam fakt už nevešel tak, abych nenarušila jakous takous přehlednost celého díla. Já věděla, že existuje důvod, proč nekreslím lidi zezadu :D